Vojtěch Němec: Každý měl při oslavách svou roli. Jako na ledě

Pár dní od pátého finále už jste jistě stačil vstřebat zklamání. Jaké pocity zažíváte v této době a jak vám bylo ve Zlíně?

Bezprostředně po zápase má člověk tisíc myšlenek, jak hru pokazil a co všechno mohl udělat jinak. Teď s odstupem času už jsme přijali, že jsme druzí a že je to úspěch, který se nepovede každý rok.

Ještě pořád jsou okamžiky, kdy se šťouráte v tom, co jste na ledě mohl udělat líp?

Už se snažím být z tohoto pryč. Teď mě zase čeká operace ramene, takže mám úplně jiné myšlenky. V současné době si chci ve volnu od hokeje co nejvíc odpočinout. Pak to zase bude deset měsíců s klukama v jedné šatně.

Takže mistrovství světa v televizi doma zapnuté nebude?

No možná sem tam nějaké zápasy uvidím. Ale že bych si podle toho plánoval volno, to ne. (úsměv)

Pro brněnské fanoušky byl vrchol sezony semifinálové vyřazení Sparty. U hokejistů ale asi nehrozilo, že by se tímto vítězstvím uspokojili.

Určitě ne. Těší nás, že jsme vyřadili suveréna základní části, ale kdyby tam byl dejme tomu Chomutov, tak jsme ve finále. Tam jsme ale poslední krok už neudělali. Je jedno, přes koho jsme postoupili. Fanoušci jsou s tím spokojení, to je dané rivalitou mezi Brnem a Prahou. Pro nás hráče je Sparta soupeř jako každý jiný.

Série se Spartou byla i mediálně zajímavá. V novinách se objevovaly přestřelky mezi sparťanským koučem Josefem Jandačem a vaším trenérem Vladimírem Kýhosem. Jak mediální třenice vnímala brněnská kabina?

Všichni si noviny přečtou. A kdo ne, toho na ulici zastaví fanoušci a povykládají mu o tom. Nejde tomu utéct. Je to součást taktiky zastrašit soupeře nebo naopak vyburcovat svůj tým. Jak je vidět, našemu trenérovi se to povedlo. (smích)

Kromě týmového úspěchu můžete slavit také individuálně úspěšnou sezonu. V play off jste po Petru Čajánkovi nasbíral nejvíc kanadských bodů. Kdyby vám to někdo řekl před třemi lety, kdy jste hrál v první lize, jaká by byla vaše reakce?

I kdyby mi to někdo řekl na začátku sezony, tak mu neuvěřím. Neměl jsem v Kometě místo a začínal jsem v Třebíči. Pak se zranil Libor Pivko. Dostal jsem šanci a doufám, že jsem ji splatil. Pro mě to byla výborná sezona. Můžu o ní mluvit jedině v superlativech.

Co se muselo sejít, abyste zažil tak úspěšný ročník?

Hlavní rozdíl byl ve zdravotní stránce. Letos to byla první sezona, kterou jsem odehrál celou bez vážnějších problémů. Navíc trenér ke mně měl důvěru a jiný přístup než kdo předtím. Začal jsem si věřit.

Cítil jste, jak vaše sebevědomí postupem času roste?

I když jsem něco zkazil, trenér mě hned neposadil. Naopak mě nechal hrát a vysvětlil mi, co jsem udělal špatně. Celá chemie fungovala. I v lajně jsme si s Tomášem Svobodou a Honzou Káňou sedli.

Nejste ten typ, kterého jeho sebevědomí přeroste…

Doufám, že ne. Bylo to vidět i ve finále. Čtyři zápasy z pěti jsem nebyl vůbec schopný něco udělat. Jsem nohama na zemi.

Spousta lidí přitom v souvislosti s vaším jménem zmiňovala reprezentaci.

To jsem automaticky odmítal. Tam budou hráči úplně jiného kalibru. Kvůli tomu, že se mi povedla jedna sezona, neznamená, že budu hrát za reprezentaci. Jsem rozumný a už nejsem nějaký mladý zajíc, který se z toho zblázní. Tohle o sobě snad můžu říct.

Jak často se dostáváte do styku s fanoušky, zastavují vás na ulici často?

Nebydlím v Brně, ale v Pohořelicích. Tam tolik fanoušků není. Nebo mě nepoznávají. Jinak si myslím, že si mě oblíbili. Dovolím si říct, že s nimi mám výborné vztahy. Přeju si, aby to dál pokračovalo. Máme rozhodně nejlepší fanoušky v České republice.

S příznivci klubu jste si užili i při setkání na Moravském náměstí. Tam jste asi hořkost druhého místa necítili.

Dali nám jasně najevo, že pro ně jsme ti nejlepší. Každého hokejistu to zahřeje u srdce, že má smysl ten sport dělat. To jsou úžasné pocity.

Na pódiu jste museli před obrovským davem pronést pár slov. Měl jste s tím obtíže?

Bylo to hodně zkreslené, protože jsme byli docela dost posilnění oslavami a alkoholem. (smích) Žádná tréma tam nebyla. Jsme zvyklí každý zápas vyjíždět před spoustu lidí.

Ano, ale nemusíte před nimi mluvit.

Jasně, ale rozhovorů jsem už udělal spoustu. Naposledy jsem měl trému před osmi lety u maturity. (úsměv)

Byly letošní oslavy srovnatelné s těmi před dvěma roky?

Každá byla úplně jiná. Před dvěma lety to bylo finále po nějakých čtyřiceti letech. Byla obrovská euforie. Letos jsem si to užíval víc. Odehrál jsem skoro všechno. Řekl jsem si, že jsem měl ve hře daleko větší podíl než před dvěma lety. Lidi to už zase berou jinak a budou to čekat rok co rok.

Jak vám bylo na Spartě, kdy jste dva zápasy nemohl hrát kvůli zranění?

Cítil jsem se hrozně, protože jsem chtěl klukům hrozně moc pomoct. Mně bylo chvílemi smutno, když o mně lidi říkali, že jsem simulant. Myslím, že teď opak potvrdím tím, že mě čeká operace. Jen čekám na telefon od doktora, který mi oznámí termín. I sobě jsem dokázal, že když chci, tak umím skousnout dost.

Narušuje vám operace plánování dovolené?

Ani jsem ji extra neplánoval. Chci stavět domeček, takže veškeré peníze a energie půjdou do něj. Dovolená je až na druhém místě. Spíš mě trápí, že mám špatná obě ramena, a můžu si teď vybrat jenom jedno, které si nechám operovat. Abych stihl letní přípravu. Takže mám trochu smíšené pocity. Ale lepší pak podávat stoprocentní výkony než jet teď někam na dovolenou.

Když se nevydáte nikam do zahraničí, čím si svoje volno s rodinou naplníte?

Budu co nejvíc s rodinou. Podnikneme nějaký výlet, ale všechno se bude točit kolem projektů, povolení a běhání po úřadech, takže to, co se nedá stihnout v sezoně.

Usadíte se na jižní Moravě v Pohořelicích?

Ano. Manželka odtamtud pochází, já jsem se tam přiženil. Zalíbilo se mi tady a doufám, že tu ještě nějaký hokejový rok zůstanu.

Jak důkladně jste už prozkoumal krásy tohoto regionu?

Pálavu, nějaké vinné sklípky, Novomlýnské nádrže. Chci se teď spíš podívat za rodiči do severních Čech. Tam jsme s manželkou moc času nestrávili. Ukážu jí zase tamní zajímavosti.

Jaký jste si coby českolipský rodák našel vztah k jihomoravskému vínu, nebude sklípek součást projektu?

To určitě ne. (smích) Zase takový odborník nejsem. Víno piju rád, to ano, ale spíš se považuju za abstinenta. Všeho s mírou. Když bude potřeba, zajdeme si k odborníkovi. To nechám na zkušenějších. Dům si uzpůsobím pro svoje žití, takové výstřednosti tam nepotřebuju.

Jak jste si tedy coby abstinent vedl na náročných oslavách stříbrné medaile?

Zvládl jsem to doufám se ctí. Dal jsem si asi tři nebo čtyři panáky a měl jsem ji jako z praku. Pak jsem za klukama spíš jenom vlál. (smích) Léčil jsem se z toho asi dva dny. Pro mě to bylo opravdu náročné. Ale z tohoto se nedá uhnout. Finále se nehraje každý rok. Jsem jen rád, že jsem nikde neudělal žádnou ostudu.

Kdo šéfoval hokejovou jízdu po brněnských podnicích?

To je otázka. (úsměv) O zábavu se nejvíc stará dvojice Michal Kempný s Tomášem Svobodou, ještě s Honzou Káňou, ti za to umějí vzít. Zbytek se přidával. Každý měl svoji roli, tak jako na ledě.