Předchozí díly seriálu
Test restaurací
najdete ZDE

O tom, že je restaurace především vlajkovou lodí pivovaru, nemohou návštěvníci zapochybovat už před jejími dveřmi. Uvítá je nejen charakteristický odér pivovaru, ale také zahrádka oděná do firemní tmavozelené barvy.

Zelená nechybí ani uvnitř restaurace. Střídá ji zlatá, hnědá a šedá. „Zařízení je moderní, ale pěkné. Líbí se mi tu,“ řekl hned po příchodu specialista Rovnosti, šéfkuchař restaurace Sharingham Jiří Vařílek.

Přestože restaurace nabízí stovky míst u stolů, nepůsobí díky zvoleným barvám a patrovému uspořádání neútulně. „Jenže tu chybí prostor pro větší akce. Nevím, kam bych vměstnal třeba devadesát lidí na oslavu,“ rozhlíží se Vařílek. Moc se mu nelíbí ani několik drobků na stole. „V poledne v době obědů se to přesto dá pochopit,“ tvrdí šéfkuchař.

Při prvním pohledu na jídelní stůl ho nepříjemně překvapil stojan s natištěným obědovým menu. „Á jé. Bohužel nutné zlo v našich restauracích, lidé jsou na meníčka zvyklí,“ povzdychl si Vařílek.

Z obav ho vyvedl číšník, který hned po usednutí ke stolu přispěchal s jídelními lístky. „Oddychl jsem si. Už několikrát se mi stalo, že kuchař odmítl v době obědů vařit něco jiného,“ podotkl specialista.

Úsměv ho po otevření lístku ve stylových tmavozelených deskách přešel. „Na první straně mezinárodní kuchyně. Přesněji italská. K brněnskému pivovaru mi nesedí. Raději bych viděl moravskou kuchyni. Navíc se jídelní lístek podobá románu. O třetinu bych jej proškrtal a kladl důraz na místní jídla,“ řekl odborník.

Hlavou kroutil i nad špagetami s čokoládou a oříšky nebo dezertem ze čtyř druhů sýrů a ovoce. „Také candát s exotickou avokádovou pěnou a parmazánovou bagetkou je nesmysl. Je to přece česká ryba,“ zdůraznil Vařílek.

Pivovarská restaurace Brno.

Nakonec si vybral svíčkovou. I druhé objednané jídlo, pečené kachní stehno s knedlíkem a zelím, patří mezi tradiční. „Dobrý kuchař se pozná právě podle toho, jak uvaří klasiku,“ vysvětlil hodnotitel.

Kuchař Pivovarské restaurace se moc nevytáhl. Už příprava jídla mu trvala neúměrně dlouho. „Pětatřicet minut na hotovku, to je moc dlouho,“ glosoval Vařílek dlouhé čekání.

Ani přinesené jídlo ho nenadchlo. „Není špatné. Jenže není velmi dobré, natož výborné. Od všeho tam chybí trochu. Špetka soli, špetka cukru, trocha smetany, citronu,“ hodnotil Babiččinu svíčkovou.

Velmi dobrá cena

Pečené kachní stehno z průměru nevybočilo. Maso bylo místy suché a kůžička naopak nedosahovala domácí křupavosti.
Dobré karlovarské houskové knedlíky kazilo to, že mezi opečené knedlíky se vloudilo i několik připálených. Dodaly místy nahořklou pachuť. „Na druhé straně je jídlo na talířích velmi úhledně a vkusně poskládané. Také jeho cena je velmi dobrá,“ našel pozitiva Vařílek.

Pochválil i obsluhu. „Číšníci jsou šikovní. Navíc všichni ve stejnokroji. Nemám rád, když po restauraci pobíhá slečna v sukni a chlapec v riflích,“ řekl šéfkuchař.

Pivovarská restaurace přesto podle Vařílka láká k opětovné návštěvě. „Příště ale raději přijdu hlavně na pivo z bohatého výběru a k němu si dám třeba pečené koleno nebo žebra,“ podotkl odborník.

Vážení čtenáři, seriál Test restaurací najdete také v tištěné podobě každou sobotu v Brněnském deníku Rovnost