Brno Hráz Brněnské přehrady, kterou nacisté za druhé světové války chtěli odpálit, zadržuje až jednadvacet milionů kubických metrů vody. Do nitra stavby dokončené v roce 1940 a přilehlé vodní elektrárny vyrazili redaktoři Brněnského deníku Rovnost v dalším díle seriálu Za zavřenými dveřmi.

Pod hrází v dolní strojovně je zařízení k vypouštění vody z přehrady. „Při plném otevření vypustíme z nádrže devětačtyřicet tisíc litrů za sekundu,“ popisuje hrázný Marek Pavlíček.

Uzávěr využívají vodohospodáři pouze při povodních nebo výjimečných případech. Raději vodu pouštějí přes turbínu v elektrárně. „Když spojíme síly s elektrárnou, odteče každou sekundu sedmdesát tisíc litrů,“ dodává Pavlíček. Při této rychlosti by teoreticky všechna voda z přehrady mohla zmizet za tři dny.

Čtyřiatřicet a půl metru vysoká hráz není zcela nepropustná. K měření prosakující vody slouží štola, která vede vnitřkem stavby. „Běžně prosakuje asi devět set litrů vody za hodinu. Měření opakujeme každý týden. Díky zrání betonu je hráz skoro nesmrtelná stavba,“ ujišťuje Pavlíček.

Kvůli bezpečnosti je hrázný přítomný neustále. „Potřebujeme nepřetržitě kontrolovat elektronické přístroje, které hráz hlídají,“ vysvětluje mluvčí Povodí Moravy Petr Chmelař.

Ve vodní elektrárně pracují dva muži. Jedním z nich je i předák provozu Radomír Roháček. „Výhodou těchto elektráren je jejich rychlost. Nastartování trvá pouze pět minut,“ říká. Kvůli suchu teď vyrábějí elektřinu jen dvě a půl hodiny denně.

Elektrárna dodává energii ve špičkách, kdy je odběr největší. „Za rok pokryjeme roční spotřebu tří tisíc domácností,“ říká mluvčí společnosti ČEZ Martin Schreier.

Mezi lety 2009 až 2010 dělníci elektrárnu modernizovali. „Dříve strojník musel hlídat čas, aby nezaspal. Teď stačí stisknout pár tlačítek,“ směje se Roháček.

Na konci jara energetici přidali nový bezpečnostní rychlouzávěr. Dvaadvaceti tunová deska umí při havárii zastavit přítok vody k turbíně za patnáct sekund.

PETR UHLÍŘ