Bogota: nádražní restaurace úplně jinak

Bogota by klidně mohla být nádražní restaurací. Je totiž opravdu na dohled od pátého nástupiště hlavního nádraží. Je ale naštěstí úplně jiná, než nádražní restaurace. Ke vchodu vedou večer hosty světla podél cesty, uvnitř bývalého skladu likusáku je útulně a čisto. A hlavně prostor. Restaurace se třemi velkými sály a salónkem pojme přes 170 hostů.

Bavit se zde dá různě, i na parketu pod velkým plátnem. „Z likusáku toho moc nenaděláte, ale tady dokázali zázrak. Restaurace působí opravdu příjemně,“ hodnotí prostředí s barevnými stěnami a dřevěnými trámy šéfkuchař restaurace Sharingham Jiří Vařílek a těší se na speciality z jídelního lístku.

Zatímco v písničce skupiny Lucie se uvnitř tělíčka medvídka pašuje droga z největšího města Kolumbie, brněnská restaurace Bogota totiž dokáže propašovat do žaludků svých hostů jen samé dobroty.

Například jihoamerické hovězí steaky bio kvalitě. Nabízí je tam pro velké i malé jedlíky ve dvouset a čtyřsetgramovém provedení. „Toto je opravdu nějaké argentinské nebo brazilské hovězí. Je cítit bílkovinou, je křehké. Z naší krávy bychom hovězí kýtu bez dušení asi nepožvýkali,“ potvrzuje po ochutnání pravost masa šéfkuchař Vařílek. Ke steakům nabízí Bogota omáčky, restovaná cibulová kolečka, cherry rajčátka nebo kukuřičný klas.

U druhého objednaného jídla vznikl sice při objednávce problém. Nebyla játra, ale i na gratinovaném vepřovém steaku s cibulí a nivou si šéfkuchař Vařílek nakonec pochutnal. Nejdřív se ale ptal, jestli steak připravuje kuchař z kýty nebo krkovičky. A číšník odpověděl, že podle toho, co mají v kuchyni. „Není ideální nemít v ledničce nějaký druh masa, ale aspoň to číšník přiznal a šel se zeptat,“ říká Vařílek poté, co zjišťuje, že játra nebudou vůbec a musí si počkat na odpověď, z čeho bude vepřový steak. Je ale spokojen, protože jeho steak kuchař ukrojí z kýty.

Poté, co číšník přináší objednanou pepsi colu, zjišťujeme, že bez číšník popadl v chladničce light variantu. „Měl by se nejdřív zeptat jestli chceme light. Jsou v ní umělá sladidla a ne každý je může. Ale asi vypadáme, že “lightku“ potřebujeme,“ zlehčuje další nepřesnost ze strany obsluhy Vařílek. A do třetice: protože kuchaři došla niva, přichází se číšník zeptat, zda nevadí uzený sýr. „Stát se to může, ale na jednu objednávku zde chybí trochu moc ingrediencí,“ podivuje se šéfkuchař.

Jídlo je ale výtečné. Chutné, šťavnaté s přiměřenou oblohou s čerstvým rozmarýnem. Šéfkuchař k němu nemá vůbec žádnou připomínku. „Dovedu si představit, že se sem s přáteli na pivo a hovězí steak ještě vrátím,“ uděluje restauraci pochvalu. A to ještě předtím,než ochutnal zdejší palačinky.

Přestože v jídelním lístku žádné deserty uvedeny nejsou, kuchař vzkazuje, že palačinky s džemem připraví. Asi proto, že jsou připraveny z čerstvého těsta, jsou tak dobré. Slepené meruňkovou marmeládou, polité čokoládou s kopečky šlehačky a borůvkového kompotu a hodně zacukrované. „Cukru bych snesl míň, ale na tuto klasiku českých restaurací bych se nebál pozvat ani manželku,“ opět chválí Vařílek.

Do Bogoty zve příznivce dobrého a nešizeného jídla. „A jako mají na horách horskou přirážku, tady bych připočítával přirážku za pohled na osvětlený Petrov,“ kochá pohledem na dominantu Brna při odchodu z restaurace.