Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kapitán lodí na přehradě Chládek: Cesta letadlem? To se radši utopím v ponorce

Brno - Mezi řidiči autobusů má pirátskou přezdívku Jack Sparrow. Na jedné ruce nosí tetování kotvy, druhou zdobí kormidelní kruh. A když mu zazvoní telefon, každý pozná melodii z filmu Piráti z Karibiku. Josef Chládek je prostě kapitán každým coulem. Za kormidlem na Brněnské přehradě strávil čtvrt století a vyzkoušet si chce i řízení ponorky. Další lodní sezona mu začíná právě o tomto víkendu. „Už můj praděda plavil vory na Vltavě," říká.

17.4.2016 1 AKTUALIZOVÁNO 17.4.2016
SDÍLEJ:

Kapitán lodí Dopravního podniku města Brna Josef Chládek.Foto: DENÍK/Attila Racek

Čím jste chtěl být jako malý kluk?

Měl jsem spoustu plánů, až tatínkovi oči přecházely, protože chtěl mít muzikanta. Určitě k nim patřil námořník, závodník, pilot, kovboj…

Co vás vedlo k tomu, že jste skončil na palubě?

Jako študák jsem dělal na přehradě lodníka. Nastoupil jsem v posledním ročníku konzervatoře a propadl jsem tomu. Celou vojnu jsem nemyslel na nic jiného než na lodní dopravu.

A jak jste se dostal k hudbě?

Jsem ze staré loďařské rodiny, můj pradědek plavil vory na Vltavě. Děda stavěl lodě v Komárně a když přišli hlinkovci (členové Hlinkovy gardy, polovojenské organizace Hlinkovy slovenské ľudové strany - pozn. red.), tak je ze Slovenska vyhnali. Měl sice ženu ze Slovenska, ale pocházel z jižní Moravy. Tak se můj otec dostal do Brna a trhl se od loďařiny. Vystudoval muziku a hrál. Proto chtěl mít ze synka hudebníka. Což se mu vlastně povedlo, protože jsem se sebezapřením konzervatoř dodělal. Cvičit bylo pro mě strašné.

Na které nástroje jste hrál?

Na konzervatoři na violu, kytaru a klavír. Když jsem pak hrál po barech, tak jsem přesedlal na housle. Viola se hodí tak akorát do krematoria a do orchestru.Kapitán lodí Dopravního podniku města Brna Josef Chládek.

Jak dlouho jste kapitán?

Od roku 1988, lodníka jsem začal dělat v roce 1979. Mluvíte se služebně nejstarším kapitánem dopravního podniku. Trochu si přihřeju polívčičku a řeknu vám, že mám v brněnské lodní dopravě hned několik prvenství. Jako první kapitán jsem jezdil na lodi s rodinou. Můj kluk dělal lodníka a dcera průvodčí. A jako první kapitán na to jsem strašně hrdý jsem loni vyjel se svým synem, který už taky dělá kapitána. Ještě nikdo takový tady nebyl. A jako jediný v historii podniku zvládám všechny trakce tedy trolejbus, autobus, tramvaj a loď.

Kdybyste si mohl znovu vybrat, stal byste se opět lodním kapitánem?

Zkusil bych asi Labe nebo moře, ale rozhodně bych se snažil jít stejnou cestou, jen o nějakou úroveň výš.

Co musí člověk udělat, když chce jednou stát za kormidlem lodi dopravního podniku?

Dřív byla praxe 120 plavebních dní jako pomocný lodník, pak 180 plavebních dní jako lodník. A zájemce musel udělat zkoušky na lodníka a teprve potom mohl dělat zkoušky. Teď mám pocit, že se to ještě zvedlo. Kdo chce jezdit, tak může přijít, ale začne jako průvodčí nebo u koštěte. A postupně získá praxi. Je toho hodně, proti tomu je jezdit s tramvají nebo trolejbusem úplná legrace.

Co je na tom tak náročného?

Hlavně přistávání. Každé přistání je originál. Tisíc nájezdů a není žádný stejný, takže pokaždé musíte dávat pozor. Vítr se točí jinak u každého můstku a vy už musíte vědět, odkud zavane a jak musíte brzdit. Jestli vám třeba fouká do zad, nebo zepředu, či z boku. Nejhorší je, když vane od břehu a vy na to dupete, abyste se k můstku dostali a on přestane na poslední chvíli. To je pak rachot a lidi na břehu říkají: „Kdo s tím jede? On to neumí."

Kolik lidí slouží na lodi?

Tři. Kapitán, lodník a průvodčí. Posádka ráno loď uklízí a chystá kasu s pojízdnými jízdenkami a podobně. Samozřejmě přivazují a odvazují loď. Když nastane nějaká zapeklitá situace, tak ji musí řešit lodník a jízdenky jsou pak na druhém místě.Kapitán lodí Dopravního podniku města Brna Josef Chládek.

