VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jiří Helán: spousta přání a srdce dokořán

Brno - Zpěvák a skladatel Jiří Helán s Moravankou objel svět, vyprodal pražskou Lucernu, byl na turné s Karlem Gottem. Vystupuje stále.

11.5.2009 3
SDÍLEJ:

Jiří Helán. Stále zpívá, moderuje hudební pořad v rozhlase, sportuje, chystá nové cédéčko.Foto: archiv Jiřího Helána

Jako malý kluk chtěl být cyklistou. Pak ale začal zpívat, hrát na klavír a na trumpetu. Hudba nakonec zvítězila. V době, kdy cestovat a koncertovat na západ od československých hranic byl pro většinu domácích skupin marný sen, navštívil s dechovou kapelou Moravanka Spojené státy americké i Evropu. Byl na turné s Karlem Gottem a na svém chystaném CD bude mít společnou píseň s Evou Pilarovou. V dalším díle seriálu Patnáct minut slávy vypráví Jiří Helán nejen o tom, proč opustil Moravanku, ale také o svých životních vzestupech a pádech.

Narodil se v roce 1947 ve Veverské Bítýšce a svůj domov tam má dodnes. K jeho životu však neodmyslitelně patří Brno. „Táta mě sem brával na fotbal a na hokej, studoval jsem tady a nyní tu bývám v Brně denně,“ vysvětluje Helán.

Od základní školy se věnuje hudbě. Hrál na klavír, pak ho vyměnil za trumpetu. „Od čtvrté třídy jsem také zpíval ve sboru. Začal jsem prvním hlasem, pak druhým, třetím, až mi na konci sedmé třídy sbormistr řekl: Bručouny tady nepotřebujeme. Takže ve sboru jsem skončil,“ usmívá se Helán.

Od nástrojů ke zpěvu

U Helánů doma měla hudba vždy své místo. Obě sestry Jiřího hrály na klavír a celá rodina si ráda zazpívala lidové písničky. Studium hudby však nebylo to, čemu se chtěl malý Jirka věnovat. „V Kuřimi jsem se vyučil automechanikem a po vojně jsem si dodělával průmyslovou školu elektrotechnickou. Bylo to docela náročné období, pracoval jsem, studoval, a o víkendech s kapelou hrál na tancovačkách,“ vypráví. V roce 1963 si tamní parta kluků založila taneční kapelu Akord, kde Helán hrál a zpíval před vojnou i po ní.

„Na vojně ve Vyškově jsme rovněž založili kapelu, jmenovala se Rajón boys. Hráli jsme dixieland, orchestrální skladby i tehdejší populární hudbu. Na jaře v osmašedesátém jsme dokonce vyhráli celostátní armádní soutěž ASUT,“ vzpomíná Helán.

V té době začal poprvé v životě chodit na hodiny zpěvu. Tehdejší operní tenor Vilém Přibyl mu domluvil hodiny v brněnském Janáčkově divadle. Na zpěv chodil skoro pět let. „Byla to velká pomoc. Čerpám z toho dodnes,“ zdůrazňuje Helán.

V životě Jiřího Helána patřil ke zlomovým dvaasedmdesátý rok. Oženil se a zároveň vznikla kapela Moravanka. „Do Veverské Bítýšky se tehdy přistěhoval trumpetista Luboš Mach, který se znal se zakladatelem Moravanky Honzou Slabákem. Koncem dubna jsem se ženil a v červenci zazvonil Luboš, že Honza Slabák shání zpěváka,“ vypráví Helán.

Původně měla být Moravanka jen studiová kapela, ale měla takový úspěch, že záhy začala koncertovat doma i v zahraničí. „V Moravance jsem trubku pověsil na hřebík. Honza Slabák měl totiž kolem sebe muzikanty z Brněnské filharmonie. Když jsem viděl, jak se skutečně hraje na trumpetu, raději jsem toho nechal,“ vypráví Helán.

Na volné noze

Mezi zpěvačkami byl v kapele dlouho jediným mužem. Až po šesti letech se k Moravance připojil Jožka Černý, kterého vystřídal Jožka Šmukař. S přibývající popularitou bylo stále těžší skloubit práci a hudbu, a proto se v roce 1977 Jiří Helán vydal na „volnou nohu.“ Následovalo první sedmnáctidenní koncertní turné. „Museli jsme si zvykat. Byli jsme například dvakrát v USA. Pobyt trval vždy tak jeden a půl až dva měsíce,“ vypráví Helán.

