Vánoční atmosféru jsem na hrnku nechtěla, říká výtvarnice Chalánková

Jak těžké je dnes přijít s nějakým novým neotřelým a originálním nápadem?

Momentálně hodně pracuji na ilustracích a věcech na zakázku. V této užité formě umění je zadání vždycky poměrně jasné. Když ale například maluji obrazy, sbírám inspiraci v každodenním životě nejen svém, ale i lidí v mém okolí.

Už několik let máte vlastní značku Zvrhlý vkus, pod kterou prodáváte šperky nebo třeba hračky. Proč jste se rozhodla ji takto pojmenovat?

Původně jsem ji chtěla pojmenovat jenom Vkus. Název už měl ale zaregistrovaný někdo jiný. Musela jsem ho tedy změnit a přidala jsem slovo zvrhlý. Vlastně to pochází od mého bývalého přítele. Když komentoval, co mám na sobě, říkával o mně, že mám zvrhlý vkus. V poslední době se ale téhle značce nezvládám naplno věnovat. Všechny šperky jsem vyráběla ručně a už na to nemám tolik času, kolik předtím.

Vaše tvorba je hodně rozmanitá. Tvoříte komiksy, šperky, ale třeba i šité ilustrace. Je něco, k čemu tíhnete nejvíce?

Mně se na mé tvorbě nejvíce líbí, jak je různorodá. Můžu věci střídat, takže to nikdy není nuda. Něco úplně nejoblíbenějšího asi nemám. Všechno, co dělám, dělám moc ráda. Snažím se ale o jednoduché věci. Když například dělám návrhy na grafiku, skládám ji z různě barevných vystřižených papírů.

Když se zaměřím na komiksy, musím říct, že mě zaujalo, jak jsou ironické. Je pro vás ironický humor přirozený?

Zčásti ano, i tady se ale dívám hodně kolem sebe. Mé komiksy vychází z reálných situací, které jsem zažila buď osobně, nebo jsem je viděla ve svém okolí. Když mě něco zaujme, zapíšu si to. Všechny mé stripy jsou na tři políčka, takže už při výběru tématu přemýšlím nad tím, jestli je zpracovatelné ve třech obrázcích.

Brněnské Vánoce: hrnky ozdobí fronta kreslených osobností u stánku

Letos jste dostala příležitost vytvořit design na speciální edici hrnků pro Brněnské Vánoce. Jak jste se k tomu dostala?

Přišla za mnou Marika Kupková z Galerie mladých, kterou provozuje turistické informační centrum, a řekla mi, že si mě vybrali a jestli bych letos nechtěla vystřídat Petra Kvíčalu, který hrnky vytvářel loni. Já jsem souhlasila. Ještě předtím, než jsme se napevno domluvili, jsem ale musela odevzdat jeden návrh, aby si vyzkoušeli, jestli se jim se mnou bude dobře spolupracovat, nebo ne.

Na hrnky se nakonec dostaly tři návrhy, na nichž ve frontách u stánku s pitím stojí různé brněnské osobnosti. Byl to první návrh, který jste měla?

Vůbec ne. Návrhů vzniklo celkem asi devět. Původně jsem chtěla navázat na loňský design, který se mi moc líbil. Dívala jsem se na hrníčky Petra Kvíčaly, dohledávala jsem si, jak k tomu přistupoval, a hodně mě to ovlivnilo. Na prvních třech návrzích tedy také byla náměstí, konkrétně Zelný trh, náměstí Svobody a okolí Červeného kostela. Byly to už stylizované koláže z papíru, do kterých jsem se snažila přenést vánoční atmosféru. Na každém návrhu byl také jiný ptáček.

Proč jste od těchto návrhů později upustila?

Prý nebyly dost vtipné.

A jak jste se tedy dostala k těm frontám?

Když už bylo jasné, že zmíněné tři organizátoři ne-použijí, snažila jsem se na to jít úplně jinak. Přemýšlela jsem tedy nad tím, co pro mě osobně znamenají brněnské Vánoce, a přišla jsem na tři motivy. První z nich byla soutěž bramborových salátů, kterou každý rok pořádá můj kamarád Mirda. Druhý souvisel s kamarádem Fildou a jeho mu-lou, kterou každý rok vodí pro děti na trhy na Svoboďák. Třetí, co se mi vybavilo, byla fronta mých kamarádů, kteří čekají na svařák. Fronta se nakonec ukázala jako dobré řešení i s ohledem na to, že se dá hezky táhnout kolem celého hrnku.

Když byl původní návrh fronta kamarádů, jak jste nakonec došla k tomu, že na ni zařadíte brněnské osobnosti?

O prázdninách mě můj přítel, který pracuje v Městském divadle, vzal do Biskupského dvora na představení Brněnské kolo, které je o brněnských osobnostech. Tak jsem si řekla, proč by nemohly být i na hrnku. Vytvořila jsem proto tři návrhy, kterým pracovně říkám staří mistři, mladí a mistři. Tři jsou také proto, že každá fronta čeká na jiný nápoj. U jednoho stánku je to punč, u dalšího svařák a v posledním medovina.

Brněnské Vánoce: rozsvěcení stromu viděly tisíce lidí, čerty jen ti šťastnější

Podle čeho jste vybírala osobnosti, které se na hrnek nakonec dostaly?

Hlavně podle sebe. Je to subjektivní výběr. Přemýšlela jsem nad tím, kdo Brno nějakým způsobem ovlivnil a zanechal tady svou stopu. Chtěla jsem, aby mi byli nějakým způsobem blízcí, ale zároveň aby se dali výtvarně dobře zpracovat, aby je lidé alespoň trochu poznali. Moc ráda bych tam dala například některého z brněnských básníků nebo brněnské undergroundové osobnosti, ale ty podle mě na hrnečky zas tak nepatří.

Postavy na návrzích jsou hodně zjednodušené, nebudou mít někteří lidé problém s tím, že osobnosti nepoznají?

Snažila jsem se u každého najít, co je pro něj typické. Rudolfu Těsnohlídkovi jsem třeba přidala do ruky Lidové noviny. Někteří jiní jsou svým vzhledem tak výrazní, že jsou poznatelní na první pohled. Problematický může být třeba Václav Stratil. Když jsem hledala nějakou jeho fotku na internetu, zaujala mě ta, na které má na hlavě papírovou tašku. Tak jsem si říkala, že bych mu mohla vyrobit vánoční tašku. Je ale pravda, že když jsem tento návrh nesla ke schválení, vytiskla jsem k němu i tu originální fotku na dovysvětlení.

Když si ale lidé budou chtít hrnek koupit, vysvětlení k němu mít nebudou. Dostanou možnost identitu osobností někde zjistit?

Já ji netajím. Lidem říkám, kdo na hrnku všechno je. Ale už jsem se setkala i s tím, že lidé o Nataše Gollové mysleli, že je to Zuzka Fuksová z Čokovoko. Mně ale nevadí, když v těch postavách vidí lidé někoho jiného. Psát jména přímo k obrázkům by podle mě nebylo dobré.

Na návrh, který zobrazuje mladé umělce, jste umístila třeba komičku Kateřinu Elbel, spisovatelku Kateřinu Tučkovou nebo umělkyni Kateřinu Šedou. Nemyslíte si, že jsou to jména, která zná pouze malý okruh lidí?

Já dost z těch zobrazených znám osobně. Takže jsem na hrnky umístila i několik mých kamarádů. Svým způsobem navazuji na můj první návrh vytvořit frontu jen z kamarádů. Na druhou stranu jsou to ale všechno lidi, kteří podle mě v současnosti nějakým způsobem formují uměleckou scénu v Brně.

Mluvila jste o tom, že jste osobnosti tvořila s něčím, co je pro ně typické. Nikola Mucha tak má na krku náhrdelník ve tvaru kosočtverce. Tedy symbol, vnímaný u nás jako velmi vulgární. Nemyslíte, že by to návštěvníky trhů mohlo pohoršovat? Že se to k vánoční atmosféře a náladě nehodí?

Můj původní záměr nebylo na hrnek dostat vánoční atmosféru nebo tradiční vánoční motivy. Určitě se najdou lidé, kteří s tím budou mít problém, já nad tím ale tak nepřemýšlím. Dívala jsem se na symbol tak, že je to opravdu věc pro Muchu typická. Jedná se o znak, který nosí třeba na tričku. Když jsem si prohlížela její fotky, na spoustě z nich ho měla na sobě. Pro mě osobně to kontroverzní není skoro vůbec. Upřímně mě to vůbec nenapadlo. Na první rozporuplné reakce jsem narazila až ve chvíli, kdy jsem návrh odevzdávala a organizátoři trhů mi po schválení řekli, že se sice diví, ale že kosočtverec prošel.

Než jste osobnosti na hrnek umístila, ptala jste se jich, jestli s tím souhlasí? Nebojíte se, že by to mohlo některým vadit?

Neptala jsem se jich. Bylo to i tím, že jsem začínala starými mistry, kteří už jsou všichni mrtví. Poté jsem postoupila na ty mladé, což jsou vlastně mí generační kamarádi, a fronta mistrů, kterým by to eventuálně mohlo vadit, vznikala dost narychlo. Když už se ale chýlilo k tisku, ptala jsem se, jestli jim někdo řekl, že na hrnku budou.

Peklo v Židlochovicích. Městem se prohnalo sto dvacet čertů

A řekl?

Já osobně jsem jim neříkala nic, jestli se toho ale zhostil někdo jiný, opravdu nevím.

Nebojíte se, že bude někdo z nich špatně reagovat? Figurky jsou hodně jednoduché a někdo by to mohl brát třeba jako zesměšnění.

Já si všech lidí, které jsem na hrnky umístila, moc vážím a určitě jsem je nechtěla urazit. Byla bych nerada, kdyby to tak někdo z nich vnímal.

Máte na hrnky už nějaké reakce? Ukazovala jste je třeba kamarádům, kteří na nich jsou?

Neukazovala. Chystám to pro ně jako překvapení na Vánoce. Třeba streetartový umělec Timo už mi na hrnek zareagoval. Byl z něho nadšený. Hned mi psal zprávu, že ho viděl, a že z toho má radost.