VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Slova výtvarnice: Zdobnost dnes často sklouzává do nevkusu

Brno - Olga Vlasáková z Brna se vedle profesionálního výtvarnictví věnuje také národopisnému sběratelství. V brněnském nakladatelství Dodatek právě vydala reedici knihy Od medu k perníku.

31.12.2007 1
SDÍLEJ:

Olga Vlasáková kreslí a popisuje předměty, jež byly součástí tradice a obyčejůFoto: DENÍK/Markéta Stulírová

Do povědomí veřejnosti se dostala například knihami Soubor grafických listů pro Slovácký rok v Kyjově I, II, Velikonoce nebo Koledy z Brněnska. Autorčinou výhodou je, že si jako výtvarnice texty sama ilustruje, a to způsobem, který má uměleckou i dokumentární hodnotu. Soubor textů Olgy Vlasákové se tak stává dokumentem zachycujícím zanikající svět lidových tvůrců.



Jak dlouho se věnujete lidové zdobnosti?
Více jak třicet let. První impuls mi dodaly kresby v terénu, kterými jsem se snažila mapovat nejen folklor. Teprve později jsem zjistila, že folklor je mnohem hlubší, má svoji symboliku i poezii. Zaujaly mě především obyčejové předměty, které jsou nositeli těchto symbolů.

Jste z Brna, nejprve vás oslovil brněnský folklor?
Ano, začínala jsem na brněnsku a na Vysočině. Myslela jsem si, že na Slovácku už je vše zmapované – pocit, ale ona to nebyla pravda. Co se týče obyčejových předmětů, tak tam se pojí výtvarno a symbolika určitého zvyku. Lidé vycházeli hlavně z materiálů okolo sebe, z přírody, květin… Stylizovali se do obyčejových předmětů přes svůj názor.

Folklor a lidová tradice vyplňují velkou část vašeho života, kde jste však pracovala?
V Brně jsem vystudovala monumentální malbu, celou řadu věcí mám dosud na Slovensku. A jak jsem cestovala, brala jsem s sebou také folklorní záležitosti – nalezla jsem v nich lidskost a přímou návaznost člověka s přírodou. Po deseti letech jsem se do toho doslova zakousla. Rok jsem pracovala v uměleckých řemeslech, ale poté jsem byla na volné noze. Dostala jsem zakázky na Slovensku, malovala obrazy a skicovala.

Malování vás tedy živilo…
Ale vůbec ne, to mě spíš z kapsy vyhánělo. Jednou za rok jsem udělala velký obraz a z toho jsem pak žila. Později už to nešlo, nebylo tolik zakázek. Kreslila jsem tedy ilustrace pro Rovnost, pak i psala, a nakonec jsem měla na starosti literární dvojstranu. Denně jsem kreslila různá témata. Z konkrétních kreseb jsem vycházela a vytvářela z toho kompozice. Později jsem se zacílila už jen na výzkumy v terénu – právě ty mě propojily s lidmi. K nim jsem se pak vracela. Měla jsem tolik materiálu, že jsem to nestačila zpracovávat. Až doposud.

Kde jste vyrůstala jako malá?
V Brně – Žabovřeskách. Tehdy tam žila vrstva sedláků, kteří vycházeli z lidových zvyků a názorů. Já jsem se k nim vrátila až později a začala psát o Žabovřeskách knihu. Jako první jsem tam vlastně udělala národopisný průzkum.

Kde lidé tradice nejvíce dodržují?
V tradici se dodnes žije a tvoří na Slovácku – tam je tradice dosud nepřerušena a rozvíjí se. Ale nejen tam! Ohnisko tradice je také v Komíně. Mezi jednotlivými kraji jsou rozdílnosti. Výsledky svých postřehů mám zakresleny, jsou to často výjimečnosti. To hodlám ještě vydat

Dnešní doba je uspěchaná, lidé pod vlivem médií i společnosti mění své hodnoty. Ustupuje tradice do ústraní?
Ne! Mladí lidé se snaží o čistotu projevu, jak v písni, tak v tanci. A i když staří takzvaně jedou po starém způsobu, mladí se je snaží formovat.

Která z knih, jež jste napsala, je vám nejbližší?
Určitě ta o Žabovřeskách – tam jsem se, jak už jsem zmínila, narodila. Vřelý vztah mám ale ke všem knihám, které jsem napsala. A to proto, že všechny zachycují dávné tradice.

Po sametové revoluci jste vystavovala i ve Vídni, s jakým ohlasem jste se setkala?
Měla jsem tam výstavu Velikonoce. Rakušané byli doslova unešeni tím, že máme tolik kraslic a technik. Výstava měla velký úspěch. Vídeňští obyvatelé totiž nemají grunt, nemají z čeho vycházet a čeho se chytnout.

Jak se díváte na zdobnost ve spojitosti s vánočními svátky?
Abychom mohli pochopit lidovou vánoční zdobnost, musíme nahlédnout hluboko do její obsahovosti. Vychází z atmosféry jednak roku zanikajícího a roku nově se rodícího, z očekávání slunovratu a prodlužujících se dnů. Tvorba vycházející z lidové symboliky překvapuje moudrostí, bezprostředností a výtvarným sdělením.

Jaké předměty například symbolizují přání do nového roku?
Například plodnostní symboly a znaky zdraví, svěžesti a lásky. Ty jsou obsaženy v rostlinách a stromech, jejich částech, květech, plodech i semenech. Magická sílá předmětů má být dána jejich vzájemným uspořádáním s ohledem na estetické ztvárnění symbolických detailů.

Můžete uvést příklad?
Třeba v obilí se užívá zrna, klasů i slámy. Lidová zdobnost používá k dekorativnímu zpracování kukuřičná semena a listy kukuřice – šustí, hlavy makovic i zrna máku, ořechová jádra i skořápky. Stejně tak jablka a jiné ovoce. Barevným doplňkem se pak stávají suché květy podzimu, časté jsou slaměnky a penízovka. K barevné zdobnosti se připojují léčivky, které bývaly bylinkami i voničkami lásky.

Mění se s postupem doby obyčejové předměty?
Přírodní materiály už během devatenáctého století doplňovaly tvary z papíru. Míra pozdějšího vkusu nebyla vždy a všude stejná. Ve stále častější snaze o maximální efekt se ztrácel obsah a zdobnost sklouzávala do nevkusu až degenerace samoúčelnou dekorativností. Příkladem úměrnosti vkusu jsou oblasti chudší, horské, ale i příměstské.

V jedné z vašich knih se zmiňujete o poetizaci reality běžného života. Co přesně to znamená?
Prosté materiály, které nás obklopují, se stávají součástí symboliky. Nad těmito fakty jsem se zamýšlela už v mládí, kdy prostí lidé pro mě byli poznáním. V době techniky a panelových sídlišť mi pomohli najít cestu k přírodním zákonům a dotvořit si životní i výtvarný názor. Pro lidské pravdy, pro tvůrčí jistoty projevu, ale také pokory k životu.

Stejnou cestou by se měli ubírat i současní tvůrci?
Přístup tvůrců k výtvarnému zpracování, které se podřizuje materiálu a vychází z klasických hodnot, je cesta dobrá. Často je však narušena okolními vlivy. A tady se dostáváme do úskalí kýčů, které lze překlenout nastavením zrcadla podstatě lidové tvorby.

31.12.2007 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Videosouhrn Deníku – středa 17. ledna 2018

Vylekaný chmaták a rosomáci pobláznění sněhem: prohlédněte si videa dne

Jihomoravské inovační centrum. Ilustrační foto.

Firmy o sobě dají vědět díky dotaci od města

Civilizační neduhy? Lidem zakazuji pouze kouření, říká lékař

Břeclav /ROZHOVOR/ – Pacientů s civilizačními chorobami na jihu Moravy přibývá. Má na to vliv i stres z práce. „Lidé mohou všechno, ale musí znát míru,“ říká zástupce primáře interního oddělení břeclavské nemocnice Vladan Ryšavý.

Pozemek v Pisárkách patří Bílkovi. S Otradovcem uzavřel smír

Brno – Bývalý zastupitel Brna-středu Tomáš Otradovec uzavřel smír s Georgem Bílkem. Ve středu to schválil brněnský krajský soud. V podstatě tak potvrdil rozsudek brněnského městského soudu, který dříve rozhodl, že pozemek v Pisárkách patří Bílkovi a Otradovec ho na sebe převedl neprávem.

VIDEO: Pojď sem, kam jdeš. Rosomáci dováděli na sněhu v zoo

Brno – Sníh, který v úterý zasypal Brno, sice potrápil řidiče, u některých zvířat v brněnské zoo zato vzbudil nadšení. Dováděli v něm třeba rosomáci. Podívejte se na jejich zimní hrátky na videu.

Nechtěla nastoupit do vězení, schovala se v ložnici s nožem

Brno – Sedmapadesátileté ženě, kterou policisté od prosince hledali pro majetkovou trestnou činnost, se do vězení zřejmě nastoupit nechtělo. Muži zákona ji sice našli v bytě v centru města, před hlídkou se ale žena schovala do ložnice s nožem a křičela, že se bodne.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>