Anglické slovo assassin znamená v překladu vrah. „Úkolem hráčů je protihráče vystopovat a zezadu jim podříznout krk zubním kartáčkem. Aby vražda byla podle pravidel, je důležitý moment překvapení," vysvětluje jeden z organizátorů Assassina Brno, čtyřiadvacetiletý student Jiří Kříž. Hráči mu přezdívají Padrino Verde.

K tomu, aby člověka dopadli, mají hráči k dispozici jen jméno a fotografii na internetových stránkách Assassina. Všechno ostatní si musí zjistit sami.

Další díl seriálu Deníku Rovnost Společná vášeň najdete v pondělním tištěném vydání. Bude o programátorkách Czechitas.

Hra se odehrává ve smyšleném mafiánském prostředí. „My jako organizátoři jsme vedení mafiánské společnosti, která si říká Geologica Sicialiana," vysvětluje další z pořadatelek Pavla Bugnerová. Pod sebou mají organizátoři mafiánské rodiny, takzvané famílie. „Jsou to skupiny hráčů, čítající nanejvýš dvanáct členů. Každá taková skupina má svého vůdce, hlavu rodiny. Těm říkáme don nebo donna," pokračuje Bugnerová, která ve hře vystupuje jako Madrina Mangiatore.

Členové znepřátelených famílií se ve hře snaží vzájemně vyvraždit. Za to získávají body a herní peníze, takzvané Assassinské dollary. Letošní jedenáctý ročník hraje téměř sto osmdesát lidí rozdělených do patnácti různých rodin. „Větší zájem mají muži, jsou jich přibližně tři čtvrtiny. Ženy se víc bojí, je jim nepříjemné to pronásledování. Muže kromě jiného láká dobrodružství," poznamenává další členka týmu pořadatelů Ivana Šimonková. Její herní jméno je Madrina Alegria.

Hra začíná vždy na podzim a trvá pět týdnů. „Dvě rodiny, které získají největší počet bodů, tedy vyvraždí nejvíc protivníků z jiných rodin, se pak na jaře zúčastní finále. Je to velká víkendová hra, vždy na nějaké téma, a všichni hráči si ji hodně užívají," upozorňuje Kříž.

Ceny pro vítěze jsou spíše symbolické. „Výhra znamená pro komunitu hráčů Assassina velkou prestiž, o ceny tolik nejde," zdůrazňuje informatik Lukáš Lacko. Ve hře vystupuje pod pseudonymem Padrino Roditore.

Někdy je až neuvěřitelné, co všechno si o svých obětích dokáže hráč Assassina zjistit. „Kde pracuje, kde studuje, jaký má rozvrh. Nebo taky kam a kdy chodí tancovat a do hospody," popisuje nejstarší z organizátorů Martina Godarová, ve hře Madrina Piccolleta.

Oběti se pak často diví a začnou přemýšlet, co všechno na sebe prozrazují na internetu a sociálních sítích. Zjišťují, že když někdo chce, může si o nich zjistit téměř cokoliv. „Hráči se díky hře taky víc dívají kolem sebe a všímají si okolí. Zvednou hlavu od mobilů a sledují lidi. Každý totiž může být protihráč," říká Bugnerová. Kromě toho podle ní poznají i brněnská zákoutí, místa, kam by se jinak nedostali.

Bugnerová říká, že hráči často zjišťují, jak relativní může být podoba člověka. „Mnohokrát by dali ruku do ohně za to, že dotyčný na ulici byl ten, kterého podle fotky hledali. Když mu ale po krku přejedou kartáčkem, polekaný člověk vůbec neví, o co jde," popisuje Bugnerová.

Když se stane takový omyl, nic netušícímu člověku dá hráč papírovou kartičku s omluvou. „Většinou se lidé zajímají, o co vlastně jde a podívají se na naše internetové stránky. Je to pro nás zároveň i reklama, lákáme tím nové hráče," upozorňuje studentka.

Několikrát se setkali s případy, kdy se hráči nechali doslova unést. „Jeden se zapojil do běžeckého závodu jen kvůli očekávání, že tam bude i jeho vyhlédnutá oběť. Ta tam ale nakonec nebyla a on běžel zbytečně. Udělal si ale hezký výlet a ještě si zasportoval," vypráví se smíchem Bugnerová.

Přestože hráči kromě plnoletosti nejsou věkově limitovaní, většinu z nich tvoří studenti. Zapojit se mohou i opakovaně. „Rekordmanem je hráč, který se zúčastnil sedmi ročníků. Teď se stal jedním z organizátorů. Měl pověst nejférovějšího hráče a největšího gentlemana, který obětem podřezával hrdlo skutečně s citem. Potom je pozval na pivo, aby si je udobřil. Řídil se pravidlem měj rád svého vraha," vzpomíná Šimonková.

BARBORA KUBOVÁ