VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Řepka je na hřišti agresivní. A lidé to přijmou

BRNO - Fotbal není v poslední době jen o výhrách a prohrách, oslavách či zklamáních. Čím dál častěji se fotbalový trávník stává i kolbištěm, kde si na své přijdou vyznavači násilného řešení konfliktů.

23.9.2007 2
SDÍLEJ:

rozhovor s Alešem SekotemFoto: DENÍK/Ondřej Surý

Nedávné hajlování Pavla Horvátha z pražské Sparty a agresivní útok Tomáše Řepky na kameramana, to je jen špička ledovce. Aleš Sekot z brněnské fakuty sportovních studií se agresí ve sportu zabývá dlouhodobě a v rozhovoru pro Deník Rovnost odhaluje její kořeny.

Tomáš Řepka ve čtvrtek ke sto padesáti tisícové pokutě dostal ještě stop na sedm zápasů a zákaz nošení kapitánské pásky. Podobné tresty postihly i jeho spoluhráče, kteří se chovali agresivně. Je to podle vás dostatečný trest?Pokuta je směšně malá, vzhledem k příjmům takových hráčů, jako je Řepka. Tomáš Řepka ve čtvrtek ke sto padesáti tisícové pokutě dostal ještě stop na sedm zápasů a zákaz nošení kapitánské pásky. Podobné tresty postihly i jeho spoluhráče, kteří se chovali agresivně. Je to podle vás dostatečný trest?

Jaký finanční postih by tedy byl dostatečný? Řepka má doložitelné příjmy asi milion korun měsíčně. Takže sto padesát tisíc je velmi málo. Největším trestem je, když fotbalisté nemohou hrát. Zákaz sedmi startů je trest, se kterým souhlasím. Hráčům ve vrcholových sportech se obecně toleruje daleko víc agrese a podobných prohřešků, než lidem, kteří se za své činy musí zodpovídat třeba před soudem. Přečiny na hřišti se hodnotí jinak, než přečiny v normálním životě.

Kdyby se něco podobného stalo na politickém mítinku a ne na hřišti, kameraman může žalovat člověka, co ho napadl. Jak to, že na hřišti neplatí české zákony a je tam povolené násilí, které by v ulicích bylo označené za trestný čin?
Kontaktní sporty, jako je fotbal nebo hokej, mají prostě jiná pravidla, než život na ulici. Hra je přímo postavená na agresivním chování. Třeba takový bodyček. Očekává se, že správný hokejista umí vybodyčkovat soupeře. Ale kdyby se někdo bodyčkoval na ulici, tak mu to neprojde. Jsou sporty, ve kterých se agrese považuje za součást hry. Bez agrese nemá hra smysl. Pro trenéra, pro hráče a hlavně pro diváky. Diváci chtějí vidět co nejvíc násilí. A proto spíše oceňují agresivní hru než abych ji zatracovali.

Jakou roli v tom hrají média?Krev prodává. I ve sportu. Média čekají na tyto situace, protože zvyšují divácký zájem. Při správném komentáři nemusí mít násilí negativní dopad na diváky, ale opakovat záběry třeba úmrtí sportovců přímo na hřišti považuji za hyenismus.

Proč vůbec sport jako mediální podívaná přitahuje násilí?Žijeme v bezpečném světě, pojišťujeme se, instalujeme si do bytů bezpečnostní zařízení, máme airbagy a semafory. Při tom v sobě máme touhu po riziku a nebezpečí. Hlavně po tom, které můžeme sledovat z pohodlného křesla. Nejlepší je zažívat násilí z bezpečí domova, jako televizní divák ho vstřebávat přes obrazovku a zvyšovat si tak adrenalin bezpečným způsobem. Své bezpečí si uvědomuje nejsilněji právě ve chvíli, když někoho vidíme v ohrožení, ale nás se to ohrožení netýká. Jsou samozřejmě i situace, kdy se sami pouštíme do nebezpečí, ale i tam si kryjeme záda. Příkladem jsou třeba rafty nebo seskoky padákem s instruktorem. Násilí je v nás. Problém je ten, že v poslední době se sportovní násilí velmi dobře prodává.

Je nějakým způsobem odstupňováno fotbalové násilí?Násilí ve fotbale je jednak mezi soupeři na hřišti a jednak mezi diváky.

Může mít agresivní chování hráčů vliv na agresi diváků? Tomáš Řepka jako idol dává „dobrý“ příklad divákům. Když se násilně chovají hráči, je jasné, že diváci to přijmou jako normální a spustí to u nich agresi. Špičkoví hráči jsou idoly. A jejich chování máme tendenci napodobovat. Na fotbal chodí nejenom diváci, kterým jde o sport, o výkony, o kvalitní hru. Bohužel, jsou tam i fanoušci, kterým jde hlavně o násilí. A Řepkův čin je výzvou k následování, pobídkou, otevřenou záklopkou. Násilí hráčů legalizuje násilí diváků.

