Tesař: Na Creamfields přes mrtvé sysly jít nechceme

Pavel Tesař je jedním z nejdéle působících brněnských organizátorů významných hudebních akcí. Stará se mimo jiné o program brněnského klubu Mersey, stojí také za letním festivalem Hradhouse v Boskovicích. Vyvrcholením jeho práce je však letošní festival Creamfields na letišti u Břeclavi. Největší hvězdy jako Moby a Missy Elliot sice na poslední chvíli odřekly, přesto se je podle Tesaře na co těšit. Třeba na tři nejlepší světové dýdžeje.

Festival Creamfields. Jak byste tuto akci popsal někomu, kdo o ní nikdy neslyšel?
Creamfields je největší celosvětový festival, který je orientovaný na taneční hudbu a koncerty. Je to tedy hodně moderní akce. Největší je v tom, že jako jediný festival se koná na jedenácti místech světa. Například v Brazílii, Argentině, Chile, Peru, ve Španělsku, v Polsku, letos nově také v Rumunsku. Creamfields je významný také svou dramaturgií, protože přiváží největší hvězdy z taneční i kytarové scény, které jsou v současné době ve Velké Británii v kurzu.

Jak dlouho a v kolika lidech jste Creamfields připravovali?
Připravovali jsme jej v deseti lidech asi rok, externí tým pak tvoří okolo dalších sto lidí.

Měl už jste dřív zkušenost s pořádáním tak velké akce?
Už předtím jsme dělali dva ročníky Rio de Riviéry a ten druhý, s Fun Lovin Criminals, byl hodně velký. Dělali jsme desetkrát Hradhouse, což byla akce asi tak pro pět tisíc lidí. Creamfields bude však to největší, co jsme doposud organizovali.

Jak na vaše rozhodnutí uspořádat Creamfields v areálu břeclavského letiště reagovali majitelé pozemků?
Letiště jsme si pronajali od města Břeclav, které festivalu velmi fandí. Služby si pronajímáme od Aeroklubu letiště, kde je to sice o něco horší, ale vycházíme celkem dobře. Problémy samozřejmě byly. Jedním z nich byl například chráněný sysel, který žije v jedné části letiště. Toto místo jsme tedy nechali volné.

A to podle vás postačí?
Pokud by byl nějaký problém a syslům by festival uškodil, tak tam další ročník dělat nebudeme. Máme rádi přírodu a zvířata a přes mrtvé sysly rozhodně jít nechceme.

Nastala při přípravách festivalu nějaká neočekávaná událost, něco, s čím jste vůbec nepočítali?
Dlouhou dobu před podpisem jsme měli přislíbený koncert Mobyho, který však na poslední chvíli odsunul turné. To pro nás bylo velmi nepříjemné. To stejné se stalo s Missy Elliot, která na poslední chvíli upřednostnila turné po Číně. Tohle nás rozladilo, ale doufáme, že do příštích let se tyto velké hvězdy určitě podaří zajistit.

Letošní Creamfields bude tedy o něco slabší?
Tak to není! Budou tam tři nejslavnější DJs na světě, minimálně tedy pro to taneční publikum je tam to nejlepší, co může být.

Jaká je kapacita festivalu a kolik očekáváte návštěvníků?
Prostor letiště pojme třicet tisíc lidí, tento, první ročník, očekáváme asi polovinu.

Kolik jste už prodali lístků?
O tom přehled bohužel nemám. Předprodeje jsou i v Maďarsku, Slovensku a Rakousku. Ale odhaduji, že okolo pěti tisíc by jich mohlo být prodaných. Vzhledem k tomu, že hranice ziskovosti je kolem sedmi tisíc lístků, tak jsme optimističtí.

Jaký je rozpočet festivalu?
Deset milionů korun.

Kdo tuto částku schvaluje?
Tu jsem nastavil já. Do většího rizika jsme rozhodně nemohli jít. Pro srovnání ovšem mohu zmínit, že Creamfields ve Velké Británii stojí padesát milionů.

Elektro, funky, hip hop… to jsou naprosto odlišné hudební styly. Takový byl váš záměr?
Myslím, že pokud na Creamfields nebude žádná velká hvězda jako třeba právě Missy Elliot, tak hip hop tam bude spíše takovým hudebním doplňkem. A jistě ho uvítají všichni, kteří ho kromě taneční hudby poslouchají. Ale nemyslím, že by tam přijeli hiphopeři jen kvůli hip hopu. Je to pro nás velká výzva i otázka do budoucna. Nemáme totiž ještě jasno v tom, jakou cestou se v dramaturgii příštích ročníků nakonec vydáme. Jestli najdeme podobnou cestu, jako například pořadatelé v Anglii, kteří zvou na festival Kellys a další hvězdy r'n'b. Anebo jestli se do budoucna rozhodneme jít raději cestou taneční hudby.

Na které z pozvaných hudebníků či DJs jste nejvíce pyšní?
Musím zopakovat DJs Sasha, John Digweed a nejlepší trancový DJ Ferry Corsten. Vystoupí ve čtyřhodinovém setu, což je zcela výjimečné. Takhle vystupují jen dvakrát ročně. V Argentině na ně takto přišlo pětapadesát tisíc lidí. Samozřejmě jejich americké publikum je daleko víc taneční a karnevalové. Z kapel bych rád upozornil na britské Ladytron hrající elektro-clash, potom Islanďany Gus Gus, kteří spolupracovali například i s Björk, pak kapela Coldcut a nový objev z Německa Booka Shade, kteří nedávno dostali cenu od prestižního portálu Beat za nejlepší haluzový track 2007. A pak osvědčení Money Business.

Jak moc jsou vystupující interpreti nároční? Měli nějaké neobvyklé požadavky?
Nejtěžší pro nás bylo zajistit převoz Ferryho Corstena, který nám dal do podmínek, že zahraje jen tehdy, zajistíme-li mu soukromé letadlo z jiného festivalu v Holandsku. V první chvíli jsme si mysleli, že je to legrace. Brzy nato jsme však zjistili, že to musí být tryskové letadlo a že soukromá přeprava takovým letadlem přijde na tři sta tisíc korun. Museli jsme to nějak zvládnout.

A ostatní?
Ostatní žádné extrémní nároky neměli. Samozřejmě je musíme vozit luxusními limuzínami. Sasha s Digweedem kvůli nedostatečně luxusnímu hotelu nechtěli spát v Brně a vybrali si hotel ve Vídni. Jsou asi zvyklí na určitý standard, který Brno nenabízí. A pak byla v požadavcích ona obvyklá přání francouzských lahví šampusu a tak podobně.

Zdrží se interpreti v České republice déle, nebo hned po koncertu odjíždějí?
Islandská kapela Gus Gus přijela už v pátek, protože let trvá okolo dvanácti hodin. K tomu jsme je vlastně s příslibem odpočinku před festivalem přemluvili. Coldcut tu zůstávají například až do pondělí, španělští DJs také. Ferry Corsten odehraje svůj set a ihned nasedne do tryskáče a odlétá zpět.

První Creamfields se konal v roce 1998 v Liverpoolu, v Anglii, jak moc se festival od té doby změnil?
Letos Creamfields slaví desáté výročí. Už před rokem 1998 v Liverpoolu existoval slavný klub Cream, od něhož byl název odvozen. Od roku 2003 pak festival expanduje po celém světě.

Ano, v České republice ho už třikrát mohli hudební fanoušci navštívit v Roudnici nad Labem…
A pak přišla čtyřletá přestávka. Teď jsme právě od těchto pořadatelů koupili licenci a startujeme na jižní Moravě.

Platnost licence je tedy tříletá?
Ano. Ale zákulisí toho, proč se rozhodli nepokračovat, neznám.

Navštívil jste některý z tehdejších ročníků?
Samozřejmě. První dva byly podle mého názoru velmi úspěšné, bylo tam okolo dvaceti dvou tisíc lidí. Nejúspěšnější byl rozhodně ten první s Underworld, na tom třetím už byly nějaké problém, a proto to skončilo. Ale proč tomu tak bylo, netuším.

Jak moc tvrdá jsou pro pořadatele kritéria, která musí při pořádání Creamfields splňovat?
Především to jsou samozřejmě peníze. Něco stojí licence, všechny účinkující musíte zaplatit dopředu a musí to jít přes anglickou agenturu Cream. Výběr účinkujících je však zcela na vás. Časové období není stanoveno vůbec, každá země tedy festival pořádá jindy. V Brazílii je to například v listopadu nebo prosinci.

Kontrolují vlastníci licence i průběh festivalu nebo přípravu?
Kontrolují. Dva dny před festivalem posílají takzvaný dohled, pro jistotu, že je tam všeho dost. Přímo na festival pak z agentury Cream přijede asi šest lidí a budou se dívat, jestli to děláme dobře.