Architekt Jurkovič si udělal radost vilou v Žabovřeskách

Je přes sto let stará, má korkové obložení a vypadá trochu jako perníková chaloupka. Taková je vila známého architekta Dušana Jurkoviče, která stojí v brněnských Žabovřeskách. Bližší pohled na historii slavné vily přináší další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost Příběhy brněnských domů.

Vilu postavil roku 1906 v tehdy ještě nezastavěných Žabovřeskách architekt slovenského původu Dušan Jurkovič. Tehdy osmatřicetiletý muž už měl v té době za sebou několik úspěšných projektů v Brně i jinde. Největší ohlas mu přinesly turistické stavby v Pustevnách v Beskydech. Po několika letech strávených v brněnském bytě už ale cítil potřebu postavit si vlastní vilu.

Při návrhu skloubil Jurkovič tři různé pohledy na architekturu. „Snažil se postavit ideální dům. Inspiroval se vídeňskou secesí, anglickým modernismem a lidovostí," říká odbornice na vilu Hana Sedláčková. Dodává, že lidová architektura byla pro Jurkoviče velice důležitá, ovlivnila celou jeho tvorbu.

Parcelu v příjemném místě na úpatí lesa zvolil záměrně. „Měl rád přírodu, takže si vybral klidnou lokalitu. Žabovřesky tenkrát ani nepatřily k městu," přibližuje architektův postoj Sedláčková. Vila byla v oblasti vůbec prvním domem.

Jurkovičovu vilu dokončili dělníci za necelý rok. „V porovnání s jinými domy v té době to bylo rychlejší," vysvětluje Sedláčková. Architekt toho dosáhl tím, že dům navrhl jako dřevostavbu. „Jediné kameny jsou v základech a podezdívce domu, jinak je ze dřeva," upřesňuje Sedláčková.

Zateplení vily vyřešil Jurkovič neobvykle. Nechal ji obložit omítnutými korkovými deskami, které vyplnil struskou. „Pojal to jako experiment," říká o neobvyklé volbě materiálu odbornice.

Návrh domu si Jurkovič do detailu promyslel. Pamatoval i na drobnosti, jako je umístění zeleninového záhonu tak, aby ho služebnictvo mělo blízko svého vchodu na zahradu. Podobně promýšlel i zbytek domu. „V celé vile není jediné nevyužité místo," tvrdí Sedláčková.

Vila je neobyčejná také svou výzdobou. „Jeden anonymní fejetonista vilu po dokončení nazval perníkovou chaloupkou," uvádí historik Jan Sedlák. Dojem pohádkovosti byl patrně i Jurkovičovým záměrem. „Například ve štítu hlavního průčelí byla teď už zaniklá skleněná mozaika s výjevy ze slovenské pohádky o drakovi," poznamenává Sedlák.

Vila měla u kritiků z oboru úspěch. „Po dokončení o ní psali v předních evropských odborných časopisech," uvádí historik Pavel Zatloukal. Jurkovič ještě před nastěhováním uspořádal ve vile výstavu.

Nakonec ale ve svém ideálním domě zůstal pouze třináct let. V roce 1919 se rozhodl vrátit na rodné Slovensko a vilu prodal. Soukromým vlastníkům pak patřila až do roku 2006, od té doby ji spravuje Moravská galerie. „Za celou tu dobu se vila výrazně nezměnila," dodává odbornice Sedláčková.

JIŘÍ HANÁK