Jaký je vlastně rozdíl mezi pouhým divákem, fanouškem a agresivními hooligans?Někdo se jako hooligans téměř rodí. Nemusí jít o vyznavače sportu. Na jedné straně škály jsou diváci, kterým jde hlavně o sport. Pak jsou fanoušci, kterým jde o výhru jejich klubu, oceňují hlavně výkon svého mužstva, jen výjimečně jsou schopní ocenit i soupeře. Fanoušci už ale zastávají nebezpečný názor – rozdělují svět na my a oni. Hooligans mají vyloženě černobílé vidění světa. Jsou sociálně, kulturně, věkově i vzdělanostně jednolitou skupinou, která má zjednodušenou životní filozofii. Hledají nepřítele. Jsou to sociálně neukotvení lidé a svůj neúspěch svalují na zbytek světa. Ve fotbalovém světě najdou nepřítele jednoduše, prostě za něj označí jiný klub. Nakonec hooligans ani nemusí jít na stadion na utkání, aby byli agresivní. Přenáší násilí i do ulic, hospod nebo barů. Nenávist a zlobu si vyřizují mimo sport. Fotbal je v tom v tomhle případě nevinně, je to jen zástupný problém.

Odkud se vzali hooligans, jaká je jejich historie?První známé projevy násilí v souvislosti se sportem se datují do dvacátých let a do Spojených států amerických. Největší zábavou je fotbal v Anglii a i tam je hnutí hooligans velmi silné. Největší vlna násilí přišla do Velké Británie v době, kdy země přicházela o vliv koloniální velmoci. Lidé najednou ztratili národní perspektivu, velká část národa se dostala do sociální deprese. Vedlo to k tomu, že osobní a sociální problémy se začaly ventilovat na stadionech. Sport jako lidová zábava přitahoval lidi, kteří si potřebovali vybít nespokojenost se životem. Británie se z téhle situace dostala poměrně rychle. Řada bývalých ultras, kterým je teď šedesát nebo sedmdesát let, vzpomíná na své mládí a otevřeně mluví o své minulosti.

A jak své chování zpětně hodnotí?Nejčastěji říkají, že se prostě nudili. Neměli nikoho, kdo by jim nabídl jinou možnost. Síla, kterou cítili v agresivní partě, je vtáhla. Kdyby ale existovaly jiné možnosti trávení volného času, hooligans by se z nich nikdy nestali.

Dá se to srovnat se současnými partami mladých lidí, kteří berou drogy?Hooligans jsou v tomhle ještě horší. Parta, která se fláká v parku nebo na sídlišti, hledá nepřítele. Hooligans ho už našli. Čeká na ně na stadionu. A přesně ho poznají. Má jinou šálu, jinou vlajku, jiné barvy.

Existují v Brně hooligans?
Brno je v tomto ohledu opravdu problematické město. Má své vlajkonoše, kteří ale nejsou naštěstí tolik agresivní jako pražští a ostravští, ale jsou tu. A jsou dobře organizovaní, využívají internet a mobilní telefony. Násilí v jejich podání ale není tak silné, jako agrese mezi Prahou a Ostravou. Proti hlavnímu městu se hooligans obvykle silně vymezují. Lokální patriotizmus se i ze sociálního a ekonomického hlediska víc rozvíjí v Ostravě. Navíc Ostrava daleko víc vnímá střet Moravy a Čech. V Brně je lepší sociální situace a vyšší zaměstnanost než v Ostravě. Ale přesto jsou v Brně agresivní hooligans. Dělali jsme přímo mezi nimi výzkum.

Na co jste přišli? Zjistili jsme věc, kterou jsme už dlouho tušili. Brněnští hooligans se už nerekrutují jenom z těch sociálně nejslabších lidí, ale i z vysokoškolsky vzdělaných lidí.

Jak je to možné?Agrese nemusí souviset se vzděláním, ale s osobní spokojeností, respektive nespokojeností. Tito lidé tvrdí, že žijí dvojím životem. V jejich seriózním zaměstnání nikdo neví, že jsou hooligans. Svoje osobní problémy si ventilují na stadionu a potom paradoxně zvládají svůj seriozní život lépe.