Hrozilo vám někdy ztroskotání?

To na Brněnské přehradě moc nehrozí. I kdyby selhalo kormidlo či motor, tak se prostě opřu o břeh. Přehrada je tak zabahněná, že kamkoliv s lodí nasednete, tak jste na měkkém.

Má brněnský dopravní podnik nějaké směrnice pro podobné případy?

Pořád platí, že kapitán vysedá poslední. Pokud nastane kritická situace, tak je všechno na mně. Záleží, jak rychle by se loď potápěla. Pokud rychle, tak stihnu jen zařvat: „Opusťte loď!" Kdyby pomalu, tak vyházím vesty a zorganizuju evakuaci. Hlavně je potřeba zabránit, aby lidé propadli panice. No víte, jak se to řeší na moři. To už je ale extrém. Kdo šíří paniku, skončí mrtvý. Když někdo šíří paniku a zahyne kvůli tomu tisíc lidí, tak holt je to jeden život za tisíc. (smích)

Zranil jste se vy nebo někdo z vašeho okolí při plavbě?

Hned první kapitánskou službu se mi stalo, že jsem najel na pětiletého chlapce. Měl pochroumanou ruku. Byla to ovšem chyba rodičů a když už ho otec nechal plavat před loď, tak neměl potom zdrhnout a nechat ho tam. Dostal pokutu a strašně se divil. Lidé se na přehradě občas chovají neukázněně. Hned další rok se nám stalo zranění na lávce k lodi. Foukal silný vítr a posádka chtěla ubrzdit loď. Lávka vyskočila a pochroumalo to nějaké devítileté dívence kotník. Lidé musejí vždy stát až za žlutým pruhem na lávce, aby to bylo bezpečné.

Jaké pro vás je přesedlat z lodi na jiné stroje?

Jezdil jsem s trolejbusem. Ale teď si v zimě chodím přivydělat s autobusem. To víte, člověk je nenažraný. Jinak pracuju v údržbě.

Chcete si vyzkoušet ještě nějaký jiný dopravní prostředek?

Ponorku. Ale tu zatím dopravní podnik neplánuje. Do letadla třeba na cestu do Ameriky bych nesedl a raději bych jel lodí. Nebo ponorkou. I kdybych se tam měl utopit, tak letadlem nikdy.Kapitán lodí Dopravního podniku města Brna Josef Chládek.

Máte představu kolik kilometrů jste na přehradě už najezdil?

To je deset kilometrů tam a deset zpátky, zhruba dvanáct set měsíčně a zhruba pět tisíc kilometrů ročně. No a krát pětadvacet sezon, takže nějakých 125 tisíc kilometrů.

Jak se změnily lodě za dobu, kdy na nich jezdíte?

Když jsem přišel, byly tady původní lodě, které se stavěly zde. Dokonce v Brně vyráběli dieselové lodě pro jiná místa a některé jezdí na Labi či Vltavě. Některé se plaví už od poválečných let. Říkali jim Brněnky. Dallas je poslední pozůstatek těch časů v Brně.

O námořnících se říká, že neumějí plavat. Jak jste na tom vy a patří to k podmínkám výběru na místo kapitána?

Plavat umím. Kdysi byla podmínka uplavat dvě stě metrů za pět minut. Ještě bych to zvládl.

Co obnáší kapitánské zkoušky?

Musíte mít zkoušku z plavební nauky, takže když nasednete na mělčinu, tak víte, jak loď uvolnit. Také zkoušky ze strojů, elektřiny, plavebního zeměpisu… Je toho asi pětkrát víc než na běžný řidičák. A značek existuje na vodě snad třikrát víc než na silnici. Tady na Brněnské přehradě jich moc není, ale musíte je znát.

Patří k vašemu povolání i nějaký speciální lodnický slang?

Někdo říká vrhací lanko, my tomu přezdíváme šmajska. Normální lano je po našem vazák. A zarážka na kotvě se nazývá kocouří dráp, protože tak vypadá.

Máte nějaké námořnické historky?

Dřív lidé vystupovali u výpravny z večírkových jízd a pak loď pokračovala na provozní můstek. Tam se vyklízel bar a podobně. Stalo se to za komunistů, když šetřili a vypnuli světlo. Svítila jen loď. Barman stál na lodi a čekal s naloženým rudlem, měl tam rum a další alkohol asi za tři a půl tisíce tehdejších korun. Všichni čekali, až loď přijede. Kapitán vypnul motor a loď jela potichu. A barman zavolal „Tak hoši, ahóóój!" a vyjel. Ale k můstku mu chybělo pořád ještě deset metrů. (smích) Neuměl plavat a ve vodě bylo vidět, jak tam víří jeho bílý plášť. On se toho rudlu nechtěl pustit. Málem mu nikdo nebyl schopný hodit lano, protože všichni řvali smíchy. Skončilo to tak, že se barmanovi řeklo, že všechno kromě rudlu skončilo utopené. Do konce sezony jsme měli co pít. (smích)Kapitán lodí Dopravního podniku města Brna Josef Chládek.

