I kdyby už nikdy nekopli do míče, fotbaloví fanoušci z Čech, Moravy i Slezska na ně nezapomenou. I kdyby už nikdy nevyhráli jediný zápas, ví, že jednou budou mít co vyprávět vnoučatům. Téměř přesně před rokem fotbalisté Líšně slavně porazili v poháru Českomoravského fotbalového svazu pražskou Slavii 4:3. Hlavní postavou zápasu byl líšeňský útočník Pavel Outrata, který vstřelil dva góly. Jeho životní zásahy mu předpověděl otec, který pár dní před zápasem zemřel. Příběhu brněnského fotbalového bojovníka se věnuje Deník Rovnost v dalším díle seriálu Patnáct minut slávy.

Brněnského hráče Pavla Outratu objevil fotbalový národ jedenáctého října 2007. Do té doby ho znal jen zlomek příznivců kopané. Outrata měl za sebou klasickou fotbalovou kariéru v nižších soutěžích. Od šesti let kopal za ČAFC Židenice, mládežnickými kategoriemi prošel v 1. FC Brno a ještě v dorostu odešel hrát třetí ligu do Znojma. Pak následoval přestup do Hrušovan nad Jevišovkou, dvouleté angažmá v Rakousku a odtud návrat domů, do divizní Líšně. A právě v ní ho potkalo zatím největší fotbalové štěstí.

Slavia po Znojmu

Sezona 2007/2008 začala pro Líšeň skvěle. Klubu, který chtěl postoupit do třetí ligy, se v divizní soutěži vedlo nad očekávání. Navíc bez zaváhání postupoval fotbalovým pohárem. „Po vyřazení divizního Vyškova jsme šli v poháru na třetiligové Znojmo. Tehdy už bylo jasné, že když zvítězíme, přijede do Líšně Slavia. To byla motivace jako hrom. Nakonec z toho byl výborný zápas, v němž jsme Znojmo porazili 2:1,“ vzpomíná Outrata.

Na utkání s pražskou Slavií se všichni Líšeňáci těšili jako malí kluci. „Trošku nervozity sice bylo, ale každopádně jsme na ten zápas byli pořádně vyhecovaní. Musím uznat, že naším hlavním cílem bylo, aby to pro nás neskončilo nějakým debaklem,“ směje se Outrata. Klub se na velký zápas s účastníkem prestižní Ligy mistrů i očekávaný zájem diváků dopředu připravil. U hřiště vyrostla montovaná tribuna, díky které mohlo boj líšeňských amatérů s červenobílými profesionály sledovat dvakrát více diváků, tedy téměř dva tisíce lidí.

V den „D“ si mladý fotbalista ještě musel splnit povinnosti na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity, kde studuje učitelství tělesné a občanské výchovy. Na stadion dorazil dvě hodiny před výkopem. „Ještě předtím jsem šel na hřbitov zapálit svíčku otci. Zemřel pár dní před utkáním. Naposledy mě při fotbale viděl v zápase se Znojmem a po něm mi říkal, že až budeme hrát se Slavií, tak vyhrajeme a já dám dva góly. Byl to velký vtipálek, takže jsem tomu tehdy nedával velkou váhu,“ vzpomíná Outrata na otce.

Stadionek v Líšni byl už půl hodiny před začátkem utkání nacpaný k prasknutí. Lidé se těšili na to, až uvidí v akci slávistické hráče, kteří ten rok poprvé v historii postoupili do věhlasné Ligy mistrů. Domácí tým jim ale připravil šokující zážitek. Už ve druhé minutě zápasu se Outrata, který nastoupil s černou páskou na ruce, vyřítil na branku Slavie. Brankář červenobílých Michal Vorel zachránil. Ne však na dlouho. O dvě minuty později už líšeňský fotbalový stánek bouřil naostro. Jiří Jaroš poslal míč lobem do brány – 1:0 pro Líšeň.

Jak řekl táta

O necelou čtvrthodinu později přišla Outratova první velká chvíle. „Dostal jsem pěknou přihrávku do uličky. První střelu mi ještě ohromný Vorel vyrazil, ale dorážku už jsem dal do brány,“ popisuje útočník svou první trefu. Líšeň vedla 2:0 a stadion se otřásal v základech. Slavia sice do poločasu snížila na 1:2, ale krátce po přestávce zvýšil líšeňský Cupák na 3:1 a chvíli nato dal výsledku fantastickou podobu 4:1 opět Outrata. „Slávisté špatně rozehráli, Jirka Jaroš mi dal přihrávku mezi obránce a já to dal od tyčky do brány,“ vzpomíná „kat Slavie“.

Čtvrtý gól v síti Slavie se nakonec ukázal jako rozhodující. Hráči v červenobílých dresech totiž ještě v závěrečných minutách vstřelili dvě branky. „Ke konci nás hrozně tlačili. Jenom jsme odkopávali míče a prosili rozhodčího, ať už to odpíská,“ popisuje horké chvilky Outrata. Rozhodčí nakonec do píšťalky fouknul. Zatímco Slávisté rychle mizeli se sklopenými hlavami v kabinách, fotbalisté SK Líšeň slavili za mohutného jásotu diváků šokující vítězství. Outrata se po závěrečném hvizdu běžel podělit o radost za svou maminkou na tribunu. „Říkali jsme si, že je to opravdu neuvěřitelné, jak mi táta ty dva góly předpověděl. Bylo to jako sen,“ říká Outrata.

Pak už následovaly velké oslavy a také mimořádný zájem novinářů. Hodně rozhovorů poskytl i líšeňský brankář Tomáš Sedmidubský, který zápas odchytal se zlomenou rukou, ale dvojnásobný střelec byl zdaleka nejžádanějším hráčem. „Před zápasem se řeklo, že když bude někdo náhodou dávat třeba rozhovor do televize, zaplatí do týmové kasy tisícovku. Ještěže se to pak nějak zkorigovalo, protože to bych se nedoplatil,“ směje se fotbalista.

Všestranný hráč

Po zápase, který proslavil líšeňský klub, ho plácali po ramenou hlavně kamarádi, kteří fandí Spartě. Slávisté prý byli raději zticha. Velkou radost udělal také přátelům, kteří si na výhru Líšně vsadili v sázkové kanceláři. „Spíš z recese vybrali tisícovku a vsadili ji na nás. Vyhráli asi šestnáct tisíc, takže mohli být spokojení,“ soudí Outrata.

Přestože si ho většina fanoušků pamatuje jako útočníka, Outrata původně přišel do Líšně jako obránce. „Hlavně jsem rád, že vůbec můžu hrát, takže si posty nevybírám. V kariéře jsem ale skutečně hrával většinou obránce,“ vysvětluje fotbalista, který po letošním přestupu do třetiligové Dosty Bystrc nastupuje pro změnu v záloze.

I když v nové sezoně obléká jiný dres, Líšni stále fandí. „Měl jsem sen s ní postoupit do třetí ligy. To už se mi nepovede, ale věřím, že to kluci dokážou beze mě. Je tam kvalitní tým a hlavně zkušený hráč Ríša Dostálek,“ připomíná Outrata, jehož nejoblíbenějším týmem je Manchester United.

Kromě fotbalu, studia a vlastní firmy zabývající se organizováním propagačních akcí se Outrata věnuje i trénování. „Zatím trénuji v Líšni starší dorostence včetně svého bráchy. V budoucnu bych se tomu ale rád věnoval i profesionálně,“ říká čtyřiadvacetiletý fotbalista.