Tisíce lidí zhlédly v sobotu 2. prosince rekonstrukce bitvy u Slavkova, kde se před dvěma sty a dvěma lety střetli tři císaři. Tehdy zvítězil Napoleon. Jakub Samek byl v uniformě francouzského důstojníka vojenského štábu a dohlížel na to, aby to tak dopadlo i letos.
První otázka, která člověka napadne při pohledu na vojáka v uniformě, je jasná. Byl jste na vojně?
Naštěstí mě povinná základní vojenská služba minula.
Jak jste se tedy dostal k tomu, že se účastníte rekonstrukcí bitev jako voják francouzské armády?
Vojenská historie mě zajímala už od dětství. Četl jsem o ní spoustu knih, až jsem se dostal k publikaci Slunce nad Slavkovem od profesora Dušana Uhlíře. Ta je pro mnoho z nás takovou vstupní branou k jednotce.
Kdy jste oblékl historickou uniformu poprvé?
Zhruba před pěti lety. Pracoval jsem v dnes již zaniklém časopise o napoleonské historii. Někteří členové redakční rady uniformu nosili, a tak chyběl jen krůček k tomu, abych ji oblékl i já.
Vzpomínáte si na přijímací rituál?
Jsem specifický případ v tom, že nepatřím do žádné konkrétní jednotky. Od počátku jsem příslušníkem štábu a koordinuji účast jednotek na akcích. Přijímací rituál jsem proto žádný neabsolvoval.
Existují nějaké speciální, o nichž se vyprávějí legendy?
Každá jednotka má vlastní pravidla a rituály. Většinou je tají. Proto se o nich moc nemluví.
Kde získá zájemce o službu v historické jednotce informace?
Na stránkách www.austerlitz.org je takzvaná rekrutační kancelář. Tam popisujeme, jakým způsobem se může zájemce přihlásit. Dali jsme tam také přehled, s jakými náklady může na začátku nováček počítat a co všechno to obnáší. Pak už si jen stačí vybrat stranu, francouzskou, rakouskou, ruskou a teď nově také polskou. Pošleme mu seznam kontaktů a zájemce se domluví přímo se zástupci konkrétní skupiny.
Čekají nováčky přijímač a fyzické testy?
Nic takového neděláme. Jediné omezení pro účast v bojové akci je věk. Spodní hranice je šestnáct let, horní prakticky neexistuje. Máme mezi sebou i sedmdesátníky, kteří s námi bez problémů chodí desetikilometrové pochody a nedělá jim to žádný problém.
Sehnat dobovou uniformu bude asi problém.
Ani ne. Šijeme si je sami na základě dobových materiálů. U každé jednotky se najdou šikovné ruce nějaké markytánky nebo švadleny, které to zvládnou. Čas od času kupujeme doplňky i v zahraničí, kde je rozvinutější trh.
Vrať me se k vám. Rozhodl jste se, že se stanete Francouzem. Co vás k tomu vedlo?
Mám k Francii odjakživa vztah. Francouzsky jsem se učil už ve škole a teď se živím jako překladatel a průvodce. Navíc mě francouzská vojenská historie, převážně ta napoleonská, fascinovala už dávno.
Neovlivnilo vaše rozhodnutí to, že u Slavkova každoročně vyhráváte?
Určitě ne. Tady sice vyhrávají Francouzi, na jiných rekonstrukcích zase prohráváme. Velmi rád se každý rok účastním akce u Waterloo, kde to s námi nedopadne nejlépe. Stejně jako u Lipska je tam skvělá atmosféra. Mám odjakživa blíže k Francii. Asi bych se neoznačil za bonapartistu, ale svého císaře ctím. Podobně jako ruská armáda ctí cara.
Vznikají mezi armádami i nějaké třenice?
Rivalita mezi námi Francouzi a Rusy a Rakušany samozřejmě existuje. Většinou je to zábavné, například když se před bitvou přátelsky špičkujeme. „Tys zase přijel prohrát?“ ptáme se kolikrát toho druhého. Někteří to berou až moc vážně a tak to sem tam přeženou. Vážnější konflikt si nepamatuji.
Může se v takové atmosféře vůbec stát, že by někdo mezi armádami přecházel , nebo je příslušnost k národu doživotním cejchem?
Případů, kdy někdo změnil příslušnost k národu, je hodně. Jsou mezi námi dokonce tací, kteří mají víc různých uniforem. Na jedné bitvě tak bojují třeba za Francouze, jindy hájí čest Rakouska.
Uvažoval jste, že byste zběhl ze služeb francouzské armády jinam?
Nikdy. Jsem spokojený.
Kolik vojáků podobných vám v České republice „slouží“?
Na francouzské straně odhadem tři sta padesát až čtyři sta lidí. Rakušanů je víc, kolem tisícovky.
Čím to je?
Jde o české specifikum. Všude jinde v Evropě je spousta Francouzů, jen u nás jich je málo. Možná za to může fakt, že rakouskou armádu stále považujeme za vlastní. Naši předkové v ní přece kdysi také sloužili. Možná proto k ní mají lidé blíže.
Účastní se Češi zahraničních akcí, je o ně za hranicemi zájem?
Ve světě máme velmi dobrou pověst i díky tomu, že pořádáme akci u Slavkova. Ta je výjimečná tím, že se koná v zimě. V takovém rozsahu nic podobného jinde v Evropě nedělají. Zájem je hlavně o účast koaličních jednotek (rakouské a ruské armády – pozn. redakce) kvůli jejich nedostatku, o kterém jsem už mluvil. My modří jezdíme méně.
Kolik rekonstrukcí napoleonských bitev se ročně koná?
Pomalu na každý víkend vychází jedna akce. Není v silách žádného člověka všechny objet. Aktivní účastník jich zvládne tak deset až patnáct ročně. V rámci projektu Austerlitz pořádáme čtyři až pět.
Dodržujete vojenský řád?
Když se oblékneme do uniformy, tak se snažíme žít vojenským životem. Pokud má někdo hodnost, tak ji ostatní respektují. Disciplína je nutná, zvlášť na bitevním poli. Tam diskuze nepřipadá v úvahu. Musíme dodržovat zákon o zbraních a střelivu, takže alkohol v boji netolerujeme. Každá jednotka má poddůstojníky, kteří dohlížejí na bezpečnou manipulaci se zbraněmi. Ostatně tak tomu bylo i v minulosti.
Kdo povyšuje a uděluje hodnosti?
To záleží na vnitřních pravidlech každé jednotky. Zpravidla je to tak, že o tom hlasuje celá jednotka.
Může se tedy stát, že by se všichni povýšili na generály?
Znám jednotky, které mají tři generály, jednoho plukovníka, praporečníka, bubeníka a šest markytánek. Ty považuji spíš za folklor. Na naše akce je ani nezveme. Správná jednotka si složení pohlídá sama. Každý ví, že deseti vojákům velí kaprál a že důstojník má smysl teprve ve chvíli, kdy velí padesáti lidem.
Pro vás je jistě rekonstrukce bitvy u Slavkova nejdůležitější domácí akcí roku. Co znamenala před dvěma sty dvěma lety pro Napoleona?
Napoleon potřeboval stůj co stůj rozhodující bitvu, v níž by dosáhl drtivého vítězství. Jeho strategická situace byla velmi špatná, Prusko mobilizovalo, z Itálie se blížila stotisícová armáda arcivévody Karla. Koalice by tak během pár týdnů získala až trojnásobnou převahu. Francouzský císař si proto vyhlédl místo nedaleko Brna, kam se pokusil vylákat ustupující Kutuzovovu armádu. Hrál si na slabého, posílal nabídky k příměří, armádu roztáhl tak, že u Brna zůstalo jen čtyřicet tisíc vojáků. V ruském generálním štábu to vedlo k přesvědčení, že nemusí čekat na posily, protože je Napoleon v bezvýchodné situaci, a vyrazili proti němu.
Napoleon přesvědčil o opaku. Jak se mu to povedlo?
Podařilo se mu koncentrovat síly a uřídit bitvu, přestože koaliční plán neodhadl přesně. Správně určil, že nejdůležitějším místem jsou Pratecké výšiny. Kdyby je obsadil a pouze je bránil, tak by útok odrazil. Jenže koaliční armádu by nezničil. Pratecké výšiny proto nechal obsadit spojenci. I oni museli tuto výbornou obrannou pozici opustit, aby mohli zaútočit. To bylo jádro Napoleonova plánu, který počítal s tím, že obchvatem Pratecké výšiny opět získá, a ocitne se tak nepříteli v týlu. Ne zcela mu to vyšlo, protože o pozice musel tvrdě bojovat.
Změnilo nějak Napoleonovo vítězství tehdejší mocenské uspořádání v Evropě?
Císař si upevnil postavení ve Francii. Pro Evropu to znamenalo faktický konec Svaté říše římské národa německého. V důsledku slavkovské bitvy se František II. Habsburský vzdal titulu císaře této říše, protože stále víc německých států se přidávalo na stranu Francouzů. Do evropských záležitostí také výrazněji promluvilo Rusko. To bylo také hlavním motivem cara Alexandra, který do Evropy přivedl stotisícové vojsko.
Co „domácí“ Rakousko?
Pro ně znamenala porážka katastrofu. Ztratilo významnou část území a tři miliony lidí. Válečné reparace sice francouzský ministr zahraničí proti představám Napoleona pragmaticky snížil, přesto se Rakušané cítili ponížení a zašlapaní do země. Frustrace vedla k tomu, že v roce 1809 rakouská armáda znovu napochodovala do Bavorska, protože si velitelé mysleli, že Napoleona oslabila zbytečná válka ve Španělsku. Opět se přepočítali a prohráli. Francouzský císař došel až k Vídni a obsadil ji. Válka roku 1809 skončila bitvou u Znojma. Pro Napoleona to bylo jeho poslední vítězství v Evropě. Pak následoval ústup z Ruska, bitva u Lipska a obsazení Francie.
Na jižní Moravě tábořily statisícové armády. Stěžovali si na jejich pobyt vesničané?
Pro lidi to byla tragédie stejně jako jakákoliv jiná válka. Je zajímavé, že podle dochovaných záznamů si mnozí lidé stěžovali víc na pobyt spojeneckých a vlastních rakouských vojáků než na francouzskou armádu. V té se všechno řídilo vojenským právem, zatímco na druhé straně vojáci často ve vesnicích drancovali a rabovali. Na Francouze tak vesničané paradoxně vzpomínali raději.
KDO JE JAKUB SAMEK
Narodil se v roce 1979 v Praze
Vystudoval gymnázium v Praze
Je tajemníkem prezidenta Středoevropské napoleonské společnosti
Nosí uniformu francouzského štábního kapitána
Živí se jako produkční kulturních akcí a překladatel