Brňan Jiří Josef Kamel dal jméno kaméliím

Kamélii se říká královna zimních květin. Pochází z Japonska a severní Číny, je jednou z nejkrásněji kvetoucích pokojových rostlin. Její květy připomínají čajové růže a rozvíjejí se uprostřed zimy. Jméno dostala po brněnském rodákovi Jiřím Josefu Kamelovi. Jezuitského misionáře, amatérského botanika a lékárníka, který podle odborníků svými nákresy rostlin a věděním předběhl dobu, představuje další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost Jihomoravané, kteří dobyli svět.

Jiří Josef Kamel se narodil 21. dubna 1661 v rodině brněnského postřihačského mistra Andrese Kamela. Řemeslníka, který se specializoval na stříhání látek. Rodný domek stál poblíž Židovské brány, nedaleko ústí Masarykovy ulice do náměstí před brněnským hlavním nádražím. Nějakou dobu studoval v rodném Brně v jezuitské koleji, ze které dnes zbyl jen kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jezuitské ulici.

V sedmnácti letech přijali Jiřího Josefa na jezuitskou misijní školu ve Vídni. Ukončil ji tam s vynikajícím prospěchem a exceloval především v přírodních vědách. V Brně pak ve svých jedenadvaceti letech vstoupil v roce 1682 do Tovaryšstva Ježíšova. Když mu skončil noviciát, působil jako lékárník v Jindřichově Hradci, později vedl lékárnu koleje v Českém Krumlově.

Tam ho vybrali jako misionáře na filipínské ostrovy. „Po dvouleté cestě s jezuitskými misionáři na Filipíny se v červenci 1689 usadil v Manile. V tamější jezuitské koleji svatého Ignáce založil lékárnu podle rakousko-českého vzoru. Užíval evropská léčiva a doplňoval je filipínskými léčivými rostlinami, jejichž účinky prozkoumával,“ řekla k jeho první létům v Manile historička Muzea města Brna Dana Olivová.

Kamel tam založil i botanickou zahradu. Pracoval také jako lékař, ošetřovatel nemocných v kolejním lazaretu a byl známý svou charitativní činností. „Jeho řeholní horlivost o pomoc duším i nemocným bližním a velké znalosti lékařské i botanické z něj brzy vytvořily osobnost přitahující pozornost i obdiv nejen manilské veřejnosti,“ uvedl jezuita a vedoucí českého vysílání vatikánského rozhlasu, páter Josef Koláček.

Na Filipínách sbíral Kamel rostliny, sestavoval herbáře, studoval živočichy, pořizoval jejich kresby i detailní popisy a uváděl jejich názvy v různých jazycích. V domorodém, indickém, malajském, čínském, španělském a latinském. To, že často vzpomínal i na Čechy, dokládá fakt, že jeden keřík nazval Myrtillus bohemica. „Kamelovo dílo sestává ze tří celků: z herbáře, jeho kreseb a z tištěných publikací. Herbář je zajímavý tím, že je nejstarším tropickým herbářem sbíraným Čechem,“ doplnil výčet Kamelových aktivit bývalý rektor Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně Václav Suchý.

Na adresu lékárníka

Výsledky pozorování, kresby, pojednání a herbáře posílal Kamel do Londýna lékárníkovi Jamesu Petiverovi a přírodovědci Johnu Rayovi. Předávali je Královské společnosti pro zlepšení přírodních znalostí. Kamel napsal také dvanáct latinských pojednání o flóře, fauně i minerálech filipínských ostrovů včetně ostrova Luzon, na kterém leží Manila. Mnoho zpráv se však cestou ztratilo. „Musíme si uvědomit, že z Filipín do Anglie putovaly dopisy i půl roku, přesto se uchovalo přes šest set kreseb. Byl to úžasný člověk s citem pro detaily a výtvarně velmi nadaný,“ zdůraznila Kamelovy přednosti Olivová.

Jako první objevil a popsal rostlinu Strychnos ignatii, ze které vědci v roce 1818 získali prudce jedovatý alkaloid strychnin. První popsal i létavého hmyzožravce Galeopitheca, létající rybu Hirnudo luzonis. Vyvracel tehdejší představu, že myši, červi a hmyz vznikají z tlejícího listí a u hmyzu rozeznal dvojí pohlaví.

Tři třídy

Ačkoliv Kamel neměl odborné vzdělání, byl schopný systematicky rozčlenit faunu a flóru Filipín. Všechny rostliny dělil na tři třídy – byliny, dřeviny a liány. Vůbec poprvé znázornil viviparii, což je klíčení rostlin přímo v semenech na mateřské rostlině. Mnoho zkušeností získal Kamel při stycích s domorodci.

Kamel svými věrnými a přesnými kresbami vytvořil typ vědeckého obrazu. Podle Václava Suchého měl neobyčejný pozorovací talent a nadání pro zachycení důležitých detailů. V kresbách je dobře vidět význam obrazu v době, kdy byla botanika jako věda ještě v plenkách.

Do vytvoření pevné terminologie a popisů se až v první polovině osmnáctého století pustil švédský přírodovědec a lékař Carl Linné. Přestože nákresům určil jen místo názorného doplňku popisu, Kamelovy práce si velmi vážil. Na jeho počest pojmenoval jednu z nově objevených rostlin, kamélii japonskou. „Znal Kamelovu práci a obdivoval jeho znalosti. Proto dal rostlině jeho jméno. Do Evropy ji však přivezl až po jezuitově smrti,“ doplnila Olivová.

Zbyla část dopisu

Jiří Josef Kamel zemřel v Manile 2. května 1706 na úplavici – prudké horečnaté střevní onemocnění. Do Brna se už nikdy nevrátil, v České republice dokonce není ani jeden originál jeho kreseb. „V Moravském zemském archivu je však uložená alespoň část jednoho dopisu,“ upozornila historička Olivová. Veškeré nákresy a popisy rostlin a živočichů i jeho herbář rostlin jsou v Britském muzeu v Londýně a v knihovně Katolické univerzity v belgické Lovani. Brněnské muzeum má k dispozici jen kopie pětadvaceti Kamelových kreseb, které mu daroval lékárník Josef Entner, autor knihy Georgius Josephus Camel.

V Brně se přesto originály Kamelových kreseb objevily. Václavu Suchému je zapůjčil páter Koláček. „Měl jsem je rozložené tady,“ ukázal na stůl v pracovně farmaceutické fakulty Suchý. Naskenoval je a vrátil. „Jsou ve výborném stavu, Kamel vše kreslil na takový tužší, silnější papír,“ popsal cenné originály Suchý.

Kamelův život charakterizuje dychtivost po vědeckém poznání i ochota k pomoci nemocným. Také své misionářské poslání splnil na sto procent. I po jeho smrti o něm domorodci v Manile mluvili jako o otci Jiřím. Má trvalé místo v dějinách farmacie, jako objevitel nových léčiv.

Třísté výročí úmrtí Jiřího Kamela bylo v roce 2006 zařazeno mezi významná výročí UNESCO. Muzeum města Brna při této příležitosti uspořádalo výstavu. Veterinární a farmaceutická univerzita pak vydala pamětní medaili s jeho jménem a Česká pošta přítisk k poštovní známce.

Zahradník ze zámku Rájec nad Svitavou na Blanensku Evžen Kopecký říká: Kamel nikdy kamélie neviděl

Rájec-­Jestřebí /ROZHOVOR/ – Ve sklenících zámecké zahrady v zámku Rájec nad Svitavou na Blanensku opatruje Evžen Kopecký neobvyklou sbírku keřů – kamélie. Jejich květy tam mohou obdivovat od února do března, kdy jimi zahradníci vyzdobí celý zámek.

Kolik keřů kamélií v Rájci máte a jak se na zámek dostaly?
Máme přibližně sto dvacet klasických odrůd a také stejné množství novošlechtěnců ze semen. Základem sbírky jsou rostliny přivezené v roce 1973 z Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích u Prahy. Tam testovali, zda je možné kamélie pěstovat v moderních zahradách.

Kdy se kamélie dostala do Evropy?
Asi dvacet let po smrti Jiřího Josefa Kamela, v první polovině osmnáctého století. Tuto květinu z Japonska a severní Číny pojmenovali na jeho počest, jenže on ji nikdy neviděl. Na Filipínách ani neroste. V devatenáctém století se pak zdobení kaméliemi stalo velkou módou. Pro kamélie se stavěly zvláštní skleníky a kvetoucí rostliny byly používané k výzdobě zimních zahrad. Kamélie pěstoval snad každý šlechtic.

V jakých barvách můžeme kamélie obdivovat?
Základními barvami jsou všechny odstíny mezi bílou a červenou. Takže nepřeberné množství odstínů růžové. Vzácně se vyskytuje i ve žluté barvě.

Co je na kaméliích zvláštní?
Vůbec nevoní. Spisovatel Jaroslav Vrchlický o ní napsal, že je to prázdná krása, pozlátko. Největší ozdobou jsou květy, které jsou velice podobné čajovým růžím.

Je to náročná květina na šlechtění a pěstování?
Musí být přes zimu ve sklenících, venku v parku nepřežije. Potřebuje chladno a zabíjí ji suchý vzduch.

Kamélie si ale teď hodně lidí opět oblíbilo.
Pěstování kamélií prožívá renesanci. Nahrává jí móda zimních zahrad a rostoucí ceny energií. Vyhovuje jí totiž teplota okolo čtyř stupňů.

Pamětní medaile s chybějící tváří

Udělat pamětní medaili muže bez tváře. Takový úkol dala brněnská Veterinární a farmaceutická univerzita grafikovi Karlu Zemanovi. Podobizna Jiřího Josefa Kamela se totiž nedochovala. Při návrhu pamětní medaile, kterou univerzita uděluje za zásluhy o rozvoj farmacie a budování farmaceutické fakulty v Brně, se proto zkušený grafik musel vypořádat s tím, že Kamelova tvář na medaili nebude.

„Poté, co jsme se rozhodli medaile vydat, bylo nutné vyřešit problém, jak je udělat, když jsme neměli k dispozici portrét,“ vzpomíná bývalý rektor Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně Václav Suchý.

Při výběru osobnosti na medaili nepadla volba na Kamela náhodou. „Hledali jsme hlavně mezi lékárníky a Kamel takovým člověkem byl. Jako jezuitský misionář otevřel v Manile na Filipínách lékárnu. Navíc se narodil v Brně,“ vysvětluje bývalý rektor. V roce 1996 tak v kremnické mincovně na Slovensku vznikly medaile. „Některé byly ze stříbra, další ze slitiny kovů a několik kusů jsme nechali pozlatit,“ říká Suchý.

Na medaili jsou zobrazené některé etapy vývoje farmacie, počínaje sférou alchymie s jejími znaky a formulemi. Z této vrstvy vyskakuje jednorožec jako jeden ze symbolů lékárenství, čistoty a síly. Jednorožec je sestavený z léčivých rostlin a na jeho rohu je napíchnutý vzorec kodeinu. „Je základem některých léků, ale v určitém množství může být jedovatý,“ upozorňuje Suchý. Na medaili nechybějí latinské názvy brněnské univerzity a farmaceutické fakulty, kvetoucí kamélie a jméno Jiřího Josefa Kamela.

Ze stovky medailí, které měla univerzita k dispozici, nezbyla už ani jedna. Medaile se sice udělovala jako symbol úcty, ale stala se také zajímavou mezi sběrateli a numiz〜matiky. Ti si ji museli koupit. „Doufám, že se podaří vydat ještě jednu kolekci Kamelových medailí,“ dodává bývalý rektor.