Návštěvníci vidí dění v kuchyni skrz velké prosklené okno. „A s tím co spatří, musejí být spokojeni. Lákavě vypadají čerstvé bylinky za oknem i snaha kuchařů, soustředících se na jídlo. Hostům však nemusí uniknout ani vznikající románek," naráží s úsměvem kuchař z restaurace Borgo Agnese Ivo Ševčík na pohledy, které na kuchaře vrhá servírka, která přišla pro objednávku. Restauraci Forhaus, pár kroků od Šilingrova náměstí, hodnotil pro další díl seriálu Deníku Rovnost Test restaurací.

Do podniku se vchází po schodech přes kavárnu v přízemí. I kvůli tomu můžou hosté restauraci přehlédnout. V pravé poledne je téměř prázdná. „Prostředí je ale na první pohled příjemné. Stylové papírové prostírání s fotografiemi a mapou láká k rakousko uherské kuchyni. Na noze masivního dřevěného stolu je nenápadně vyryt název restaurace a materiál dokonce ladí se dveřmi a zárubněmi od wc," upozorňuje Ševčík.

Logo Forhausu zdobí i karafu s kohoutkovou vodou. Tu si návštěvníci můžou objednat i s přidanými bublinkami, jak se dočítáme na láhvi. Největší překvapení mají hosté nad hlavou. Lustry totiž mají tvar RakouskaUherska.

Od podlahy až do stropu je sladěná restaurace Forhaus. Totéž se dá říct o jejím jídelním lístku. Také proto se v ní nebojí ukázat kuchyni

Jídelní lístek si Ševčík chválí. Je stručný, drží se rakousko-uherské kuchyně a k jídlům jsou rovnou zaúčtovány i vhodné přílohy. „Výjimkou je jen salát Caesar a krémové rizoto," ukazuje. Právě kromě rizota a jednoho salátu restaurace moc nemyslí na ty, kteří maso nejí. „To nevadí, vegetariány nemáme my kuchaři stejně moc rádi," směje se hodnotitel. Dodává, že z nabízených jídel se několik bezmasých možností z lístku určitě seskládat dá.

Vzápětí přichází číšnice s pozorností podniku. Domácím chlebem s čabajkovou pomazánkou, máslem a paprikovým olejem. Ten Ševčík chválí, stejně jako roastbeef, který dostává vzápětí. „Je krásně růžový a perfektně se k němu hodí i bylinková remuláda. Velikostí by mi stačil i na hlavní chod," pochvaluje si hodnotitel.

Výborný je také vývar z hovězí polévky, kterou doplňují morkové knedlíčky, nejlepší, jaké jsem jedla. Jediné co chybí, je sůl. Na stole má ale každý host vlastní mlýnek na sůl, pepř a malou karafu s olejem a octem. „O něco dražší jídla jsou tady vyvážena profesionálním servisem," poznamenává Ševčík.

Jako hlavní chod přináší servírka živáňskou pečeni a marinované kachní prso na grilu s domácími mandlovými kroketami a vinnou omáčkou. Ševčík ochutnává a několik minut jí úplně tiše. „Mlčím, protože jsem spokojený," vysvětluje. Maso je podle něho křehké a krokety nadýchané. „Jen mandle by mohly být i uvnitř a ne jen na povrchu. Ale to už je jen malý detail," říká.

Vytknout se nic nedá ani pečeni. Šťavnaté kousky masa na jehle doplňuje grilovaná zelenina, která je příjemně osvěžuje. „Jen brambory kuchař s největší pravděpodobností zaujatý servírkou znovu zapomněl dosolit," dodává Ševčík.

Jako dezert zkouší domácí sacher dort. „Ten je na rozdíl od ostatního jídla jen dobrý. Příliš sladký a nějak nevidím řez, kde by měla být meruňková marmeláda," vytýká Ševčík. Druhý dezert, čokoládový dort Forhaus, je naproti tomu bezchybný. Záplavu hutného čokoládového těsta doplňuje malinová omáčka a několik kousků ovoce.

Z restaurace odchází Ševčík spokojený. „Najedl jsem se výborně a zaujal mě i interiér. Doufám, že i přes špatné parkování si restaurace najde své hosty," přeje kuchař.