Jedno pouto mezi hokejem a pokerem pro čerstvě šestadvacetiletého sportovce přesto existuje. Lidé, které při obou činnostech potkává. Ke karetnímu stolu totiž někdy zasedne i se spoluhráči. „Rád si zahraje třeba Leoš Čermák. Když jsem předminulou sezonu přišel do Komety, semtam jsme si s klukama dali partičku. V minulém ročníku už tam nás pokerových fanoušků bylo méně a nehráli jsme. S Leošem jsme nesehnali další kamarády," prozrazuje třebíčský rodák.

Hokejoví profesionálové tráví spoustu času na autobusových cestách po celé republice. O naganském hrdinovi Dominiku Haškovi je známé, že si cestu rád zkracoval partičkou šachů. V brněnském vozidle tedy byla oblíbená hra na jiném stole než šachovém. „Nechali jsme udělat takovou dřevěnou desku, která se zasune mezi sedadla a vznikne z ní stoleček. Někdo hrál normálně, někdo se musel otočit. Maximálně jsme hráli třeba v šesti lidech," usmívá se útočník.

O jaké peníze se v autobuse Komety hrálo prozradit nechce. „Něco jsme vsázeli. Ne třeba padesátníky, jak někdo pro zábavu dělá. Ale byly to únosné peníze, nic velkého," říká hráč.

Poker a jídlo

Karetní hru si oblíbil zhruba před pěti lety. „Po městech se začaly rozrůstat pokerové kluby. Jeden vznikl i v Třebíči. Ani si nepamatuji, kdy jsem tam šel úplně poprvé. Ale postupně tam vznikla dobrá parta. Zahráli jsme si, dobře se najedli a udělali si fajn večer." popisuje Burian své začátky s hazardní zábavou.

Když má čas, hraje i na turnajích. „Občas jsem zašel i tady v Brně na nějakou větší soutěž. Jednou jsem byl s bráchou i na podniku České pokerové tour. Ale to hrál jen on, já jsem se díval. Každopádně to byl můj největší pokerový výlet," vzpomíná hokejista, který si tyká i s tenisovou raketou.

Přestože na karty nemá při svém povolání moc času, dosáhl Burian i solidních výsledků. „Na jednom turnaji v Brně jsem skončil třetí asi z padesáti lidí. Dokonce jsem za to bral i nějaké peníze. V Třebíči jsem i nějaký turnaj vyhrál, to ale nebylo nic velkého," směje se.

S kartami je spojené také podvádění. Zrovna u pokeru se hodí mít pověstné eso v rukávě. „Na nic takového jsem nikdy nenarazil. Myslím si, že to už si nikdo nedovolí. V takovém případě se to s člověkem pěkně dlouho táhne," nevzpomíná si Burian na setkání s neférovou hrou.

Při pokeru si hráči často pomáhají slunečními brýlemi, kšiltovkami či kapucemi, aby pod ně schovali svůj výraz. „Něco takového jsem zkusil jednou. Natáhl jsem si kapuci, nasadil brýle a… Vypadl jsem po pěti minutách. Tak jsem se na to vyprdl," směje se hráč, který na jaře pomohl Kometě ke stříbrným medailím.

Bez pomocných propriet se tedy musí spoléhat na svou schopnost skrýt emoce. „Poker face neumím. Přijde mi, že jsem hrozně čitelný. Sice se snažím, moc mi to ale nejde," bere Burian své nadání s nadhledem.

Blafy nevycházejí

Na ledě se hráč, který kromě Komety a Třebíče prošel Spartou, Kladnem a Budějovicemi, může spolehnout na svých 194 centimetrů, které ho předurčují k důraznému stylu. „Při pokeru se spíš držím při zemi. Občas se sice pokusím o nějaký zázračný blaf, ten mi ale s největší pravděpodobností nevyjde. Radši si počkám," rozebírá Burian svou taktiku.

Z pokeru se v posledních letech stal televizní fenomén. Sportovní stanice stále častěji nabízejí živé přenosy ze světových kasin. „Když na poker v televizi narazím, chvíli se na něj podívám. I koukání mě baví. Ale nějakého vyloženého favorita nemám. I když třeba Daniel Negreanu je výborný," vypichuje český hokejista schopnosti Američana, který příznačně žije v Las Vegas, známé světové metropoli hazardu.

Stále populárnější jsou taky internetové servery, kde si může každý zahrát proti náhodným lidem z celého světa. „Občas si online zahraju. Nemám na něj ale moc času. Velké turnaje se hrají dlouho do noci a to už spím. Ale nějaký menší si semtam dám," netráví noci u počítače hráč, který nosí v Brně na dresu číslo 24.

DAVID NEKVINDA