Je Polák, ale ve Strážnici na Hodonínsku žije a pracuje už sedm let. „Jsem tady šťastný,“ říká pětatřicetiletý strážnický farář Lukasz Karpinski. A doufá, že se Slovácko stane jeho druhým domovem už natrvalo. V těchto dnech je otec Karpinski šťastný dvojnásob. Se svými farníky prožívá Velikonoce – nejdůležitější křesťanský svátek v roce.

O Vánocích se i lidé nevěřící snaží zklidnit a prožít svátky s rodinou. Co patří k Velikonocům, které jsou nejdůležitějším svátkem křesťanů?
Vánoce slaví všichni, věřící i nevěřící. Dárky, Ježíšek, zimní atmosféra, vánoční klid a koledy. Na to si potrpí každý. Dá se říct, že Vánoce jsou citlivější svátky. Ale Velikonoce už jsou spíš otázkou prožívání víry. I když mají také své zvyky, jsou to spíš svátky, kdy si člověk uvědomuje svoji víru a soustředí se na duchovní stránku.

Čtyřicetidenní velikonoční půst a přípravy na Velikonoce začaly v březnu popeleční středou. Kdy půst vrcholí, proč trvá právě čtyřicet dnů a jaký má význam?
Začátek odvozujeme od data Velikonoc. Občas si lidé stěžují, že jsou Velikonoce tak pozdě. Jejich datum však neurčuje papež či sbor biskupů, ale navazujeme na starou židovskou tradici. Pro Velikonoce je důležitý první jarní úplněk. Od něj odpočítáme čtyřicet dnů a získáme datum Popeleční středy. A proč čtyřicet dnů? Když otevřeme evangelium, zjistíme, že Ježíš se čtyřicet dnů postil na poušti. Předtím, než začal veřejně působit, kázat a dělat zázraky, se připravoval tím, že se v poušti bez kontaktu s lidmi věnoval jen modlitbě a rozjímání.

A jaký je význam půstu?
Člověk občas potřebuje uklidnění, zastavit se v životě, zamyslet se nad tím, co je a není důležité, a také očistit své tělo. S půstem je spojená i modlitba a almužna. V Česku je rozšířená takzvaná charitní almužna. Začátkem postní doby si lidé mohou vzít v kostele papírové pokladničky a vhodit do nich nějakou tu korunu za to, co si odřekli v době půstu. Například cigaretu, bonbon či pivo. Na Květnovou neděli pak přinesou peníze do kostela. Díky almužně vybrala strážnická a petrovská farnost pětadvacet tisíc. Rada strážnické charity nyní rozhodne, na jakou pomoc peníze použije.

Velikonoční svátky symbolizují utrpení, smrt Ježíše Krista a jeho zmrtvýchvstání. Tomu jsou uzpůsobeny i církevní obřady ve Velikonočním týdnu. Co k nim patří?
Velikonoční týden začínáme slavit na Květnou neděli, která předchází nedělnímu Božímu hodu velikonočnímu, a připomínáme si slavný příjezd Ježíše do Jeruzaléma. Tam ho lidé nadšeně vítali jako židovského krále. Svátky pokračují na Zelený čtvrtek, kdy vzpomínáme poslední večeři Ježíše Krista, zradu Jidáše a Kristovo uvěznění. Pak už nastává Velký pátek, kdy byl Ježíš odsouzený a ukřižovaný a kdy jej rychle pohřbili. Blížila se totiž posvátná židovská sobota, kdy židé nesmějí nic dělat. A pak přichází velikonoční překvapení, kdy ženy chtěly v neděli ráno konečně pomazat Ježíšovo tělo a hrob byl prázdný. A to je den vzkříšení.

Proč je Zelený čtvrtek zelený?
Přiznám se, že nevím. Byl jsem překvapený, když jsem přišel do Strážnice, protože v Polsku neexistuje Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota, ale Velký je čtvrtek, pátek i sobota.

Na Velký pátek drží křesťané přísný půst. Co vyjadřuje?
Tímto způsobem projevujeme svůj smutek. Něco si odepřeme, nedáme si šťavnatý řízek, ale spokojíme se s krupicovou kaší. Půst platí jak pro maso, tak pro množství jídla. Stačí, když se člověk v tento den jedenkrát dosyta nají.

Jak velký prohřešek je pro křesťana, když půst poruší?
Z hlediska církevního zákona je to těžký hřích, ale já upozorňuji lidi, aby to nebrali jako přikázání. Lidé, kteří věří, prožívají hluboce svátky a vědí, proč se slaví Velikonoce, vědí, že v tento den jejich Spasitel trpěl. Oni proto také mohou něco odepřít svému tělu, aby pocítili bolest, utrpení a nedopřáli svému tělu klid a každodenní pohodu.

Na Zelený čtvrtek začínají nejdůležitější obřady takzvaného Velikonočního třídenní. Podle pověsti odlétají zvony do Říma. Kde se tato pověst vzala?
Nevím. V církvi se podle zvyku na Zelený čtvrtek slouží večerní mše svatá, která nám připomíná poslední večeři Páně. Když se na začátku bohoslužby zazpívá starokřesťanský hymnus Sláva na výsostech Bohu, v tom okamžiku se rozezvoní všechny zvony v kostele. Když se hymnus dozpívá, je ticho až do Bílé soboty, až do večerních obřadů vzkříšení. Na celém světě na znamení smutku umlknou zvony, které jsou pro nás mnohdy znamením radosti. Až když jsem přišel na Slovácko, dozvěděl jsem se o této pověsti. Zvony umlknou na celém světě, jen tady se ale říká, že odlétly do Říma.

Bílá sobota je pro křesťany nejdůležitější den v roce. Jak ji prožijete?
Jako křesťané pokračujeme v židovské tradici, podle které nový den začíná už večer předchozího dne. Slavíme vzkříšení v sobotu večerní bohoslužbou. Já půjdu navštívit boží hrob v kostele, pak pojedu na kole za kluky z našeho farního společenství, kteří už začínají plést velkou pomlázku. Potom se začnu připravovat na dlouhou večerní bohoslužbu. Ta začíná obřadem, který se koná jedinkrát za rok. Světíme před kostelem oheň, který je znamením Ježíšova vítězství, symbolizuje také světlo, které přináší do temnot našeho života.

Jak se církev staví k Velikonočnímu pondělí, které je pro mnohé díky pomlázce hlavním dnem svátků?
Církev se tomu nebrání. Pro nás jsou Velikonoce svátky radosti a naděje. Jsou to svátky jara, kdy ožívá příroda, všechno kolem nás je překrásné. A radost patří k životu. Když člověk vymyslí něco radostného, tak proč se k tomu nepřidat a neprožívat to společně.

Je rozdíl mezi oslavou Velikonoc v Polsku a na Moravě?
Dalo by se říct, že kromě názvů velké rozdíly nejsou. Bohoslužby vypadají stejně. Rozdíl je, že v Polsku se lidé v neděli brzy ráno scházejí na první bohoslužbu, kdy se ještě koná slavnostní průvod kolem kostela. Je to oslava toho, že Ježíš byl vzkříšený brzy ráno.

Neměl jste tendenci sem tuto oslavu přenést?
Ani ne. V době, kdy jsem začal poznávat kulturu a zvyky v České republice, zjistil jsem, že jsou bohaté a krásné, tak proč něco přidávat.

Jste členem Řádu piáristů. Má toto společenství nějaké typické zvyky?
Jsme jediní piáristé na území České republiky. Řád byl povolaný k tomu, co vyjadřuje naše řádové heslo: zbožnost a věda. Piaristický řád založil Josef Kalasanký v Římě, kde otevřel první bezplatnou školu v Evropě. Nemáme možnost mít tyto školy po celém světě, tak se snažíme o křesťanskou výuku na státních školách i ve farnostech. To je pro naši práci typické. Ve vztahu k Velikonocům nic zvláštního nemáme.

Pamatujete si, jak jste trávil Velikonoce, když jste byl malý?
Kromě toho, že jsme s rodiči chodili do kostela, malovali jsme vajíčka. V Polsku máme jednu krásnou křesťanskou tradici, že se světí v kostele pokrmy na velikonoční stůl. Ten je po postní době bohatě prostřený. To také patří k tomu prožívání radosti. Lidé, kteří přijdou do kostela, přinesou košík s jídlem. Na Moravě ho místní přinášejí na Boží hod, ale v Polsku po celou Bílou sobotu, jak jdou navštívit boží hrob. Pamatuji si z dětství, že byla sobota ráno a my jsme se se sestrou hádali, co dáme do košíku. Pak jsme jídlo nadšeně nesli do kostela a nemohli jsme se dočkat, až skončí liturgický obřad a my si dáme posvěcený klobásek. A co se týká lidových zvyků, v Polsku kluci místo koledování stejně jako na Slovensku polévají děvčata vodou, aby byla zdravá a silná. Dětství jsem prožil na sídlišti, takže jsme mezi paneláky lítali s kýbly s vodou. A i když dívky pištěly, chtěly polít všechny. Protože ta, která byla suchá, byla nešťastná, že ji nikdo nemá rád.

Liší se ještě nějak lidové tradice a zvyky v Polsku? Pletou chlapci žílu, chodí šlehat děvčata?
To v Polsku neznáme. V některých oblastech Poláci převzali německý zvyk, kdy děti dostávají čokoládového zajíčka či sladkou maličkost. My jsme dostávali například velké balení žvýkaček. Vajíčka se u nás malují, ale spíš jako ozdoba na velikonoční stůl a pro svěcení pokrmů na Bílou sobotu. V Polsku začíná oslava v neděli velikonoční snídání. Dodržuje se zvyk, že ti, kteří jdou na ranní slavnostní průvod kolem kostela, si ráno přejí krásné Velikonoce a jako první pokrm si rozdělí posvěcené vajíčko.

Líbí se vám zvyky na Slovácku?
Velmi. Hned po mém příchodu na Moravu jsem zažil milé překvapení. Znal jsem z polské televize český seriál Chalupáři a velmi se mi líbila písnička Když máš v chalupě orchestrion. Rychle jsem se skamarádil se zdejšími mladými lidmi a u ohně a kytary jsem se jim s tím ostatním svěřil. Ve Strážnici se ještě dodržuje zvyk, který spočívá v tom, že si v pondělí ráno píší lidé nápisy před dům. Když jsem se ráno probudil, měl jsem před farou napsáno: Když máš na faře orchestrion.

Chodíte po šlahačce?
Ne, nechávám to ostatním. Nepletu si ani pomlázku. Ale slovácká verze velikonočního pondělí mi vyhovuje.

Pro křesťany nejsou Velikonoce svátky jara, s nimiž je lidé dnes spojují. Je katolická církev k tomuto způsobu oslav tolerantní?
Jaro je obdobím, kdy celá příroda ožívá. A Velikonoce jsou pro nás svátky obnovy života, vzkříšení. Takže dalo by se říct, že jsou to i svátky jara, i když to není přesný název, ale jde to dohromady. My katolíci vítáme, když ve společnosti sdílíme společné hodnoty nebo něco společně prožíváme. V žádném případě se tomu nebráníme.

Když věřící společně prožívají o velikonočních svátcích návrat Ježíše, posiluje je to ve společné víře a dodává sílu do dalšího roku? I tak se dají chápat Velikonoce?
Ano. Vychází to z toho, že Velikonoce jsou nejdůležitější svátky, je to vrchol celého církevního života. Velikonoce jsou ten nejdůležitější okamžik a pro nás je to takové dobití baterky pro to, co prožíváme v každodenním životě jako lidé věřící.