Beton, rozbité dlaždice a trubky od nefunkčních přístrojů. Věci, kterých si většina lidí nevšimne nebo je vyhodí do popelnice, lidem z domu v Merhautově ulici poblíž zdravotnické školy rozjasňují den. Bývalý řidič autobusu z nich totiž vytvořil sochy a zasadil je do zahrádky před domem. U většiny obyvatel domu již úplně zdomácněly, radost dělají i kolemjdoucím.

„Oto z močálu, bratranec Jóžina z bažin“, moudrá sova a šnek. Předzahrádku domu, známého jako „Freundschaft“, tedy „Přátelství“, těmito mozaikovými plastikami vyzdobil amatérský umělec z Brna Miloš Chromek. „Moc se mi sochy líbí. Bydlím tu už pět roků a Chromek je jediný, kdo se s prostředím domu snaží něco dělat,“ říká třeba Vojtěch Řiháček, který počet obyvatel historického domě odhaduje na tři sta. Před válkou jej údajně vystavěli Němci pro chudé přistěhovalce.

Chromek, který se vyučil jako formíř a slévač, později jezdil s autobusem a dělal dopravního dispečera. Nyní je deset let v důchodu a svá díla vyrábí ve sklepě domu. Nejprve vymodeluje betonovou kostru, pak rozbije nebo rozřeže dlaždičky a nakonec je přebrousí a nalepí na kostru. Vznikají tak někdy roztodivné fantazijní postavy, které dlouho těšily i nemocné z hospice v Rajhradě u Brna. „Otu z močálu jsem pojmenoval podle svého vnuka, abych ho naštval. Jednou před časem zmizel a lidem tak chyběl, že se po něm ptali. Nakonec po roce lidé našli na ulici jeho tělo a hlavu jsem dodělal znovu,“ vypráví Chromek.

Chromkovy mozaiky zdobí i stěny vnitrobloku. Některé si od něj lidé odkupují, jeho žába upoutala dokonce i jednoho brněnského sběratele obrazů, který ji si dal na zahrádku. Okouzlily i známého brněnského mozaikáře Libora Havlíčka, jehož Čáp v Pekařské ulici amatérského mozaikáře inspiroval. „Chromek je úplná hvězda. kdyby se každý důchodce dokázal bavit jako on, bylo by na světě krásně,“ chválí svérázného umělce Havlíček.