Do Ameriky Moravanka vycestovala v roce 1978 a 1980, aby hrála pro krajanské spolky. „Čechoameričani byli často větší vlastenci než my. Na koncertech měli oblečení sešité z různých kusů látek, aby připomínalo kroj. Při koncertech se také často neubránili slzám,“ vzpomíná bývalý sólista Moravanky, která hrála v Chicagu, Houstonu či New Yorku, a dokonce i v kanadském Torontu. „Bylo to období náročné, ale krásné. Měli jsme možnosti, o kterých se jiným v té době ani nesnilo,“ líčí Helán.

Nejvíc však Moravanka koncertovala v Evropě, často hostovala v Německu. V roce 1982 tam dokonce zavítali spolu s Karlem Gottem. „Vyjeli jsme tam tehdy na tři týdny. Gott zpíval se svou kapelou, ke které se postupně přidávali naši sólisté, až se vytvořil big band. My zpěváci jsme pak Karlu Gottovi dělali křoví,“ směje se Helán. Vzápětí však dodává, že Gott dal vždy Moravance prostor, aby mohla zahrát i své písničky.

Cesta k Moravěnce

Při koncertování v Holandsku měl Jiří Helán možnost poznat, jak se doopravdy žije na západě. „Koncerty totiž pořádali tamní muzikanti a ubytovávali nás v rodinách. Bylo nám divné, že žijí jinak než u nás. Bylo jim třeba přes třicet a ještě stále neměli děti. To bylo v Česku nemyslitelné,“ pokračuje ve vyprávění Helán.

Také koncertní prostory popisuje jako neobvyklé, jiné, než jaké byly obvyklé doma. „Neměli tam kulturáky jako u nás. Vystupovali jsme ve velkých stanech, kde bylo pódium, zázemí, občerstvení. Zkrátka veškerý komfort. Dnes je to i u nás běžné. Ve všem je doháníme, ale poněkud později,“ popisuje Helán.

V roce 1985 se s částí členů Moravanky odpojil a vytvořili konkurenční kapelu Moravěnka. „Moravanka tehdy hrála pod hlavičkou Pragokoncertu, a my se s novým způsobem organizace nechtěli smířit.

Rozchody lidí málokdy bývají veselé a také náš konec každého trochu poznamenal. Je to, jako když se rozpadne manželství. Cítíte se sice svobodný, ale zapomenout se nedá,“ připomíná své pocity Helán.

Moravěnka začala vystupovat jako amatérská skupina. Rok trvalo, než se nová kapela chytla a začala koncertovat ve velkém. Podle Helána byla pro Moravěnku hnacím motorem velmi silná konkurence na poli dechové hudby. „Lidé byli zvědaví. Porovnávali, co vytvořila Moravanka a co Moravěnka. To nás nutilo stále se zlepšovat,“ vysvětluje Helán.

Postupem času se však jejich vystupování stávalo stále složitějším, zejména po roce 1989. „Kultura se vždy potýkala s nedostatkem peněz, a tak i dnes si často pořadatelé raději najmou levnější kapelu, i když třeba není tak kvalitní. Navíc i cestování je dražší. Kdysi jsme měli smlouvu s ČSAD Tišnov, ale dnes bývá problém, už jenom třeba dopravit se za Prahu. Nabízený výdělek někdy ani nepokryje náklady na cestu,“ stěžuje si Helán.

Podle něj se ale láska k dechovce u Čechů a Moravanů nevytrácí. „Když je to jen trochu možné, přece jen našim fanouškům zahrát jedeme,“ dodává muzikant.

Nová práce

Před třemi roky začala bývalá hvězda dechovky pracovat v Brně na správě budov soukromé firmy. „Žiju teď jako každý jiný, mám opět civilní práci a vyhovuje mi to. S Moravěnkou zpíváme tak třikrát za měsíc,“ říká Helán. Nedávno přijal nabídku Českého rozhlasu na spolumoderování pořadu Blahopřání s písničkou. „Trochu jsem váhal, protože času není nazbyt. Rád se ale učím nové věci. Navíc někteří moderátoři jsou zároveň mými kolegy z Moravěnky,“ líčí s nadšením zpěvák.

