Každý den dvakrát obleče reflexní vestu a zamíří na stavbu. Kontroluje dodržování časového plánu i bezpečnost pro chodce. "Zaměstnanci mají určitou provozní slepotu a některé věci nevnímají. Tím, že na stavbě nejsem pořád, stávám se spíše procházejícím člověkem a vidím problémy chodců. Potom se je snažím řešit. Tím si hodně usnadňuji práci a následné vysvětlování,“ popisuje stavbyvedoucí. Jeho hlavní pracovní náplní je kromě řízení stavby a kontroly dělníků i komunikace s médii a lidmi. Právě oni mu v začátcích oprav hodně nadávali. „Jeden pán na mě sprostě křičel hned první víkend, kdy jsme ulice uzavřeli. Teď už je to ale lepší.

Lidé vidí, že pracujeme, a spíše se chodí ptát než nadávat,“ usmívá se Diviš a dodává, že se smířil s tím, že lidem bude pořád něco vadit. „Buďto se rozčilují, že pracujeme málo, nebo že naopak děláme dlouho,“ krčí rameny. Hlavně kvůli klidu v ulicích je noční provoz staveb omezen jen na nutné minimum. Za tmy dělají dělníci pouze ty práce, které by přes den omezovaly průjezd stavbou. Například překopy silnic.

Dělníky v práci nejvíc zdržují například staré a nepoužívané kabely. U každého zvlášť je potřeba zjistit, komu patří, jestli je ještě funkční a pokud ne, vystříhat ho postupně ze země. Jen tak vznikne místo pro nové vedení. „Jsou to ale zdržení, se kterými jsme počítali. Stejně jako s možnými archeologickými nálezy,“ vysvětluje ředitel. Historicky cenné stavby, které už jsou pod zemí a ví se o nich, odkryli stavaři jako první.

„Archeologové je zaměří a my je potom zase zakryjeme,“ líčí běžný postup Diviš. Občas se ale v zemi objeví i překvapení, se kterým se nepočítalo. „Teď jsme například odkryli cihlářskou pec. Nikdo o ní předtím nevěděl. Archeologové všechno zdokumentují a my ji potom zase zakryjeme, aby zůstala zachovaná pro další generace,“ doplňuje Diviš.

Kromě drobnohledu archeologů jeho práci kontrolují i brněnští zastupitelé. Sbíječky totiž pracují přímo pod okny magistrátu, a tak mají jeho zaměstnanci výborný přehled. Diviš svoji práci hájí jak před nimi, tak před nespokojenými obchodníky. Ti tvrdí, že jim dlouhé opravy ničí podnikání. „Rychleji to opravdu nejde. Lidé se moc dívají na americké filmy a pak si myslí, že rozvrtáme celou ulici naráz. To jsme ale nechtěli. Nedalo by se tam ani přijet technikou, ani bezpečně projít,“ obhajuje stavební postup. Diviš už se dívá dopředu. Až stavba skončí, chtěl by zůstat v Brně a jezdit po ulici, kterou pomohl opravit. „Doufám, že bude sloužit desítky let,“ vyslovuje své přání.

KATEŘINA SLÁMOVÁ