VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lustig: Cítím se jako boxer, který dostal pěstí

Brno /ROZHOVOR/ – Jako šestnáctiletý se ocitl v terezínském ghettu, prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald, uprchl z transportu smrti do Dachau. Tyto drsné zkušenosti poznamenaly život spisovatele Arnošta Lustiga natolik, že ve své tvorbě tematiku druhé světové války nikdy neopustil.

31.1.2010
SDÍLEJ:

Spisovatel Arnošt Lustig.Foto: DENÍK/Attila Racek

I přesto, že poslední měsíce bojuje s vážnou nemocí, nosí v hlavě myšlenky na další knihy. „Práce mě vrací do života. Jedině když píšu, tak žiju,“ říká s nadsázkou Lustig.

Minulý týden jste v Brně na akci Právník roku představil svůj nový román Případ Marie Navarové. O čem kniha je?
Příběh jsem napsal na žádost svého kamaráda Vladimíra Jirouska, předsedy České advokátní komory. Tenhle vynikající právník nezištně pomohl mnoha lidem postiženým válkou, aby získali alespoň něco do nového začátku. V knížce vyprávím o statečném českém advokátovi, který hájil ošetřovatelku Marii Navarovou. Ona instinktivně pomohla zraněnému zastupujícímu říšskému protektorovi Heydrichovi. Kvůli tomuto největšímu vrahovi českého národa pak ale měla velmi pohnutý osud. Dvakrát ji soudili, po válce dostala deset let vězení a mohla prodávat jen zeleninu. Vydání knihy jsem načasoval právě ke kongresu českých advokátů.

Do Brna jste jezdíval často už v šedesátých letech na schůze Svazu spisovatelů. Jak si na Brno té doby pamatujete?
Město bylo odjakživa důležitým centrem české literatury. Mělo svého nezaměnitelného intelektuálního ducha a dalo světu významné osobnosti. V šedesátých letech jsme tu byli ještě s Milanem Kunderou jako mladí členové prezidia Svazu spisovatelů. Brněnští literáti tehdy trvali na tom, že se nechtějí scházet jen v Praze, a tak několik jednání Svazu spisovatelů bylo i v Brně.

S kterými brněnskými osobnostmi jste se při cestách na Moravu setkal?
Kromě už zmíněného Milana Kundery znám samozřejmě taky Ludvíka Kunderu, Jana Trefulku nebo básníky s Brnem neodmyslitelně spojené, Oldřicha Mikuláška a Jana Skácela. Později jsem v Americe poznal také Antonína Přidala, dalšího brněnského fenoména a vynikajícího překladatele. Jeho překlady knih židovského spisovatele Isaaca Bashevise Singera patří k tomu nejlepšímu.

Nejvíc jste se ale přátelil s Milanem Kunderou?
Vídali jsme se potom hodně ve Spojených státech, třeba ve Philadelphii jsme se potkali na konferenci o východní Evropě. Tehdy jsme tam byli ještě s Josefem Škvoreckým a Pavlem Kohoutem. Po revoluci v roce 1991 nám potom společně vyšla knížka Velká trojka, kde jsme každý měli jednu povídku. Mrzí mě, že od té doby už nikdy znovu nevyšla. S Milanem Kunderou jsme se teď dlouho neviděli, zvali ho třeba do Šanghaje na světovou výstavu EXPO 2010, ale odmítl. Prý už se víc počítá za francouzského spisovatele než za českého. Ale Kundera je s Brnem srostlý jednou provždy, znamená pro toto město tolik, co Jaroslav Hašek nebo Franz Kafka pro Prahu.

V Brně jste se taky několikrát účastnil oblíbeného letního festivalu Měsíc autorského čtení. Co na tu akci říkáte?
Je určitě dobře, že se literatura dostává ke čtenářům i takovým způsobem. Festival organizuje Petr Minařík z Větrných mlýnů, který už asi tři roky slibuje, že mně v tomto nakladatelství vydají scénáře. Podobně jako už vydali hry Kunderovi. Tak snad na to jednou dojde. Zatím mě jenom tahají za nohy, až je mám obě delší.

