„Na vznik Mendelova pomníku přispěli přírodovědci z celého světa. Od roku 1910 stál v místech tramvajové smyčky na Mendlově náměstí. V padesátých letech hrozilo, že bude socha zničená, podařilo se ji ale zachránit a později umístit do klášterní zahrady, kde stojí od šedesátých let,“ řekla Daniela Vránová z Mendelova muzea.

Autorem pomníku je vídeňský sochař Theodor Charlemont. Na zahradě kláštera dělal Mendel pokusy s hrachem a zkoumal tak, jak spojením dvou buněk vzniká nový organismus. V roce 1865 pak na zasedání Přírodovědného spolku v Brně přednesl výsledky své práce. Význam jeho snažení uznali holandští, němečtí, rakouští a angličtí vědci až po více než třiceti letech. Mendela pak nazvali otcem klasické genetiky.

Mendelovo muzeum, které pod svou správu vzala Masarykova univerzita, působí v klášteře a pořádá výstavy. V klášterních místech však původně sídlilo Mendelianum Moravského zemského muzea. „Před sedmi lety jsme se po nástupu nového opata museli z kláštera odstěhovat. V současnosti působíme v ulici Údolní, v Kanceláři veřejného ochránce práv. Oproti práci v muzeu se zaměřujeme víc na výzkumnou a dokumentační činnost,“ uvedl vedoucí Mendeliana Jiří Sekerák.

Cisterciácký klášter založila ve čtrnáctém století Eliška Rejčka s králem Janem Lucemburským. „Brněnským augustiniánům připadl až v osmnáctém století. Tehdejší klášterní knihovna představovala největší knižní fond v Brně.