Na dva měsíce vytoužených prázdnin se děti nemohou dočkat. Rodiče z nich ale mají mnohdy hrůzu. Začíná osm dlouhých týdnů starostí co s dětmi, jak se postarat o jejich volný čas.
Podle statistik jihomoravské policie jsou totiž dva měsíce volna pro děti rizikem. Školáci se stávají častěji oběťmi trestných činů nebo dopravních nehod, nebezpečné jsou i dětské party, které se toulají po ulicích.
„Pro rodiče je to náročné období. Musejí své děti zabezpečit. Děti by si ale měly hlavně odpočinout. Vyčistit hlavu a nemyslet na školu,“ říká psycholožka Zdenka Bimková. Je ředitelkou pedagogicko – psychologické poradny v Hodoníně. Kromě jiného radí dětem a rodičům, jak spolu hladce prožít prázdniny.

Jaké byly prázdniny u vás?
Většinou jsme měli společnou dovolenou, pak tábor a tetu na hlídání. Děti byly pořád nemocné, nemohla jsem zůstat doma. A babičky byly mladé, tedy obě v práci.

S dětmi a jejich rodiči pracujete třicet let. Změnily se nějak za tu dobu prázdniny?
Je jiná doba, to je pravda. Komunikace mezi rodiči a dětmi je nedostatečná. Málo spolu mluví, rodiče o dětech málo vědí a často neumí a nevědí jak své děti vychovávat, nebo výchova začíná pozdě. Nemají o ně prostě zájem,nebo jen velmi malý. Potom přijdou prázdniny a rodiče mají najednou hrůzu, jak to zvládnou. Bojí se, co budou jejich děti ty dva měsíce dělat, co budou vyvádět.

To se týká všech rodičů?
Jsou i typy rodičů, kteří opravdu s dětmi jezdí, věnují se jim. Na nich bychom měli stavět, ale bohužel, takových rodin je jen malé procento.

Jak si tedy poradí s prázdninami rodiče, pro které jsou dva měsíce volna pohromou?
Přijdou na řadu babičky. I dřív jezdily děti na prázdniny k prarodičům, ale protože věková hranice dožívajících se babiček a dědečků byla nižší, museli si vypomáhat v rodinách jinak. Výchovnou funkci plnili starší sourozenci. Dnes je to s prarodiči jiné. Víc se montují do výchovy. Chtějí neustále poučovat a radit.

To snad ale dělali i dřív?
Ne tolik. Vedli jiný život. Prarodiče měli kromě práce ještě pole a statky a tudíž méně času na to, aby mladým mluvili do života. Dnes na statcích nežijí, bydlí v panelácích. A jak mladí lidé neumějí vychovávat své děti, přenášejí zodpovědnost na ně. Babička s dědečkem se tak stará o vnuky víc než jejich vlastní rodiče. Jsou ale i rodiny, které jedou na dovolenou a využívají další nabídky, například tábory.

Je letní tábor dobrá volba?
Rodiče by si měli zjistit všechny informace o táboru. Kdo ho vede, jací tam budou vedoucí, jaké bude vyžití. Znát někoho, kdo už podobný pobyt absolvoval. I takový letní tábor má totiž svá rizika. Dřív se o tom nemluvilo, ale na tábory jezdí různí vychovatelé s různými patologiemi. Ne všechny děti ale jezdí na tábor rády.

Celý rozhovor najdete v sobotním vydání Brněnského deníku Rovnost