V příštím roce jich má podle něj zaniknout dvanáct. Na zbylých školách chce kraj zrušit přibližně osmdesát tříd.
Důvodem takzvané optimalizace škol je nedostatek žáků ve středoškolském věku i peněz v krajské kase. „Zatímco dříve se platy učitelů pokryly ze státního rozpočtu, už příští rok na ně bude kraj přispívat přes sto milionů korun,“ upozorňuje Juránek. Přestože školy i odbory tyto argumenty uznávají, podobu Juránkova návrhu kritizují. „Nejde o něco, co bych si sám vymyslel. Je to záležitost předjednaná politickými kluby. Kdybych měl zcela volné ruce, navrhnu ještě lepší a systémovější řešení,“ tvrdí Juránek.

Podrobnosti o aktuálním návrhu na rušení škol najdou lidé na internetových stránkách Jihomoravského kraje a až do 10. srpna k němu mohou posílat svá stanoviska na e­mailovou adresu optimalizace@orgman.cz


Návrh na rušení středních škol, který jste představil na začátku roku, počítal hlavně se zánikem osmiletých gymnázií. Jak vznikla nová varianta, která je zaměřená hlavně na odborné školy?
Rušení gymnázií, o kterém se mluvilo tehdy, bylo záležitostí řešící problémy daleké budoucnosti. Když zrušíme třídu osmiletého gymnázia, projeví se to až po čtyřech letech, kdy je potenciálním žákům této třídy patnáct let a hlásí se na jinou školu. Řešení krátkodobé situace na následující čtyři léta to tedy rozhodně není. Návrh ze začátku letošního roku byl snahou vyřešit otázku, kolik bude v Jihomoravském kraji osmiletých gymnázií. To, co navrhuji teď, je komplexní řešení celého systému středního školství.

Nutnost rušit školy vysvětlujete poklesem počtu žáků ve středoškolském věku a nedostatkem peněz v rozpočtu. Kolik by kraj stálo, kdyby chtěl školy zachovat?
Už nyní musíme řešit rostoucí přímé náklady na platy učitelů. Budeme na ně muset doplácet z krajského rozpočtu, protože od státu dostaneme kvůli klesajícímu počtu dětí méně peněz. A tyto peníze musíme najít už v příštím roce.

S jakou částkou prozatím počítáte?
Zpočátku to vypadalo, že budeme muset najít v rozpočtu na příští rok sto padesát milionů korun. Nakonec se nám díky úsporám v jiných oblastech školství podařilo snížit tuto částku jen na sto sedm milionů. Tím to ale nekončí, protože dětí dál ubývá. Pokud se nic nezmění, tato částka stále poroste. A to až na půl miliardy ročně, s čímž nyní nutně musíme počítat. A je důležité si uvědomit, že všechny školy jsou na jedné lodi, protože čerpají peníze ze stejného rozpočtu.

Podle čeho jste určili, kterou školu zrušíte? Školy i odbory kritizují, že kraj nezveřejnil žádná jednoznačná kritéria, přestože jste to po neúspěchu předchozího návrhu sliboval.
Jasným kritériem pro rozhodování byl počet dětí v jednotlivých regionech kraje a udržení pestré nabídky škol v každé z těchto oblastí. To jsou dvě věci, kterými se řídíme na prvním místě. Význam pro nás má i kvalita výuky. A musíme zohlednit i hledisko ekonomické. To znamená hledisko našich možností. Když dáme tato čtyři kritéria dohromady, vznikne návrh, který jsme představili.

Jakou váhu jste těmto kritériím přikládali?
Z hlediska zadání, které jsem vyjednal se všemi čtyřmi politickými kluby v krajském zastupitelstvu (pozn. red.: ČSSD, KDU-ČSL, ODS, KSČM), klademe všichni největší důraz na hledisko regionální dostupnosti školství. Proto se nyní snažím vše vysvětlovat s mapou v ruce, aby bylo jasně vidět, o kterém regionu se v případě konkrétních škol bavíme.

Jak důležité pro vás byly náklady na provoz jednotlivých škol?
Nemůžeme si říct, že ekonomické hledisko je pro nás to hlavní. Pak bychom totiž nutně dospěli k tomu, že chceme soustředit všechny školy jen v Brně, a jinde mít pouze jejich detašovaná pracoviště. To je samozřejmě naprosto vyloučené. Proto hledíme hlavně na regionální dostupnost středních škol. A chceme také podporovat učňovské obory. Takže i když se nám například nevyplatí zachovávat učiliště pro pár klempířů, jsme šťastní, že se nám vůbec přihlásili, a budeme je i nadále podporovat.

Máte vyčíslené náklady na žáka na jednotlivých školách, o které byste se mohli opřít, když se rozhodujete mezi dvěma podobnými školami, z nichž jednu chcete rušit?
Tyto ekonomické věci můžeme posuzovat z nejrůznějších pohledů, v konečné fázi se ale na vše díváme z regionálního hlediska. A vždy nám zůstanou dvě školy, které je možné rušit. Spor pak nastane úplně všude. Zmíním například Velké Opatovice versus Letovice na Blanensku. Od ředitelů obou těchto škol máme vypracované materiály, že lepší je zachovat právě tu jejich školu. A pro každé z těchto stanovisek se najdou argumenty.

Podle čeho se tedy rozhodlo, že to bude tak, jak praví váš návrh?
V tomto případě rozhodla ekonomická kritéria. Obrovský vylidněný areál ve Velkých Opatovicích se nám totiž nevyplatí udržovat. Pro zachování Letovic hrál i projekt Evropské unie, který musíme udržet.

