V rušné Orlí ulici v centru města je vchod do restaurace Baroko skoro k přehlédnutí. Za dveřmi o několik desítek schodů níž to ale žije. U stolů v prostorách dlouhého sklepa s klenutým stropem je plno.

Hudbu nahrazuje šum rozhovorů hostů, kteří přišli na polední menu. „Je to rozhodně lepší než řev rádia plného reklam. Tichý stylový podkres by ale také neuškodil. K pevným stolům, kamenné klenbě a výzdobě připomínající ve zdi zapuštěné sochy by se hodil. Čemu nerozumím, jsou výrazné plastové obklady podél stěn. Ty celkový dojem z interiéru kazí," myslí si kuchař restaurace Borgo Agnese Ivo Ševčík. Baroko hodnotil pro další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost Test restaurací.

Kromě nabídky poledního menu a jídelního lístku nabízí restaurace také speciální sezonní dýňové menu s výběrem polévky, dvou hlavních chodů a dezertu. „Sezonní nabídka je vždy plus," chválí Ševčík.

Se stálou nabídkou už tolik spokojený není. „Je moc obsáhlá. Nemyslím si, že kuchař bude stíhat, když si každý objedná něco jiného," vysvětluje. Lístek podle něho nezačíná ničím zajímavým. „Carpaccio nebo kachní játra v sádle nejsou nic originálního. U teplých předkrmů je to lepší. Grilovaný lilek s kozím sýrem je pro vegetariány příjemné zpestření," říká kuchař.

Restaurace Baroko.

Celkově je podle něho nabídka málo jednotná. „Na jedné stránce česká kuchyně, na další italské těstoviny. Jak můžu vědět, že když mi chutnala svíčková, zvládne kuchař také tak dobré špagety? Raději by se měli zaměřit na jednu věc, ke které se budou zákazníci rádi vracet," radí Ševčík.

Po chvíli obsluha přináší hovězí vývar z denního menu a dýňovou polévku ze sezonní nabídky. „No, vidličkou toho moc nesním," namítá Ševčík a obsluha chybu s omluvou napravuje. Vývar je horký, silný a v deštivém počasí musí potěšit každého.

Nudle jsou sice kupované, zelenina ale z mrazáku nepochází. „Dýňová polévka je mírně přesolená, zato hustá a výrazná. To se mi líbí. Šalvějové krutony mohly být osmažené na šalvějovém másle. Teď jejich název připomíná jen lístek šalvěje na ozdobu, který se ale sníst nedá. Zato chválím opražená dýňová semínka," dodává kuchař.

Znovu bez lžíce

Přestože obsluha upozornila, že na jídlo mimo obědové menu se přes poledne čeká déle, talíře přináší za necelou půlhodinu. „Nejdřív měla obsloužit dámu. A k houbové omáčce v omáčníku opět chybí lžíce," kárá Ševčík. Se svým roastbeefem je spokojený. „Je propečený přesně podle mého přání," říká.

Tím ale pochvala chodu končí. „Zelenina i houby v omáčce nejsou osolené vůbec. Papriku navíc kuchař neočistil od semen a bílých částí, celkově mohla zelenina na grilu zůstat déle," tvrdí Ševčík. Výtku má i ke špízu z vepřové panenky z dýňového menu. Dýně jsou totiž na talíři čtyři malé kousky. „Vypadá to spíš jako nutné zlo než důležitá surovina," říká. Maso je trochu mdlé, i když příjemně šťavnaté.

Naopak u dezertu odborník na gastronomii chválou nešetří. „Dýňovému koláči nemám absolutně co vytknout. Je výborný a skvěle se doplňuje s ořechy a bílou čokoládou," zdůrazňuje.

Také čokoládový fondant s minimem mouky a maximem čokolády zaslouží pochvalu. „Je jasné, že je domácí. Kupované jsou kulaté. Tenhle je hranatý a jsou na něm vidět i výlisky z formy," ukazuje.

Dezerty jsou podle Ševčíka na Baroku to nejlepší. „Jinak mě restaurace nijak extra nezaujala. Kuchař by se měl do příště naučit se solničkou a obsluha s příbory. Pro mě už tu ale příště nebude. Na obchodní schůzku je tady moc rušný a otevřený prostor. Tady člověk ani kočku nesbalí," směje se.