Jaká byla vaše první reakce, když jste obsadila jedenácté místo v soutěži Miss Universe?
Asi to bude znít hloupě, ale brečela jsem mamce do telefonu. V té chvíli si člověk říká, proč to nebylo o stupínek víc, že se mohl dostat do první desítky. Bylo to samozřejmě malicherné, jsem za jedenáctou příčku velmi ráda.

Věřila jste v průběhu soutěže, že byste se mohla probojovat i dál?
Člověk si musí věřit, ale o prvních místech jsem nepřemýšlela. Ty jsou v této soutěži předem dané.

Jak to myslíte?
Od začátku nám všem bylo jasné, že vyhraje Dayana Mendoza z Venezuely (nakonec skutečná vítězka Miss Universe). Pořadatelé se k ní chovali velmi hezky, během příprav ji dost preferovali. V této soutěži vždy vítězí některá ze zemí, kde se to zrovna politicky „hodí“. Nebylo to proto žádné překvapení. Navíc ve Venezuele se dívky připravují na soutěž krásy od malička. Učí se, jak se smát, tvářit, jak stát.

Má potom taková soutěž vůbec nějakou úroveň?
Rozhodně se nedá srovnávat s Českou Miss. Pořadatelé se o nás ve Vietnamu příliš nestarali. Na závěrečné vystoupení jsme se samy líčily, samy si upravovaly vlasy. Kamarádce se třeba během příprav ztratily šaty. To by se u nás nestalo. A každá dívka si musí účast na Miss Universe zaplatit.

Dá se v takovém prostředí vůbec najít spřízněná duše?
Je to těžké, ale já jsem měla štěstí. Celkem nás bylo ve Vietnamu osmdesát a dělili nás po čtyřech do malých skupinek. Mně vybrali Maďarku, Slovenku a Belgičanku, jejíž tatínek je z Prahy. Výborně jsme si rozuměly a stýkáme se i po soutěži.

Miss Universe se odlišuje i tím, že mohou mít soutěžící plastickou operaci. Setkala jste se s takovými dívkami?
Většina z nich měla něco poupravené. Prsa, nosy, oči nebo boky. Bohužel pak některé holky vypadaly úplně stejně. Byly jsme tam asi jen čtyři, které žádnou úpravu neměly. Řeknu vám, cítily jsme se velice nepříjemně. Jako by nám něco chybělo.

Nikdy jste o plastické operaci nepřemýšlela?
Ne. I když to může vypadat na první pohled hezky, z blízka vidíte jizvy po plastice prsou. Nosy měly dívky vyrobené jako podle šablony. Je to taková seriová výroba. Některé dívky udělají pro krásu všechno. Brazilka si třeba nechala vyoperovat žebra.

I to je na soutěžích běžné? Jak to vypadalo?
Měla opravdu nepřirozeně vosí pas. Podle mého názoru to za to nestojí. Při vyoperování žeber pak hrozí problémy i při těhotenství, protože žebra vám tělo zpevňují.

Je touha po štíhlosti v modelingu běžná?
Bohužel ano. Holky v branži běžně nejí. V horším případě nejí, hladoví, pak se přecpou a jídlo vyzvracejí. Je to už kombinace anorexie a bulimie. Často končí vyčerpáním nebo smrtí. Takové dívky mají daleko k symbolu krásy. Nemají dost živin, začnou jim vypadávat vlasy a kazí se jim zuby.

Vy žádné diety nedržíte?
Naštěstí nemusím. Mám dobrý metabolismus, takže se nemusím v jídle omezovat. Babička má statek, kde se třikrát do roka pořádá zabíjačka. Nedovedu si představit, že bych se na ní pořádně nenajedla. Dobrého jídla se nedokážu vzdát.


To ani necvičíte?
Do fitka určitě nechodím, stydím se, když na mě někdo kouká při cvičení. Raději se protáhnu před spaním a ráno doma.

V Asii jste byla potřetí. Jaký na vás tentokrát zanechala dojem?
Ten nejlepší. Vietnam je krásná země. Mám ráda asijský styl života. Lidé jsou tu velice příjemní a přátelští. Dokonce jsem chtěla odjet na rok do Malajsie, ale teď už měním kvůli příteli plány.

V soutěži jste musely přednést i své znalosti o Vietnamu. Studovala jste pilně?
Snažila jsem se. Zaujala mě válka mezi Vietnamem a Amerikou. Na to se nás ale porotci neptali. Spíše je zajímal názor na americkou politiku a volbu prezidentů. Je to trochu paradox, protože v České republice o politice mluvit nesmím.

Jak vypadá váš běžný den?
Každý den je trochu jiný. Někdy musím vstávat na sedmou, jindy stačí, když jsem v práci ve dvanáct. Musím absolvovat různé rozhovory, setkání, sponzorské večírky. Nejsem ale žádná princezna. Jezdím metrem, chodím normálně po ulici. Dopoledne se většinou snažím trochu učit. Teď se například chystám na zkoušky z autoškoly. Mám před sebou poslední dvě jízdy.

A co škola?
Studuji na kosmetičku a mám před sebou ještě dva roky. Od září musím na praxi. Co bude pak, to zatím nevím. Možná půjdu studovat farmacii, možná už začnu pracovat na rodině.

Co máte vlastně na jižní Moravě nejraději?
Strážnici, ve které jsem vyrostla. Jsou tady milí lidé a folklor. V Čechách a v Praze mají lidé jiný žebříček hodnot, často jsou mezi nimi kariéristé, a to nemám ráda.

Kdybyste si mohla vzít volno, kde ho strávíte?
Doma, s přáteli, s rodinou. Vyšla bych si někam do centra Strážnice, na zmrzku nebo na koupaliště. Není podstatné, kde jste, ale s kým.

Od vašeho vítězství v České Miss uplynulo několik měsíců. Přišla jste o nějaké přátele?
Naštěstí ne. Většinu mám tady na jižní Moravě a ti mě berou stále takovou, jaká jsem. Znají mě od malička, takže mě nesoudí jen jako královnu krásy. Škoda, že se Praha nedá o kousek blíž posunout k domovu. Ideální by pro mě bylo, kdybych mohla domů dojíždět denně. To teď nejde, do Prahy cestuji čtyři hodiny.

Je něco, co vás třeba v branži překvapilo, na co si jako známá osobnost nemůžete zvyknout?
Nemám ráda bulvární tisk. Člověk si pořád říká, že se tím nesmí zaobírat. Už jsem si zvykla, i když mi to zpočátku dělalo problémy. Rodina to ale bere stále vážně. Hlavně babička, ta si bulvární noviny pořád kupuje a děsí se, co v nich zase bude.

Nedávno jste prohlásila, že byste se nikdy nenechala vyfotit nahá. Platí to stále?
Ano. Nahota je pro mě intimní věc. I na přehlídkách se převlékám ostražitě. Kdyby šlo o pěkné akty, možná bych do toho šla společně s přítelem pro soukromé účely. Zatím ale opravdu nevím.

Co vám vlastně vaše práce přináší?
Vnitřní uspokojení. Je mi sice osmnáct, ale nejsem už závislá na svých rodičích, dokáži se o sebe postarat. Vždycky jsem chtěla brzy odejít z domu a začít si budovat něco svého, tato branže mi to usnadnila. Aspoň to mým rodičům nebylo líto.

Plánujete ještě něco na letošní prázdniny?
Teď mám dovolenou tady ve Strážnici. Příští týden pojedu za přítelem do Komárna na Slovensko a koncem léta plánujeme společně odpočívat ve Švýcarsku.