Jak s postojem hooligans souvisí rasistické chování?Xenofobové vymezení skupin my a oni neřeší. Za skupinu oni si dosadí Žida, Roma, Sparťana nebo Slávistu. Důležité je, že hooligans najdou nepřítele. Přijel vlakem odjinud, je rozeznat od ostatních fanoušků. Přístup hooligans je vlastně zpohodlnělou xenofobií. Nemusí svého nepřítele hledat, mají ho přímo před sebou.

Jaké jsou vlastně dějiny násilí ve sportu? Už římští gladiátoři přece zápasili na život a na smrt.S gladiátory to bylo trochu jinak. Vycvičit gladiátora trvalo dlouho, měl vysokou hodnotu a nikdo ho samoúčelně nenechal vykrvácet. Nešlo o jatka, jak je to zobrazeno třeba v některých filmech. To by bylo ekonomicky nevýhodné. Ale fenomén násilí se ve sportu projevuje stejně tak dlouho, jako existuje násilí ve společnosti.

A jak se ho tedy dá zbavit?Pokud je ve společnosti považované násilí za efektivní nástroj pro řešení problémů, pak v té společnosti násilí bují. I ve sportu. Ve stabilizovaných společnostech je násilí pod tlakem veřejného mínění a neobstojí. Česká společnost je společnost výkonová, jde o vítězství. Ať už na olympiádě nebo v soutěži Superstar a ve vile Vyvolených. Vzbuzuje to v nás dojem, že za každou cenu musíme být vítězi. I za cenu dopingu nebo porušení pravidel hry. Pokud si budeme pěstovat ikony, které jsou ikonami jenom proto, že vyhrály, násilí jen tak nevymýtíme.

Mluvíme hlavně o fotbale, respektive o mužském fotbale. Ženské sporty agresi neřeší?Řeší, ale výjimečně. Snad jen sestry Williamsovy jsou příkladem agresivního sportu, v tomto případě tenisu. Existuje paralela mezi politikou a sportem. Ženy jsou vychované jinak, než muži. Vadí jim agrese, ostré lokty, orientace na výkon. Proto se nehrnou do politiky a do vrcholového sportu. Narušuje jejich roli matek. I slovní agrese ženy uráží, zatímco muže ne. Muži si navíc sportem často zničí zdraví, zatímco ženy ho pěstují právě proto, aby si zdraví upevnily.

Kdyby byly muži vychovávaní stejně, jako ženy, ubylo by násilí ve sportu?To určitě ano.

23.9.2007 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Pohřešovanou ženu z Kyjovska podle policie zavraždil manžel

V Břeclavi někdo hodil do ledové Dyje tašku se čtyřmi štěňaty.

Štěňata zemřela v chladné řece. Kolemjdoucí je našel mrtvé v igelitce

Vracení dárků? Důležité je nenechat se prodejcem zastrašit, radí spotřebitelům

Brno /ROZHOVOR/ – Když radost pod stromečkem vystřídá zklamání z nevhodného dárku, vrací se lidé do obchodů. Chtějí zboží vyměnit, nebo reklamovat. Předčasné obavy z jednání s obchodníky podle Gerty Mazalové mít nemusí. „Reklamovat se dá všechno. Nejčastěji jsou to sice nefunkční či rozbité hračky, elektronika nebo oblečení, reklamovat lze ale i služby, třeba kadeřnické, nebo pohřeb. Spotřebitelé často mají nárok na vrácení peněz, usoudí ale, že jim to nestojí za námahu,“ říká předsedkyně Sdružení ochrany spotřebitelů, které sídlí v Brně.

Kam na nejlepší svařák. A za kolik?

/INTERAKTIVNÍ MAPA/ Proklikejte si, kolik zaplatíte za dvě deci svařeného vína či punče na vánočních trzích na náměstích českých, moravských a slezských měst.

AKTUALIZOVÁNO

Brněnský biskup přivítal Betlémské světlo. Přivezli mu ho z Vídně skauti

Brno /FOTOGALERIE, VIDEO/ – Pravidelnou ranní nedělní mši v katedrále svatého Petra a Pavla na Petrově ozvláštnilo přivítání Betlémského světla. Brněnskému biskupovi Pavlu Konzbulovi ho předali skauti, kteří vánoční plamínek přivezli v sobotu večer vlakem z Vídně. Letos tuto tradici opakují poosmadvacáté.

Dálková doprava v kraji: Více spojů do Prahy, některé až na letiště

Jižní Morava – Dálkovou dopravu využívá při pracovních cestách do Prahy pravidelně, za pohodlí a servis si raději připlatí. Nyní Jakubu Dobešovi z Březiny na Brněnsku časté jízdy usnadní nové jízdní řády dálkových dopravců. „Jsem rád, že budu mít na výběr. Nemusím se tolik časově omezovat,“ řekl.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT