Tajemství. Desítky tisíc vzácných nálezů. Velká rituální vražda. Jeskyně Býčí skála v Moravském krasu na Blanensku svou nevyjasněnou historií přitahuje pozornost mnoha lidí. Nejvíc pak významný nález masového pohřebiště z doby přibližně pět set let před Kristem. Objevil je moravský archeolog Jindřich Wankel.

Nový díl seriálu, tentokrát o Národní přírodní rezervaci Pozdřanská step - Kolby, čtěte v dnešním (pondělním) vydání jihomoravských Deníků Rovnost.

„Jde o největší záhadu moravského pravěku. Wankelův nález dodnes vzbuzuje mnoho fantazií,“ říká speleolog Vladimír Šebeček, který se historií jeskyně zabývá. Býčí skála ležící mezi Křtinami a Adamovem je součástí národní přírodní rezervace stejného názvu. Patří jí další díl seriálu Deníku Rovnost Přírodní klenoty jižní Moravy.

Nejasný je i původ jména jeskyně. Mnozí si myslí, že se jmenuje podle objevu bronzové sošky býka z roku 1869. „Její odlitek prý jako těžítko používal i císař František Josef. Jméno je ale nejméně o sto let starší,“ upozorňuje Šebeček. Archeolog Wankel podle něho dával jméno do souvislosti s náboženským kultem býka, který za dávných dob mohli na místě uctívat.

Stejně jako jeskyňář Šebeček je i Aleš Pekárek členem speleologické skupiny, která v Býčí skále zkoumá dosud neprobádané jeskynní systémy. „Na Býčí skálu jezdím už dlouho. Třicet let. Má úžasnou atmosféru a kouzlo. Přitahuje spoustu lidí a já patřím mezi ně,“ říká Pekárek. Dodává, že jen v posledních letech se jeskyňářům podařilo objevit téměř dva kilometry nových chodeb.

Obětiště táhne

Ačkoliv je Býčí skála druhým nejdelším jeskynním systémech v České republice, Pekárek si myslí, že lidi na ní přitahuje hlavně objev hrůzného obětiště v předsíni. „Výklad nálezu je předmětem mnoha teorií. Co se tehdy stalo zůstává tajemstvím,“ říká speleolog Pekárek.

Společně s ostatky přibližně čtyřiceti lidí Wankel v sedmdesátých letech devatenáctého století v předsíni narazil i na desetitisíce bronzových, kamenných, železných i keramických předmětů. V knize Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti tvrdí, že šlo o rituální pohřeb náčelníka, kterého do hrobu museli doprovázet i ženy, čeleď a koně. „Byli zavlečeni dovnitř, zbaveni ozdob a usmrceni. Některým byly useknuty ruce, jiným rozťaty hlavy. Vraždilo se neúnavně, dokud nebyly všechny oběti mrtvé. I koně rozsekali na kusy a jejich údy rozeseli po jeskyni. Nádoby s obětními dary byly navršeny na jednu hromadu a na vše bylo rozestřeno zuhelnatělé obilí,“ líčí v knize svou domněnku Wankel.

Podle něho nebylo možné určit, jaký lid pohřební rituál v Býčí skále uspořádal.

I když je halštatské pohřebiště nejznámějším objevem v jeskyni, archeologové doložili i mnohem starší osídlení. „Asi před šedesáti tisíci lety tam sídlili neandrtálci. Četná ohniště obklopená kostmi divokých koní tu zanechali i lidé ze střední doby kamenné asi před šestnácti tisíci lety. Paleolitická sídliště byla sto metrů od vchodu do jeskyně v naprosté tmě a velkém vlhku. To je trochu záhadné,“ uvádí archeolog Martin Oliva z Moravského zemského muzea.

V jeskyni v roce 1975 objevil nástěnnou malbu starou asi pět tisíc let. „Geometrický vzor z krátkých čar je dosud jedinou nástěnnou kresbou v zemi,“ dodává Oliva.

BÝČÍ SKÁLA

Forma ochrany: národní přírodní rezervace
Rozloha: 190,8 hektaru
Ochrana od: 15. 4. 2004
Jak se tam dostat: Leží u silnice spojující Adamov a Křtiny na Blanensku. Z Adamova a Křtin po modré turistické značce. Z Adamova nebo od Babic nad Svitavou po žluté značce.
Důvod ochrany: podzemní i povrchové krasové jevy, zimoviště netopýrů, pestrá řada lesních typů, bohatá historie těžby rudy
Mapa:turistická mapa KČT č. 86

Kromě povrchových i podzemních krasových jevů je přírodní rezervace zajímavá třeba výskytem ohrožených druhů rostlin. Jeskyně je jedním z důležitých zimovišť netopýrů v zemi. „Jde o největší zimoviště netopýra velkého. Loni tam přebývalo jedenáct druhů. Také vzácný netopýr černý, velkouchý nebo pobřežní. Ten žije kromě severních Čech jen v Moravském krasu,“ líčí zoolog Tomáš Bartonička z Přírodovědné fakulty Masarykovy univerzity.

Právě kvůli netopýrům je Býčí skála pro lidi uzavřená. „Netopýři v zimě upadají do hluboké strnulosti. Návštěvy lidí by je budily, ztráceli by energii. A nakonec by Býčí skálu opustili,“ tvrdí zoolog.

Speleologická společnost proto každoročně pořádá v květnu alespoň dny otevřených dveří. Na návštěvníky v jeskyni pokaždé čekají výstavy a program. Letos se lidem Býčí skála otevře opět první tři víkendy v květnu.

Jeskyňář Vladimír Šebeček: Tajemno je tam všudypřítomné

Blanensko - Do jeskyně Býčí skála na Blanensku vchází podivný průvod postav. Uvnitř se odkudsi z neznáma ozývá pláč a nářek. Objev velkého rituálního obětiště v předsíni jeskyně od archeologa Jindřicha Wankela dal podnět ke vzniku mnoha hodně tajuplných příběhů. „Některé jsou už dost přehnané. Tajemno v jeskyni si není potřeba vymýšlet. Je všudypřítomné,“ tvrdí jeskyňář Vladimír Šebeček. Historií Býčí skály se zabývá dlouhodobě.

Které příběhy jsou s Býčí skálou spojené?
Nejznámější je umělá pověst z pera Wankelovy dcery Karly Bufkové. I teď stojí za to si tento malý horor v knize Moravské pověsti a pohádky přečíst. Pojednává o tom, jak přibližně kolem roku 500 před Kristem mohl vypadat rituální pohřeb.

Vyprávějí si některé tajemné příběhy o jeskyni i obyvatelé z okolí?
Ještě před pověstí Bufkové se mezi místními tradovalo mnoho mýtů. Například o tom, že z jeskyně vychází oslnivá záře, ozývá se kvílení, zjevuje se zářící býk nebo se v jeskyni otevírají či zavírají neznámé prostory. Nechybějí ani příběhy o mladících, kteří přenocování v jeskyni zaplatili životem.

Jaké mýty o Býčí skále už jsou podle vás přehnané?
Některým lidem nestačí lidová slovesnost. Vymýšlejí si proto zkazky o negativní energii, která z jeskyně tryská, nebo to, že za pohnutou historii jeskyně mohou létající talíře. Tajemno v Býčí skále však není potřeba vymýšlet. Je tam totiž všudypřítomné.

Máte vy osobně nějaký svůj neobvyklý zážitek z této jeskyně?
Býčí skálou protéká Jedovnický potok. Vodní proud prodírající se balvanitým korytem vytváří hluboko pod zemí zvláštní zvuky. Člověk v nich slyší lidské hlasy, zpěv či nářek. A nebo v předsíni jeskyně, kde ke krvavé lidské oběti došlo, nepocítí závan tajemna jen zapřisáhlý materialista.

Co dalšího vás s Býčí skálou spojuje?
Jsem členem speleologické skupiny, která zkoumá dosud neprobádané prostory jeskyně. Už přibližně dvanáct let se zajímám o historii jeskyně. Ze zájmu rovněž vytvářím repliky Wankelových nálezů. Všechny originály bohužel vlastní rakouské Naturhistorisches Museum ve Vídni. Při dnech otevřených dveří tedy v jeskyni vystavujeme alespoň moje repliky tehdejších objevů.

ZÁHADNÉ NÁLEZY A OBJEVY

Dutý prsten nabízí otázku: Jak vznikl?
Mezi nálezy v předsíni jeskyně Býčí skála si archeolog Jindřich Wankel cenil dutý železný prsten. Vědci vedli dlouhé spory o tom, jak jej více než půl století před Kristem vyrobili. „Je to technicky hodně obtížné. Wankel byl přesvědčený, že jde o nejstarší železný odlitek na světě. Nakonec se prokázalo, že je kovaný,“ řekl jeskyňář Vladimír Šebeček.

Žezlo zpodobnil na kresbě Mikoláš Aleš
Dalším záhadným nálezem Jindřicha Wankela z předsíně jeskyně Býčí skála je bronzové žezlo. Podle jeskyňáře Vladimíra Šebečka je symbolika artefaktu natolik složitá, že se archeologové dosud neshodli, k čemu slouží. „Objevilo se také na kresbě malíře Mikoláše Alše. Vložil je do rukou staroslovanskému knížeti Sámovi,“ dodal Šebeček.

Bederní závěs byla špatná hypotéza
Mezi dalšími objevy představil archeolog Jindřich Wankel zajímavý šperk: bronzový bederní závěs. „Nakonec se ukázalo, že archeolog chybně poskládal nalezené části. Původně k sobě nepatřily. A takový šperk lidé tehdy nenosili,“ řekl jeskyňář Vladimír Šebeček. Originální části údajného závěsu jsou teď ve Vídni. Stejně jako ostatní nálezy z jeskyně.