Pospíšil: V privatizaci obecních bytů v Brně není možné hledat spravedlnost

Už sedmý rok má pod palcem miliardové majetky města. Jejich úspěšným prodejem Brno získává do rozpočtu stamiliony korun. Některé nemovitosti naopak provází kontroverzní pověst nebo jejich prodej brzdí soudní spory. Například dům s pasáží Jalta. Celou dobu, co je Oliver Pospíšil náměstkem primátora, se ho nepodařilo prodat.

Podnikatelka, jejíž vážný zájem před měsícem oznámil, nakonec nezaplatila desetimilionovou kauci a smlouvu s ní město zrušilo. „Magdalena Robková zřejmě ještě přijde o koupi jednat. Samozřejmě bych více uvítal nejdříve tu desetimilionovou kauci a pak až zdvořilostní návštěvu. Bohužel ale nejsme v situaci, kdy si můžeme vybírat. Žádnou vážně míněnou reakci nemůžeme ignorovat," nevzdává se naděje na úspěch Pospíšil.

Počítali jste s možností, že kupec nakonec couvne?

Postupovali jsme přesně podle pravidel. Nicméně obchod jsem bral s rezervou, opatrnost byla samozřejmě na místě. Připadalo mi to totiž až moc jednoduché, že po takové době někdo přijde a Jaltu rovnou koupí. Ale pořád si myslím, že to není úplně pasé. Paní Robková se s námi snaží udržet kontakt. Přitom nemusí, nenutí ji k tomu žádná sankce.

Myslíte si, že se ještě letos podaří Jaltu prodat?

Jsem mírný optimista. Pokud opravdu získáme pravomocné územní rozhodnutí na sousední parkovací dům v Panenské, zájemců přibude. Kromě ceny totiž hrálo v prodeji Jalty velkou roli i parkování. Pokud jsme vedli vážnější jednání, zájemci často už na začátku couvli právě kvůli parkování. Oprávněně se báli, že při rekonstrukci nedokážou zajistit dostatek parkovacích míst.

Máte signály, že existují zájemci, kteří čekají právě na vyřešení parkování?

Nikdo, koho bych mohl brát vážně, není. Medializace v zájmu Magdaleny Robkové pro nás ale byla alespoň bezplatná reklama. Může přivést další zájemce. Nebo zareaguje někdo z předchozích a vrátí se k jednání.

Pokud se Jaltu nepodaří prodat, bude to pro město velká rána?

Domnívám se, že ne. Jaltu z opatrnosti nepromítáme do plánovaných příjmů.

Kolik peněz chcete letos prodejem majetků vydělat?

Loni to bylo 763 milionů, letos plánujeme 207 milionů korun. To naplníme i bez Jalty.

Proč takový pokles?

Z hlediska dlouhodobého průměru to není pokles. Dříve jsme prodávali majetek za dvě až tři stovky milionů ročně. Naopak loňský rok je výjimka, protože jsme potřebovali pomoci rozpočtu. Věděli jsme, že získáme 350 milionů z prodeje pozemků na Černovické terase. To byla téměř jistota vycházející z podmínek tendru. Díky prodeji pozemků v této oblasti jsme získali také v jednom z minulých roků asi 250 milionů navíc oproti průměru. Jinak ten průměr zůstává stejný. A bude spíše klesat, protože majetku, který nepotřebujeme, ubývá. Nemůžeme prodávat donekonečna.

A z čeho město získá peníze do rozpočtu, až vše rozprodá?

Pokud se nezlepší daňové příjmy přerozdělované státem, nezůstane na investice tolik co dříve. Rozpočet je jednoduchý vzorec. Vezmeme všechny příjmy, z nich odečteme provozní výdaje, tedy to, co potřebuje město zajistit, aby fungovalo. A to, co zbude, použijeme na investice. Pokud zbude nula, tak investice buď nebudou, nebo si na ně půjčíme. A pokud se dostaneme k záporné položce, je to velký problém. To znamená, že město nemá ani na provoz.

Kromě budov a pozemků prodáváte i byty. Kolik jste na nich vydělali loni?

Šest set milionů a letos počítáme se stejnou částkou. Vzhledem k velkorysým slevám mají lidé o odkup obrovský zájem. Peníze z privatizace ale směřujeme do fondu bytové výstavby. Ten má svoje výdajová pravidla. Platíme novou výstavbu, výdaje nových vlastníků na opravy, dáváme městským částem na regeneraci domů. Je to jediný fond, který má optimální množství peněz. Jediná záloha města, pokud se stane něco nepředvídaného.

Kolik ještě zbývá prodat obecních bytů?

Máme ještě přibližně jednatřicet tisíc bytových jednotek. Podle plánu z nich šest tisíc prodáme. Zbytek je ideální bytový fond, se kterým mohou hospodařit městské části a magistrát.

Některé ze stran v zastupitelstvu stále chtějí privatizovat další byty. Proč to odmítáte?

Neznám v současném politickém spektru žádnou stranu, která je přesvědčena, že obce nemají mít bytovou politiku. Ovšem pokud ji mají uplatňovat, potřebují mít bytový fond. Aby mohl fungovat, musí mít přiměřenou velikost. To, co nám má zůstat, je zhruba patnáct procent bytů v Brně, tedy ideální podíl. Pak je tu druhý moment. Na začátku privatizace město nastavilo velké motivační slevy. Nebyla krize, nájem se nezvyšoval a stávalo se, že třeba i dvě nabídky na odkup lidé odmítli. To je ale v současnosti vyloučeno. Slevy zachováváme jen proto, aby se necítili poškozeni ti, kterým město už v roce 2001 prodej slíbilo. Nicméně je mnoho domů, kde Brno nikdy prodej neslíbilo. Tam, pokud vůbec byt prodáme, je těžko odůvodnitelné dávat šedesátiprocentní slevu. Takovým prodejem může zastupitelstvo v krajní verzi výkladu i poškozovat město. Řekl bych, že ruka zastupitelů musí při hlasování o prodeji takových bytů být těžší a těžší při vědomí toho, za co jsou radní v různých městech stíháni.

Jenže nájemníci, kteří neměli štěstí na laciný odkup, to vnímají jako nespravedlnost.

Na prodeji bytového fondu není nic spravedlivého. Je to do značné míry otázka štěstí. Jak se mohou cítit poškozeni nájemníci v bytech neurčených k prodeji, tak se může cítit poškozena většina obyvatel města, kterých se privatizace netýkala vůbec. Když od města kupují pozemek třeba na rozšíření zahrady, nemohou si žádné slevy nárokovat.

Co říkáte na argument, že soukromník je lepší hospodář?

Stejně jako lidé souhlasí s touto poučkou, shodnou se na tom, že existuje určitá sociální skupina, která potřebuje s bydlením pomoci. To nemohou zajistit soukromníci. Proto nemůžeme prodat všechny obecní byty.

Po letech sporů se vám před více než rokem podařilo prodat budovu v Nádražní ulici, tedy vyhořelé bývalé kasino. Teď se opět rozpoutal spor o její vlastnictví. Jste rádi, že jste se svého podílu tehdy zbavili?

Jsem samozřejmě rád, že se nám tenkrát podařilo ten spor ukončit. Ač se to nemusí zdát, byl za tím obrovský kus práce. Hodiny jednání. Museli jsme výrazně ustoupit z požadavků, aby lidé mohli chodit pod budovou. Jinak by ten spor trval ještě teď. To, že bylo dobré přistoupit ke kompromisům a vyvázat se z vlastnictví, teď potvrzuje současné dění kolem domu. Tedy prapodivné pokusy akcionářů bývalých majitelů vůči současnému vlastníkovi. Je to podivná hra a spekulace, jsem rád, že v ní město nefiguruje.

Jak vypadá situace u Jaselských kasáren? Prodali jste je firmě, aby tam postavila byty a kanceláře, ale místo je pořád prázdné. Blokují pozemek stále soudy?

Tam město v prvotním soudním sporu uspělo. Než jsme se nadáli, podala společnost Klim-invest proti nám další podobnou žalobu, kterou se snaží získat čas a prostor k jednání. Kromě neurčitého dopisu zástupce Kliminvestu o restrukturalizaci společnosti ale jiný posun není. Firma taktizuje a brání tomu, aby město mohlo s pozemkem nakládat. To je kámen úrazu.

Další majetkový spor blokuje stavební povolení pro fotbalový stadion za Lužánkami. V jaké fázi teď je?

Proti rozhodnutí městského soudu ve prospěch města podala firma Czechcity odvolání. Soud o něm ještě nerozhodl. Stejně jako u Jaselských kasáren nás teď limituje čas, v jakém může fungovat soud.

O co firmě může jít?

Je to společnost, která chce v lokalitě investovat. Mají developerský zájem, který se neslučuje s naším. Vnímám to jako pokus donutit město ke kompromisu a podělit se o dané místo.

Zeptám se i na politické téma. Spekuluje se o vás jako o budoucím kandidátovi na brněnského primátora. Můžete úvahy o kandidatuře potvrdit?

Brněnská sociální demokracie je přesvědčena o tom, že Roman Onderka je dobrý primátor. A pokud bude chtít kandidovat i v příštím období, určitě získá podporu nás všech. Pokud se rozhodne politickou kariéru směřovat třeba do poslanecké sněmovny, potom je možné, že by brněnská sociální demokracie uvažovala i o mých službách. Nicméně předpokládám, že Onderka bude chtít kandidovat i v dalším volebním období na primátora. Není tak o čem spekulovat.

Takže vy budete na primátora kandidovat až přespříští volby?

Nejsem typ člověka, který se upíná na nějaké mety v podobě politických funkcí. Jsem vděčný za to, že mám čest být v pozici majetkového náměstka. Mám na starost resort, který mi je odbornostně blízký, práce mne baví. A jsem rád, pokud se podaří vyřešit složité věci jako třeba zmiňované vyhořelé kasino. To jsou větší milníky, než jestli bude moje kariéra pokračovat i do takových historicky zaznamenatelných rolí.

Zůstaňme u politiky. Od roku 2010 fungujete v koalici s vaším největším ideovým rivalem, tedy ODS. Můžete spolupráci zhodnotit a porovnat s předchozí koalicí?

Vždycky je jednodušší se domlouvat v menším počtu partnerů. Čtyřkoalice v předchozím období byla náročnější. Hůře jsme hledali shodu a porozumění. Zásadní problém byl, že se u stran diametrálně lišil pohled na polohu nového vlakového nádraží. Znamenalo to pat v jakémkoliv posunu v této problematice. Pokud by taková koalice měla schvalovat územní plán, rozpadla by se. Bylo to jak snaha udržet u sebe magnety s opačnými póly. Když polevíte, nakonec od sebe odskočí. Ale je to období, na které rád vzpomínám. Současná dvoukoalice je u hledání shody jednodušší a rychlejší. Říct, zda budu na ni vzpomínat rád či nerad, je teď ještě brzo. Je to sestava funkční, ale vysvědčení jí vystaví až voliči.