Říkáte, že se rozhodujete i podle kvality výuky. Jak ji měříte?
Kvalita výuky i úspěchy škol v různých soutěžích sledujeme dlouhodobě a žáky i školy za to pravidelně odměňujeme. V souvislosti s rušením škol je ale nutné říct, že není vůbec potřeba, aby kvalitní škola zůstala ve svém současném sídle. Není přece problém školu přesunout, pokud sídlí na špatném místě nebo v nevyhovující budově. Jako příklad toho, že kvalitu jde zachovat navzdory přesunu, mohu uvést brněnská gymnázia Vídeňská a Táborská. Ta se slučovala v roce 2004. Tehdy se přesunuli učitelé i studenti z Táborské na Vídeňskou. Do školy díky tomu přišlo mnoho kvalitních učitelů a díky nim se dnes Vídeňská mohla opět stát jednou z nejkvalitnějších škol v Brně.

Přihlíželi jste při rozhodování o školách také k výsledkům státních maturit?
Přihlížíme, to je to správné slovo. Ale rozhodující kritérium to pro nás rozhodně není, protože je to samozřejmě jenom částečně vypovídající údaj.


A hledíte i na to, kolik studentů uspělo a kolik neuspělo? Nebo se díváte i na žebříček úspěšných škol, který na základě složitých propočtů sestavilo ministerstvo školství?
Státní maturita je nyní postavená tak, aby si ředitelé uvědomili, kde mají jejich školy mezery. Aby třeba zareagovali na to, že řada jejich žáků neuspěla v matematice, protože mají zřejmě špatného matematikáře. A nebo že je chyba někde jinde a je třeba ji řešit více opatřeními. Kraj nyní nemá možnost jednotlivé ředitele škol vyměnit. Samozřejmě ale sledujeme, jak se k výsledkům maturit každá škola postaví. A bude to pro nás vodítkem například ve chvíli, kdy se budeme rozhodovat, kterého ředitele máme upřednostnit při slučování dvou škol.

Školské odbory vám po zveřejnění návrhu vyčetly, že jste ho se školami neprojednali předem. Dalo se to podle vás řešit jinak?
Kdybychom jednali se všemi zaměstnanci, debata by se snesla do emotivní roviny. Proto považuji za vhodné, aby při jednáních tohoto typu byli přítomni zástupci škol, odborů i radnic, se kterými nyní postupně jednáme. Takový postup pak může přinést nějaké výsledky.

V několika případech se ale stalo, že o rozhodnutí zrušit školu v nějakém městě věděli dříve lidé na radnici než ředitel a zaměstnanci školy. Není to nešťastné, že se školy dozvěděly o svém rušení jako poslední?
Kraj je organizace vázaná na kolektivní rozhodování. A věci je možné obšírněji projednávat až tehdy, kdy jsou už na nějaké úrovni předjednané. O slučování škol se začalo mluvit na výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost. Teprve potom až se na této úrovni našla nějaká shoda, mohl jsem o navržených krocích informovat i ředitele škol. Z logiky věci tedy o tomto plánu jako první věděli politikové. S tím se nedá nic dělat. Ve skutečnosti ale žádné rušení není překvapením, protože o všech předložených variantách se mluví už od roku 2006.

Rozruch vyvolalo také datum, kdy jste návrh zveřejnil. Ředitelé se totiž o všem dozvěděli v první den prázdnin, kdy učitelé odjeli na dovolené, žáci na prázdniny a školy na dva měsíce usnuly.
Nemám pocit, že by někdo spal. Na školách je živo. Ředitelé i školské odbory se schází a vydávají stanoviska. Všichni se návrhem nyní zabývají a jednají o něm se mnou i mezi sebou.

Ono jim ale nic jiného nezbývá, když už v září bude o návrhu hlasovat krajské zastupitelstvo. Opravdu to nešlo načasovat jinak?
Já na návrhu pracuji od září, kdy jsem ho převzal od předchozí koalice. A s jeho konečnou podobou jsem přišel hned, jak to bylo možné. Kdybychom s projednáváním počkali do září, ztratíme vlastně rok, což by nás stálo mnoho peněz.

Jak moc dopředu při navrhovaném slučování a rušení středních škol hledíte? Nebojíte se, že to dopadne stejně jako se školkami, které se nejprve rušily, a nyní je jich kvůli tomu nedostatek?
Situace kolem mateřských škol se nikdy neobejde bez velkých výkyvů. Jen tři roky dopředu totiž víme, jak silné ročníky do školek nastoupí. Logicky se proto stává, že než se někde podaří prosadit stavbu školky, už zase není potřeba. V případě středních škol ale máme vyhlídky patnáct let dopředu. Už nyní je nám díky tomu jasné, že nás čeká velký úbytek žáků. A že v roce 2026 na tom budeme ještě hůř, než jsme nyní. Jestli jsme se do této situace nechtěli dostat, měli jsme se před patnácti lety snažit, aby se rodilo více dětí. Teď nemáme jinou možnost než na tento vývoj reagovat.

Dovedete si představit, že tento nový návrh na optimalizaci škol se vám nakonec nepodaří prosadit a skončí v koši, stejně jako lednový návrh na rušení gymnázií? Tehdy se hejtman Michal Hašek na poslední chvíli rozhodl, že návrh zcela stáhne z jednání.
Jsou jenom dvě cesty, kterými se kraj může vydat. Buď rušení škol v navrhované podobě schválíme a budeme hledat ještě další úspory. A nebo budeme muset říct, že v rozpočtu ubereme peníze třeba na opravy silnic, a náklady na školství necháme postupně šplhat k půlmiliardě.

Náměstek hejtmana Stanislav Juránek.