Pohled do malé zoo úspěšného thajboxera s jedovatými hady, s varany, ještěrkami nebo želvami otevírá unikátní letní seriál Deníku Rovnost Na návštěvě u …, který čtenářům ve třinácti dílech představí zajímavé záliby jihomoravských osobností.

Evropský i světový šampion několika organizací v thajském boxu se v chovu plazů zhlédl ve svých dvanácti letech. „Ta zvířata mě fascinují. Ani netuším proč. Už jako malý kluk jsem o nich četl knížky a lákalo mě si je někdy koupit. Baví mě starat se o ně, krmit je," vysvětluje Hron.

Začal s nejedovatou užovkou červenou, kterou uviděl ve Zverimexu, pak přišly krajty královské. A v osmnácti se pustil do nebezpečnějších zvířat. „Četl jsem dost literatury a měl chuť vyzkoušet jedovaté hady. Moje první byly zmije růžkaté, které vás můžou klidně kousnout na dovolené v Chorvatsku nebo v Bulharsku," sděluje dvaatřicetiletý bojovník.

Hron je registrovaný chovatel a dřív měl ve sbírce až osmdesát jedovatých hadů. „Teď už jich je mnohem méně, protože nemám tolik času se o ně starat. Jsou v zabezpečené místnosti. Když jsem začínal, mamka docela nadávala. Postupně jsem si do pokoje stěhoval terária, když nebyla doma. Každý den jedno. Pak už jsem měl jen postel a terárka," směje se.

Teď je v jeho sbírce vedle chřestýše diamantového třeba kobra monoklová nebo zmije gabunská. Ta má přes pět centimetrů dlouhé jedové zuby a devadesát procent jejích uštknutí je smrtelné.

Jedové zuby mají všichni Hronovi hadi. „Jsem opatrný, nic nepodceňuji. Za ty roky jsem se naučil, jak s nimi manipulovat, odhadnu jejich chování. Strach jsem nikdy neměl, ale člověk musí mít vždycky respekt," upozorňuje thajboxer.

Had ho uštkl jen jednou. „Bylo to mládě chřestýšovce zeleného, ale nešlo o nic bolestivého, jen mi otekl prst. Jelikož jsem neměl alergickou reakci, ani jsem nešel k lékaři. Žádné drama," hlásí. A dodává, že už párkrát však musel uskočit.

Ze záliby vzešla také jeho přezdívka. Když si nechal na lýtko vytetovat chřestýše, začali mu tak přátelé říkat.

V současnosti platí Hron za českou thajboxerskou jedničku v těžké váze. V ringu už tři roky neprohrál, což znamená třináct vítězství v řadě. Přitom když v sedmnácti letech začínal, vážil 130 kilogramů. „Nikdo mi nevěřil, že na to mám. I z fotbalu mě vyhodili, že jsem kopyto," vzpomíná.

K thajskému boxu se dostal náhodou, narazil na něj v noci při přepínání televize. Teď se jím živí i jako profesionální trenér. „Dělám, co mě baví a naplňuje. Co můžu chtít víc? Jsem spokojený," říká Hron.

V klubu Muay Thai Brno ho vedou Karel Kaiser s Alexandrem Bogunem. „Zatrénovat si může přijít každý. Thajský box je fyzicky náročný sport, při němž si člověk sáhne na dno. Musí se u něj i přemýšlet, není to jen bezhlavé mlácení. Je výborný i pro malé děti nebo holky, protože se při něm zapojí celé tělo a dá se dělat i bezkontaktně," dodává Hron.

UŽ DNES ČTĚTE V TIŠTĚNÉM DENÍKU ROVNOST DALŠÍ DÍL