Archivář Viktor Jevsejenko odemyká dveře jednoho ze čtyř depozitářů Vysokého učení technického v Brně. Rozsvěcuje světla a jako první kontroluje teplotu v místnosti. „Sedmnáct a půl stupně Celsia a pětatřicetiprocentní vlhkost vzduchu. Archiv musí být klimatizovaný. Teploty každý den zapisujeme do sešitu. Ideální jsou mezi patnácti až devatenácti stupni," popisuje Jevsejenko.

Přistupuje k pohyblivému regálu a otáčením takzvaného kormidla ho posouvá. „Jde to jako po másle, přitom regál váží skoro tunu," pochvaluje si archivář.

V depozitáři jsou uložené osobní spisy profesorů i uklízeček, které škola od roku 1928 zaměstnávala. Z kartotéky podle seznamu archiváři zjistí, v jakém regálu a krabici osoba takzvaně leží. Vědí její adresu, výplatu i známky ze základní školy. „Maturoval na reálce v Prostějově s vyznamenáním 30. června 1910," píše se ve složce Konráda Hrubana, významného profesora brněnské elektrotechniky z minulého století.

V rohu depozitáře stojí zamčená plechová skříň s nejcennějšími dokumenty. Archivářka Jana Škrdlíková rozvazuje pevné desky a vytahuje z nich další papírové. Otevírá je a ukazuje krasopisem popsaný list. „Jde o první zmínku o pokynu císaře Františka Josefa I. ke zřízení školy. Je to dokument z roku 1899," popisuje.

Celkem zaměstnanci archivu spočítali, že kdyby postavili spisy ze všech čtyř depozitářů do řady, tak by měřila 1915 metrů. Každý rok do ní navíc přibudou závěrečné práce tisíců absolventů. Kromě nich regály plní i knihy se jmény všech lidí, kteří se ke studiu na technické škole zapsali. Jejich depozitář je v bývalé jídelně menzy, kam archiváři chodili dřív na obědy.

Na větší prestiž studia před sto lety poukazují velké knihy vázané v černé kůži. Od roku 1920 do současnosti chybí v seznamu jen válečná léta, kdy byla škola zavřená. „Po válce už se vázalo do koženkových knih a v sedmdesátých letech seznamy studentů skončily v papírových deskách," doplňuje Jevsejenko.

Nové dokumenty se vozí v papírových krabicích. Archiváři je třídí a vkládají do regálů. V chladných depozitářích je zahřeje pracovní plášť. Někdy pracují i v rukavicích a roušce přes ústa. „Řada dokumentů byla uložená ve sklepě. Listy jsou navlhlé a někdy plesnivé. Když jsou naopak suché, je na nich jemný prach, ze kterého svědí ruce," vysvětlila archivářka Zuzana Strnková. Poničené materiály nejprve zmrazí v chladící komoře a poté restaurují.