„Sakrální stavba musí mít v sobě ducha, něco, co lidé pocítí. To některé stavby nemají,“ říká architektka Brněnského biskupství. Na přáním brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho vyhlašuje proto už léta brněnské biskupství na každou sakrální stavby v diecézi architektonickou soutěž. „O návrzích rozhoduje Rada pro liturgický prostor, což jsou například špičkoví architekti, profesoři ze škol výtvarného umění,“ dodala Veselá.

To bylo ale už později?


Ano, v začátcích nebyly ještě architektonické soutěže. Hlavně v prvním roce po listopadové revoluci. A tak vznikly některé kaple i kostely, které nejsou architektonicky zrovna nejlepší. Někde nám to uteklo.

Můžete být konkrétní?

Nechci jmenovat.

Kostel v Hustopečích byl postaven mezi prvními. Ten je tedy příkladem toho, že sakrální stavby vznikaly i živelně, bez vyhlášení architektonické soutěže?


Ne, o tom už rozhodovali architekti. Stejně tak to bylo v případu břeclavského kostela. To už jsme si pohlídali.

Jak je to teď?

V současné době některé obce a také farnosti touží po kapli nebo kostele. Potom přijdou a chtějí, abychom to schválili.

A schválíte vždy?

Měli jsme tady i jeden zajímavý architektonický návrh, ale neprošel nakonec. Důležité totiž je i to, jak se bude stavba udržovat. Protože když je například střecha tak složitá, že je při jejích opravách nutné postavit drahé lešení, tak to by bylo neúnosné. Kostel nebo kaple má být pravdivá, prostá. Materiálově i tvarově. Za každou cenu si to tedy nemusí hrát na nějakou extra architekturu. To nikdy nedopadne moc dobře.

Stojí i kostel nebo kaple, s čím se biskupství nemůže ztotožnit?


Architektonickou soutěží prošla například kaple, u které jsme vybrali nejlepší návrh a bylo to těžké, protože sponzorovi se líbil jiný návrh. Kaple byla hezká, čistá, ale pan starosta jel potom do Rakouska a když se vrátil rozhodl se, že k ní přistaví věž.

A přistavěl?


Přistavěl. A potom už udělali i okna trochu jinak a každou stěnu. Architekt od toho utekl a dokonce nechce, aby pod tím dílem byl podepsán.

A vy nemáte takové kompetence, aby jste řekli: takto ne?

Pokud stavba neprojde poradním sborem odborníků, otec biskup ji nevysvětí. Vyšle za sebe svého zástupce.

Stalo se to už?


Ano. Ale ono je to složité. Do farních aktivit vstupuje biskupství přímo, do obecních, tam už je to problém. I když i v obecní kapli musí sloužit mši kněz. Pokud se biskupství nemůže za realizaci postavit, nemůže tam přijet pan biskup. Není to v souladu s jeho pokyny. Vyšle proto zástupce, aby se nemařilo úsilí těch lidí.

Co komise u architektonických návrhů sakrálních staveb hodnotí?

Posuzujeme devět hledisek. Například jak stavba působí, materiál, údržba, zasazení do krajiny, nástupy do kostela, akustika, uspořádání prostoru nebo zda je oltář na správném místě a také to, aby pokud možno všichni, kteří se bohoslužeb účastní, viděli na oltář.

Dříve se oltáře orientovaly na východ. Stále je to nutné dodržet?


Ne. Dnes v tak hustě zastavěném území, by to bylo problém. Ale když to někde jde, ještě jsou autoři, kteří to vědí. Záleží na tom, kde stavba vzniká. Každé místo má svá specifika.

Dává odborná komise architektům nějaké zadání?


Dnes není jednotný styl, jako byl v gotice, baroku. Dnes je architektura různorodá.

V Moravském Žižkově je moderní kosteL. S touto stavbou byla komise spokojená?
Je to jedna z mála staveb, kde autor pracoval se světlem. Je to farní iniciativa. Posuzovat ale, že tento kostel je dobrý, je těžké. Jednomu se může líbit, jinému ne. Špičková sakrální stavba, proti které bych neměla vůbec žádné námitky, i když to není v naší diecézi, je klášter v Nových Dvorech na Plzeňsku.

Jak je složité postavit kostel nebo kapli?

Je to i otázka peněz. Dřív byli velcí sponzoři, většinou šlechta, která stavěla krásné paláce. Tenkrát byla jiná doba. Dnes je to složitější.