Konec minulého roku jste strávil v nemocnici. Jak vám slouží zdraví teď?
Pořád se to mění. Mám zrovna po čtvrté dávce chemoterapií, tak se cítím jako boxer v ringu, který právě dostal velkou pecku, počítají ho do deseti a on se na osm zvedne. Takže žádná sláva. Bývá mi takhle špatně vždycky dva dny, pak se to zase trochu zlepší.

Máte v takové situaci pořád chuť do práce?
Práce mě právě vrací do života! Jedině když píšu, tak žiju. Psaní je totiž určitý druh lásky, zápas o krásu a smysl věcí. A je to zápas fascinující
a vzrušující, ale hlavně nikdy nekončící. Psaní má tu výhodu, že je to plamen, který se živí sám sebou. Proto literatura člověka povznáší. Protože je věčná. Takže i třeba teď v nemocnici jsem napsal celou novou kapitolu do knihy.

Neztratil jste ani pověstný optimismus a humor?
Kdepak, humor miluju! Nebrat sám sebe vážně, to je základ všeho. Narodil jsem se s veselou a trochu lehkomyslnou povahu. Pomáhala mi, aby vzpomínky na všechny ty prožité děsivé okamžiky byly snesitelnější.

Platilo to i v koncentračních táborech?
Tam převážila hlavně prostá touha přežít. A zachovat si čest a hrdost. Každý, kdo se z lágru vrátil živý, ví, že přežil jenom proto, že zabili někoho jiného. Přežít koncentrák je totiž výsada kombinovaná se štěstím a shodou příznivých okolností. Třeba v Osvětimi zabíjeli deset tisíc lidí za den a deset tisíc za noc. Jak to, že jsem mezi nimi nebyl i já? Židé mají jednu výhodu. Jsou zvyklí na to, že o všechno v životě můžou přijít. A dokud jim nevezmou život, vždycky si pomůžou.

Umírat tisíce lidí jste kolem sebe viděl už jako kluk. Co pro vás znamená smrt?
V sedmnácti letech jste ještě takové štěně. Vnímáte všechno jinak než ve čtyřiceti, kdy už jste dospělý, rozumný člověk. Ale v lágru se naučíte brát smrt jako naprosto běžnou součást života.

Dají se prožitky z Osvětimi něčím přehlušit?
Nedají, to v člověku zůstane nadosmrti. Ale na druhou stranu, po Osvětimi má člověk takový osvobozující pocit, že se mu už nic horšího nemůže stát. Jenže zlo můžete odstranit, opravit, zabránit mu, ale nemůžete na něj zapomenout a vymazat ho z paměti. Když jsem se vrátil z války a začal ostatním vyprávět, co jsem tam zažil, nikdo nechtěl věřit, že je možné, aby byl člověk k člověku tak krutý. Dalo se to jenom napsat, protože napsanému lidé věřili. Tehdy jsme si mysleli, že antisemitismus, fašismus, koncentráky a podobná zvěrstva nejde už nikdy opakovat. Jenže přišly hrůzy v Jugoslávii, Rwanda, Vietnam, Kambodža a další.

Zkoušel jste napsat příběh s jinou tematikou než z druhé světové války? Třeba román ze současnosti?
Ale pro mě je tohle současnost, jako by válka nikdy neskončila. Její důsledky jsou stále živé. Vždycky se moje příběhy nějakým způsobem dotýkají holocaustu. Nemůžu psát o ničem jiném. Zajímá mě mravnost, čest a odvaha tváří v tvář blížící se smrti.

Jak si vysvětlujete současný boom projektů s židovskou tematikou?
Otázka absolutní zkázy, masového vraždění a apokalypsy mladou generaci prostě fascinuje. Vidí, že bylo možné tyhle hrůzy přežít. Napřed to bylo trochu ztlumené únavou, lidi se radši soustředili na příjemnější věci, ale teď židovská a válečná témata prožívají znovuobrození. Díky tomuto zájmu vyšlo i mně loni celkem osm knížek.

Viděl jste třeba nový český film Protektor, okupační drama z doby atentátu na Heydricha, ve kterém hlavní role hrají brněnští herci Jana Plodková a Marek Daniel?
Viděl, a moc se mi líbil. I Protektor je o tom, o čem často píšu ve svých knihách. O osobní odvaze tváří v tvář válečným událostem. Je dobře, že tahle doba české filmaře láká a mladým ji tak stále připomínají.

Sám jste si dokonce v jednom českém filmu zahrál, loni v komedii Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh. Jak vám bylo před kamerou?
To byla spíš sranda, kterou „spískal“ Jiří Bartoška. A mojí milenkou tam byla šestaosmdesátiletá Jarka Adamová! Samozřejmě nejsem herec, takže původně jsem se na to ani nechtěl jít do kina podívat. Ale nakonec na to byly příznivé ohlasy, lidem se to líbilo.

Podle vašich knih bylo také několik filmů natočeno. Chystá se nějaký další?
Česká televize začne natáčet televizní film podle mojí povídky Dívka s jizvou. Režisér Milan Cieslar zase připraví pro kina moji knihu Colette, dívka z Antverp. Zrovna včera se mi ozval, že dopsal scénář. A do třetice chtějí v Americe zfilmovat moji novelu Krásné zelené oči, na kterou jsem v Londýně a v New Yorku dostal snad nejlepší kritiky vůbec. Tak z toho mám radost.

Vaší zatím poslední knížkou je román Miláček. Nejde ale o novinku, kniha původně vyšla už před vaší emigrací v roce 1968, že?
Ano, za okupace vydal tehdy ještě ne úplně dopracovaný román Ladislav Fikar v nakladatelství Československý spisovatel. Vytiskli to na papíru určeném pro sovětské učebnice. Je to román o Izraeli, tedy o zemi, která po strašlivém ponížení nacisty vrátila Židům důstojnost. Očima novináře Danyho Polnauera v knize popisuji milostný příběh, odehrávající se za první izraelsko-arabské války v obleženém Jeruzalémě. Román šel v roce 1968 v první fázi do knihkupectví, ale za několik dnů hned do stoupy. Takže většina tehdejšího nákladu byla zničená. Tehdejší socialistická vláda román odsoudila, protože prý není o vztahu a lásce k ženě, ale o lásce k Izraeli. Čest sešrotovat Miláčka ve sběrných surovinách připadla mému kamarádovi Bohoušku Hrabalovi. On pro mě jeden výtisk zachránil a potom mi ho jako dárek přinesl.

To jste musel mít radost. Máte ho ještě schovaný?
Nemám. Stejně jako nemám ani tužku od Ernesta Hemingwaye, kterou mi kdysi daroval. V Americe jsou totiž všechny tužky skoro stejné, takže už nemůžu poznat, která mezi nimi je ta od něj. (smích)

A teď jste tedy vydal Miláčka v nové podobě?
Vyšel v maličko doplněné verzi i s tím, co cenzura v roce 1968 zamítla. Velkou zásluhu na tom má ředitelka Společnosti Franze Kafky Markéta Mališová. Někdy v říjnu se rozhodla, že by chtěla Miláčka vydat ještě do Vánoc, a povedlo se jí to.

Ke svým dřívějším knihám se často vracíte a přepisujete je. U Miláčka to už tedy máte splněné.
Ne tak docela. Dopsal jsem k původní verzi několik nových stránek, ale hodně se jich nevešlo, takže ještě zřejmě nachystáme další vydání. Ale pozor, u mě nikdy nejde o přepisování, nýbrž o doplňování a další rozšiřování příběhů.

Často píšete o ženách a celoživotním obdivem k nim se netajíte. Čím pro vás jsou?
Mám k ženám skutečnou úctu. Žena má mnoho podob – jako manželka, matka, milenka, přítelkyně. Ženy jsou stejně statečné jako muži, možná ještě víc. Naučil jsem se vážit si žen, když jsem viděl, jaký je jejich osud. A právě jak statečně ho nesly. V mých knihách musejí hrdinky o své ženství často bojovat v extrémním prostředí koncentráků, ale tím právě ta jejich krása a něha nabývá nových rozměrů.

Hrdiny svých knih většinou zpodobňujete ve vyhrocených situacích. Čím vás tento extrém tolik fascinuje?
Osud člověka je zvláštní v tom, že je tragický hned od začátku. Narodí se, aby umřel, tedy vlastně prohrál. Aniž dokázal všechno, co si předsevzal. Je však v jeho silách a na jeho rozhodnutí, jestli to ponese důstojně, nebo nedůstojně. Na vlastní kůži jsem si ověřil, že prohrát důstojně je nejvíc, co se dá dokázat. Protože když je člověk pod tlakem, chová se zvláštně. Moudří zhloupnou, ti zdánlivě hloupější se projeví jako moudří, ustrašení jsou odvážnější než ti, kteří předtím odvážně jenom vypadali.

Autor: Lenka Suchá

31.1.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Informační technologie - Informační technologie Specialisté v testování 43 000 Kč Specialisté v oblasti testování softwaru a příbuzní pracovníci Developer. Požadované vzdělání: úso (vyučení s maturitou). Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 43000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: První kontakt e-mailem, Tyto požadavky jsou vítány:, Zkušenosti s vývojem SW, Zkušenost s prací v technológii C#/.Net, Java, Python nebo GO., Znalost práce s Windows a Linux OS, DB a SQL, Angličtina slovem i písmem, souhlas zaměstnavatele se zaměstnaneckou kartou. Pracoviště: Solarwinds czech s.r.o., Holandská, č.p. 873, 639 00 Brno 39. Informace: Martina Štelclová, +420 511 126 291. Administrativa - Administrativa Recepční 15 000 Kč Recepční (kromě recepčních v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních) Recepční. Požadované vzdělání: úsv. Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 15000 kč, mzda max. 30000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Své strukturované životopisy s fotografií posílejte na email: slosarkova@fasay.cz, , Do studia s thajskými masážemi Sen Sawan v Brně hledáme spolehlivou slečnu/paní na pozici "recepční". Jedná se o práci na krátký a dlouhý týden, resp. 3-4 směny/týden na základě domluvy s druhou recepční., Pokud jste samostatná, učenlivá, chcete rozvíjet své manažerské a komunikační schopnosti (time management, komunikace, asertivita atd.), pracovat ve stabilní společnosti a podílet se na jejím růstu, chcete získat nové zkušenosti, pak čekáme právě na Vás!, , Náplní práce je zodpovědnost za chod recepce zahrnující:, , o Správu rezervací, o Komunikaci s klienty, o Administrativní činnost, o Práci s pokladnou, o Vyřizování telefonických hovorů, emailů a pošty , o Neustálé udržování čistoty, , V případě zájmu od Vás očekáváme:, , o Znalost Aj - min. středně pokročilý , o Dobré komunikační schopnosti, zdvořilost, příjemné vystupování, o Zodpovědnost, spolehlivost, samostatnost, o Time management, o Základní znalost Microsoft Office, PC , o Aktivní přístup k práci , o Selský rozum a týmový duch, o Ochotu učit se novým věcem, o Kvalitně odváděnou práci, , Za to všechno od nás dostanete:, , o Perspektivní zaměstnání, o Možnost volby směn, o Práce na krátký/dlouhý týden, o Odpovídající mzdové ohodnocení a firemní benefity, o V případě kvalitně odváděné práce pravidelný nárůst mzdy, o Práci v příjemném prostředí, přátelském kolektivu, o Možnost uplatnit a dále rozvíjet své dovednosti, o Práci neprobíhající v nočních hodinách. Pracoviště: Fasay, s.r.o. - vídeňská, Vídeňská, č.p. 277, 639 00 Brno 39. Informace: Ing. Iveta Šlosárková, +420 703 127 328. Řemeslné práce - Řemeslné práce Ostatní řemeslní pracovníci a 15 000 Kč Střihači textilu, kůží a podobných materiálů stříhačka. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Nástup možný ihned. Po zapracování nabízíme bonusy.. Pracoviště: Zenone s.r.o., brno - cejl, Cejl, č.p. 58, 602 00 Brno 2. Informace: Hörzenbergerová, +420 606 666 134. Obchod - Obchod Nákupčí 25 000 Kč Nákupčí Vedoucí nákupu. Požadované vzdělání: úsv. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 25000 kč, mzda max. 55000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce, • obchodní činnost v oblasti energetických investičních celků, parních turbín a parních kotlů, • komunikace s dodavateli, vyjednávání platebních a cenových podmínek, • výběr dodavatelů, • hodnocení dodavatelů, • příprava rozpočtů a plánů úspor, • úzká spolupráce s partnery v Číně, , , Požadujeme:, • SŠ/VŠ technické vzdělání nebo zkušenost ve strojírenství- Zájem o energetické strojírenství, • Aktivní znalost anglického jazyka velkou výhodou, • Časová flexibilita, • Obchodní duch, • Orientace na výsledek, velmi dobré obchodní, technické, komunikační a prezentační dovednosti, • Řidičský průkaz sk. B, , , Nabízíme, • 25 dní dovolené, • Příspěvek na penzijní, životní pojištění, • Možnost výuky AJ nebo Čínského jazyka zdarma, • Zajímavou a samostatnou práci, • Po půlroční době určité následuje prodloužení pracovního poměru na dobu neurčitou, , Nástup: dohodou, Místo výkonu práce: Brno, , V případě Vašeho zájmu zašlete strukturovaný životopis na e-mailovou adresu nejedla@ekolbrno.cz.. Pracoviště: Ekol energo, Zaoralova, č.p. 2832, 628 00 Brno 28. Informace: Irena Nejedlá, +420 602 106 750.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Zdrogovaný se krčil u cizího domu. Vymlouval se na alkohol

Ilustrační foto.

Seděl u chaty s položenou zbraní. Strážníci muži sebevraždu rozmluvili

Vytočit se a někoho nakopat? Šustr učí hráče Zbrojovky zodpovědnosti

Brno – V pěti kolech pod vedením nového kouče Pavla Šustra ještě fotbalisté Zbrojovky neprohráli. Jenže třikrát remizovali a nadále zůstávají ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE na deváté příčce. Mrzí především domácí ztráta po bezbrankové remíze s Varnsdorfem.

Studenti zjistí, jak reagují řidiči pod tlakem

Brno - Nejdřív poklidná jízda prázdnou ulicí. Pak v mžiku oka změna a někdy i hra o život. Jak reaguje řidič na chodce, který náhle vběhne do silnice, a další podobné situace, nově zjistí studenti a vědci z Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně. Díky novému autu se snímacím zařízením.

Volby? Soud rozhodne o osmnácti stížnostech

Jižní Morava - Nové hlasování. I takovým rozhodnutím může skončit posuzování stížností na letošní komunální volby na jihu Moravy. 

Lidé ochutnali Afriku i ovoce pověstné svým zápachem

Brno – Přenést se z centra Brna do dálných končin mohli pomocí rozmanitých chutí návštěvníci tržnice na Zelném trhu. Přilákalo je tam ovoce sobotního festivalu Ochutnej Afriku v Brně, který už poněkolikáté pořádá česko-ugandský projekt Virunga.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT