Ředitel Scaly Pernica: Jsme chytré kino. Kameňák nepromítáme

Scala otevřela loni v říjnu po dvouleté přestávce, za tu dobu si získalo postavení na kulturní scéně v Brně. Daří se mu obstát v konkurenci multikin?

To je jako srovnávat velký supermarket s malým, ale úspěšným obchodem. Každý máme svou skupinu diváků, kteří k nám chodí na filmy. My i oni děláme svou práci, která se liší. Respektujeme je a oni nás. Dokonce si i vzájemně pomáháme. Půjčujeme si techniku a podobně. Co lidé nenajdou u nich, nabídneme jim my, a obráceně. Není to souboj.

Jak úspěšná byla pro Scalu tato sezona?

Za největší úspěch považuju, že jsme vůbec otevřeli a udrželi kino v provozu. Ale jsem typ člověka, který je stále nespokojený. Zatím máme pořád na čem pracovat. Jméno Scaly musíme ještě dál budovat.

Kolik k vám přišlo za tento rok návštěvníků?

Musíme si uvědomit, že nejde jen o promítání filmů. Říkám tomu, že fungujeme na dvousměnný provoz. Dopoledne se tady scházejí lidé na odborné konference pořádané univerzitou. Je zde také výuka některých předmětů. Večer se sál naplní filmovými nadšenci. Scala běží od rána do večera. Žije to tady. Měsíčně se tu otočí někdy i víc než deset tisíc lidí.

Které měsíce je o promítání největší zájem?

Nejvyšší návštěvnost jsme zaznamenali v lednu a teď překvapivě také v srpnu. Přišlo přes deset tisíc diváků. Scala byla přeplněná také v červenci v době promocí. Příbuzní absolventů zaplnili celý sál čtyřikrát za den.

Jak se vám podařilo přilákat diváky do Scaly v době prázdnin, kdy jsou kina většinou vyprázdněná?

Kinaři musejí být tak trochu také sociologové. Musejí vypozorovat, kdy kino navštěvuje která skupina lidí. Kdy chodí studenti, kdy starší generace. V srpnu jsme diváky nalákali na Brněnské filmové léto, kdy jsme vybrané filmy promítali za čtyřicet korun.

Co nabídnete zájemcům v přicházející sezoně?

Kromě běžného promítání nových filmů budeme hostit dva nové festivaly Das film fest, tedy festival německých filmů, a I shorts, promítání krátkých filmů. Zaměřit se chceme také na alternativní program, jako je promítání záznamů ze světových oper a divadel.

Museli jste naopak některé z původních projektů kvůli nedostatku zájmu zrušit?

Žádný projekt jsme naštěstí rušit nemuseli. Jsem pyšný, že můžeme vymýšlet stále nové.

A co adopce sedaček v sále, je o ni zájem?

Když jsme rozjížděli tento projekt, kdy si lidé mohou takzvaně adoptovat na dva roky sedačku, nečekali jsme, že se nám podaří všech téměř pět set udat za týden. Nicméně adoptivní rodiče se hlásí průběžně stále. Proto věřím, že časem pronajmeme skutečně všechny.

Mají adoptivní rodiče sedaček ve Scale nějaké výhody?

Největší benefit je pro ně podle mě dobrý pocit, že podpořili Scalu. Dostávají také různé speciální předplacené karty do kina, pozvánky na premiéry a dva roky bude na sedačce napsané jejich jméno.

Jste s Redutou jediné dvě instituce, které v Brně promítání záznamů světových kulturních akcí nabízí. Proč jste se rozhodli je zařadit do programu?

Máme technologie, které umožňují zážitky z těchto akcí přenést k nám na plátno. Je to pro lidi jedinečná šance dostat se do šaten herců, technického zázemí nebo vidět světový orchestr z neobvyklého úhlu. Záznamy jsou úplně jiné, než znají diváci například ze záznamů divadelních her vysílaných v České televizi.

Cena za tyto přenosy se pohybuje od dvou set padesáti do tří set padesáti korun. Mají o ně lidé přesto zájem?

Zájem je slušný. Na přenosy z opery či baletu chodí hlavně starší publikum. Nechceme z nich udělat naši prioritu. Je to pouze doplněk. Budeme vysílat jen do té míry, abychom zachovali hlavní poslání kina, tedy představovat lidem aktuální filmovou tvorbu.

Které filmy jsou nejoblíbenější?

Nejvíc lidí chodí na filmové novinky, jako jsou Grand Hotel Budapešť, Nymfomanka nebo například Velká nádhera. Naši diváci mají zájem o inteligentní, chytré a přitom zábavné filmové vidění světa.

Je naopak některý typ filmů, které u vás diváci nikdy neuvidí?

Stoprocentně u nás neuvidí filmy, jako je například Kameňák. Není to rozhodně vymezení proti českým filmům. Používám ho jako obecné označení pro určitou skupinu filmů. Neprofilujeme se tak, abychom uspokojili všechny diváky. Chceme být chytré kino pro chytré diváky. Netvrdím, že každý si u nás najde to své. Neprofilujeme se tak, abychom uspokojili všechny.

Kdo vytváří program Scaly?

Dramaturgie je především moje práce. Konzultuju ji ale se svými kolegy.

Znamená to, že jste viděl všechny filmy, které u vás promítáte?

Díky letům zkušeností jsem se dostal do fáze, že film nemusím vidět celý, abych dokázal posoudit, zda se hodí pro naše kino nebo ne. Znám režiséry a další lidi, co stojí za vznikem daného filmu. Dokážu si proto představit hotový výtvor. Napomohou i trailery.

Chodíte ve svém volnu do kina?

Mám dvě malé děti. Mé životní priority jsou teď proto někde jinde než vysedávat po večerech v kině. Raději jsem s rodinou. Věřím ale, že časem se to zase změní a budu se v kině před nimi schovávat. Ve Scale si ale promítání neužiju. Musím myslet na ostrost obrazu, zvuk, zda v sále není moc horko, moc zima. Když jdu do kina, tak jedině do Boskovic, odkud pocházím.

V kině v Boskovicích jste také začínal svou kariéru. Je velký rozdíl vést kino v malém městě a v Brně?

Je to obrovský rozdíl, ať se už týká ekonomiky, publika. Scala je specifický typ soukromého kina. V něm je ředitel svobodnější ve výběru filmů. Může víc rozhodovat podle svého vkusu. V městském kině se musí víc přizpůsobit požadavkům zřizovatele. Společné ale mají to, že je to pořád kino, a mám pocit, že do biografu prostě patřím.

Berete přechod z Boskovic do Brna jako kariérní postup? Kde se vidíte dál?

Nejsem typ člověka, co jde za kariérou. Všechno se to děje nějak samo. Jsem teď v Brně a dělám tuhle práci, která mě baví. Jestli budu někdy řídit centrální kino v Hollywoodu, je mi teď úplně jedno.

A kde bude kino Scala za rok, po další sezoně?

Přemýšlet, kde bude kino za rok za dva, je hlavní náplň práce ředitele. Scalu vidím v budoucnosti jako metropolitní kino nejen pro Brno, ale pro celou jižní Moravu, které bude hostit nejzajímavější festivaly, premiéry. Stejně tak to bude nepřehlédnutelný audiovizuální prostor, který zvládne i po technické stránce držet krok s případnou konkurencí.

Změnil se po roce od otevření nějak vztah vedení města ke Scale? Před rokem ji odmítlo podpořit.

Zatím jsem si ničeho nevšiml. Přihlásili jsme se v letošním roce o tři granty vyhlášené odborem kultury magistrátu. Ve všech jsme byli víceméně úspěšní. To je pro nás příjemný signál. Ale jinak jsme ani další zájem ze strany města neočekávali.

Z čeho je tedy Scala placená?

Nájem, energie a další provozní náklady se platí ze dvou pomyslných kas. Z univerzitní a z kasy provozovatele kina.

Stačilo to v letošní sezoně?

Přesná čísla budeme mít nejdřív v lednu. Ale nezkrachovali jsme a jedeme dál.

Kolik má kino nyní zaměstnanců?

Je nás tady šest stálých. Pak nám pomáhají většinou studenti zaměstnaní na dohodu. Trhají lístky a pracují například na pokladně.

Jaká je spolupráce s univerzitou?

Sloučit univerzitní prostor a kino byl výborný nápad, který funguje. Škola byla před rokem základním hybatelem, aby kino vzniklo. Kdyby se k tomu v době, kdy se rozhodovalo o budoucnosti Scaly, nepostavila, kino by dnes bylo zavřené a prostory by chátraly. Tehdejší majitel prostě kinařinu pro lidi dělat neuměl.

Jak jste se k ní dostal vy?

Vždy jsem měl zájem o techniku. Po střední elektrotechnické škole jsem studoval film na vyšší odborné škole ve Zlíně. Po dvou letech jsem byl plný ideálů. Jednou jsem se rozhořčil nad fungováním kina v Boskovicích. Zaslechl to tehdejší ředitel kulturního domu v Boskovicích a nabídl mi práci. Dělal jsem tam šatnáře. Po čase jsem se dostal k promítání a nakonec k šéfování.

Splňuje současná Scala vaše ideály, které jste tehdy měl o kině?

Bojím se, že už jsem je sám zapomněl. Ale asi jo. Mám tady možnost dát do vytváření kina vlastní vkus. Stále se můžeme někam posouvat. Vytvořili jsem kino, které žije.

Před nedávnem všechna kina v České republice prodělala digitalizaci, které další novinky mohou fanoušci filmu očekávat teď?

Další trend je vývoj zvuku. Podle mého názoru je třeba začít vychovávat především lidi, kteří se kinařině budou věnovat. Chybí jim totiž vzdělání. Neumějí přitáhnout návštěvníky. To je nutné napravit.

Které diváky chcete do Scaly přitáhnout vy?

Máme program pro všechny. Dopoledne máme babybiograf pro matky s dětmi, chodí k nám studenti i starší generace na operu. Můžou k nám dokonce i psi.

Nestěžují si na zvířata návštěvníci?

Nikdo si zatím nestěžoval a myslím, že ani nebude. Věřím v inteligenci našich diváků, že do kina vezmou pouze psy, kteří dokáží být v klidu.