Co jste ještě zajímavého zažil?

Jezdil jsem tady i s filmaři, když Filip Renč natáčel Sebemilence. Byl jsem schovaný a Pavel Kříž potažmo Šafránek z Básníků dělal kapitána. Je to velice učenlivý člověk. Musel s tím jezdit, já jsem jen dával pozor. Spousta lidí má problém loď udržet rovně. Zvládl to za chvíli. Pak jsem mu ukázal, jak udělat obrat. Když jsme nakonec vytahovali jeřáb, tak s tím musel odjet sám. Pak vyběhl z kormidelny, nezajímal ho film a volal: „Já sám!" (smích)

Co děláte ve volném čase?

Patřím k dobrovolným hasičům. U nás v Dolních Loučkách jsou na velmi dobré úrovni. S jednatelem jsem se dokonce sbratřil krví, když jsem měl narozeniny. Jako Vinnetou a Old Shatterhand. (ukazuje ránu na zápěstí)

Jaké máte koníčky?

Kromě motorismu a historie je to umění. Malířství, sochařství… Ale ne moderní. Nemám rád ani Picassa. Pro někoho je to barbarství, ale já mám rád ženskou jako ženskou, ne jako oko v jednom rohu a zadek v druhém.

Co děláte s loďmi v zimě?

V zimě z lodi musíme odstranit starý nátěr a zjistit, co je špatně. Pokud jde o technický problém, řeší ho údržbáři. Chlapi z údržby jsou opravdu na svém místě. Zvládají devatero řemesel a bez nich jsme ztracení.

Co máte na své práci nejraději?

Když se vracím z poslední jízdy z Veverské Bítýšky, zapadá slunce a už je ticho. Vzduchem voní večerní táboráky. Na lodi jede jen pár lidí… A ten klid.

Autor: Jan Žlebek

17.4.2016 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Miroslav Sládek v létě 2016 v Ústí nad Labem
AKTUALIZOVÁNO

Republikána Sládka zatkla policie. Zásah jako proti dealerovi, tvrdí strana

Mladí studenti měli v sobotu imatrikulaci v brněnské Scale.
18

Ze základní školy rovnou na vysokou. Začal čtvrtý ročník dětské univerzity

Čtvrt roku života lvů v Brně: líbánky pokračují, lvíčata zatím na cestě nejsou

Brno /FOTOGALERIE/ – Stále se nemohou nabažit nového výběhu ani jeden druhého. Lev Lolek a lvice Kivu žijí v brněnské zoo již čtvrt roku, lidi se na ně mohou chodit dívat už dva měsíce. „Soužití Lolka a Kivu je od začátku velmi harmonické, zatím jsme mezi nimi nezaznamenali žádný konflikt. Oba velmi rádi tráví čas spolu, olizují se, hrají si,“ popsala život dvojice králů zvířat kurátorka chovů savců v brněnské zoo Dorota Gremlicová.

Tabule na České znovu svítí. Opravy zdržoval stožár na míru i déšť

Brno - Informační tabule v brněnské České ulici od pátku opět fungují. Mimo provoz byly téměř dva měsíce, kdy do nich na začátku září vrazil autobus. Tabule nějakou dobu fungovaly, ale pak do nich napršelo a zkratovaly.

AKTUALIZOVÁNO

Kotlářskou na den uzavřelo prasklé potrubí. Voda zaplavila garáže i hospody

Brno - Brno /VIDEO,FOTOGALERIE/ – Unikající voda z prasklého řádu zaplavila v pátek před druhou hodinou ranní Kotlářskou ulici v Brně a místo na více než čtyřiadvacet hodin uzavřela. Až do sobotního rána řidiči museli místo objíždět, kyvadlově mohly projíždět jen trolejbusy. „Od půl deváté ráno jsou zprovozněné dva jízdní pruhy, jeden ve směru od Pionýrské ulice, druhý od Kounicovy ulice," uvedli zaměstnanci vodáren na svém webu. Asfalt v ulici by měli položit v úterý.

Musíme se oklepat a vrátit se zpátky na vítěznou vlnu, velí útočník Hruška

Brno /ROZHOVOR/ – Šlo na něm poznat zklamání. Útočník hokejové Komety Jan Hruška se spoluhráči prohrál třetí utkání v řadě. V patnáctém kole extraligy doma Brňané podlehli Hradci Králové 1:2. Když pracně srovnali zásluhou Martina Erata, v závěru utkání rozhodl hostující kapitán Jaroslav Bednář. „Soupeř dobře bránil střední pásmo. Chytal mu výborně gólman. Myslím si, že měl v závěru i trochu víc štěstí,“ shrnul jedenatřicetiletý centr.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení