Budovy cvičiště z dvacátých let zůstávají stejné. Změnili se jen lidé. „Přistěhovali jsme se sem v třicátém roce minulého století, to mi byly dva roky. Otec byl správcem areálu a staral se také, aby měli sportovci čisté dresy a neprošlapanané boty,“ vzpomíná dnes jedenaosmdesátiletá Antonie, která si přeje uvést jen své dívčí jméno Michalová.

Také ona si prošla koncentračním táborem Terezín, do kterého celou její rodinu zavlekli nacisté. „Lidé tu hráli fotbal, košíkovou, trénovali atletiku, poseděli v restauraci a děti milovali letní tábor, na který každý den dojížděli,“ vzpomíná Michalová. Klidnou atmosféru v krásném prostředí Rivéry narušil devětatřicátý rok, kdy areál zabrali nacisté.

Židovští sportovci z klubu Makkabi patřili podle Jaroslava Klenovského z brněnské židovské obce k těm lepším ve střední Evropě. „ V za první republiky tu byl slavný fotbalový mančaft, angažoval i fotbalisty z Maďarska. Hráli proti Vídni i Berlínu,“ popsal Klenovský. Sportovní duch se přesto z Rivéry úplně neztratil. Areál nyní využívají jihomoravští policisté spolu se sportovním klubem Kometa.

Židé, kterým areál po válce opět vzali komunisté, se o něj soudí s ministerstvem vnitra. Klub Makkabi existuje dodnes i bez cvičiště. „Bojujeme o to, aby aspoň část mohli naši lidé užívat,“ říká Michalová. Světový židovský spolek dostal jméno po Judovi, vůdci povstání Židů proti Syřanům v roce 164 před naším letopočtem. Židé mu přezdívali Makkabi, což v herejštině znamená kladivo.