Člen kapely Moravěnka, muzikant a zpěvák Jiří Helán nežije pouze prací. Čas věnuje také rodině. Jako otec se může pochlubit dvěma dětmi, a jako dědeček dokonce dvěma vnoučaty. „U syna Jirky nad hudbou zvítězila cyklistika a dnes se věnuje počítačům. A z dcery je nyní máma na plný úvazek,“ poodhaluje rodinné soukromí zpěvák a posmutní, když řeč přijde na jeho ženu. „Bohužel byla těžce nemocná, lékaři jí už před třemi roky řekli, že její nemoc se už nedá vyléčit. Člověk nemůže být vždy s těmi, se kterými by chtěl,“ lituje Helán. Dodává však, že díky zaměstnání, muzice i sportu životní zvraty jakžtakž ustál.

Spousta přání a cílů

Stále ještě lyžuje, jezdí na kole, hraje tenis, fotbal i hokej. „Říkají o mně, že žiju aktivněji, než mnozí o generaci mladší,“ usmívá se dobře vypadající šedesátník. Je členem amatérského sportovního spolku Bolkova jedenáctka. Členové mají většinou přes čtyřicet a pravidelně se setkávají, aby si zahráli hokej nebo fotbal. Členem byl například Pavel Novák. „Sám Bolek Polívka však nemá dost času. Zúčastnil se několika akcí, ale jeho práce mu to moc nedovoluje. My však hrdě neseme jeho jméno,“ dodává Helán.

Přestože Jiří Helán zdůrazňuje, že život tvoří vlastně sinusoidy a že člověk má žít dneškem, má před sebou stále cíle a přání. „Chystám své CD, které se bude jmenovat Jiří Helán: Příběh nejen o polce a valčíku. Máme dohodnuto, že jednu píseň se mnou bude zpívat dokonce i Eva Pilarová,“ těší se Jiří Helán.

V ústřední skladbě se podle něj skrývá příběh nejen jeho života: Když první hrana zvoní a příběh začíná, mám ještě spoustu přání a srdce dokořán. A hlavou se mi honí, ještě mám přece čas, to pak stačí říct jen, díky, že nejsem tady sám.

Autor: Tereza Bartošíková

11.5.2009 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Betlémské světlo dovezla z Vídně čtveřice skautů.
1 21

Skauti přivezli z Vídně Betlémské světlo. Předávali ho už na nádraží

Auto taxislužby najelo na tramvajový ostrůvek na ulici Křenová v Brně. Nehoda se obešla bez zranění.
4 7

OBRAZEM: Taxikář zdemoloval zábradlí na zastávce v Křenové ulici

V Lužánkách si děti vyrobily vánoční ozdoby nebo papírový betlém

Brno /FOTOGALERIE/ – Vyrobit si vlastní ozdoby na stromeček, vyzkoušet si vánoční zvyky nebo si poslechnout koledy. Desítky rodin s dětmi zamířily v sobotu na akci Vánoční domeček do Střediska volného času Lužánky v Lidické ulici.

Čekají nás Vánoce na blátě. Na Štědrý den bude až pět stupňů nad nulou

V noci bude mrznout, ale přes den se zřejmě průměr nejvyšších teplot v Česku udrží další čtyři týdny nad nulou. Na Štědrý den může teplota přes den dosáhnout až plus pěti stupňů Celsia. Má pršet, nebo padat déšť se sněhem. Vyplývá to z měsíčního výhledu, který v sobotu zveřejnil Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), a krátkodobé předpovědi ústavu.

Chanukový svícen opět září ve vile Stiassni. Po 80 letech

Brno /FOTOGALERIE/ – Výjimečná událost, jakou vila nezažila celá desetiletí, se v pátek odpoledne odehrála v brněnské vile Stiassni. Po osmdesáti letech tam totiž členové Spolku přátel vily Stiassni a brněnské Židovské obce zapálili chanukový svícen.

Nerad se stěhuji, chci se zabydlet, říká brněnská posila Langhamer

Brno /ROZHOVOR/ – Po pěti letech v zámoří se rád vrací zpět do českého hokeje. Brankář Marek Langhamer posílil brněnskou Kometu a v reprezentační pauze má nyní dost času zvyknout si na evropské větší kluziště. Především se však těší na vytíženost. Muž se dvěma starty v NHL v dresu Arizony Coyotes v poslední době v zámoří strádal a prostor nedostával ani na farmě v Tucsonu. „Bylo to pro mě docela dost nepříjemné,“ přiznává čtyřiadvacetiletý gólman, který v Kometě zůstane minimálně do konce sezony.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT