Přestože je podnik v centru Brna, je poměrně snadné ho přehlédnout. Z ulice jsou vidět jen vstupní dveře, restaurace je totiž celá v suterénu. Vchod návštěvníka může odradit, působí trochu ošuntěle. Nápis je vyvedený v bílých a modrých barvách, které připomínají spíš Řecko.

Další nesnází jsou točité schody do suterénu. „Starším lidem by mohly dělat problémy," upozorňuje Dlapka.

Restaurace je až překvapivě velká, uvnitř je devadesát míst. O kvalitě tamní kuchyně svědčí, že v poledne jsou všechny stoly obsazené.

Odborník už má žízeň, ale delší chvíli trvá, než přijde obsluha pro objednávku. Italský číšník mluví dobře česky a hned iniciativně nabízí předkrmy z čerstvého chřestu, které nejsou v jídelním lístku. Ten je dost dlouhý, ale logicky seřazený. Návštěvníci mají na výběr ze čtyřiačtyřiceti druhů pizz. „Tolik jsem jich v nabídce ještě neviděl," kroutí hlavou gastronom. Za chvíli muž přináší mrkvovou polévku, která je součást denního menu.

Druhá objednaná polévka z jídelního lístku zatím chybí. „Je to špatně, měli by servírovat obě polévky zaráz. Aby lidé mohli jíst společně, a ne se jen s prázdnou koukat na druhého," vysvětluje šéfkuchař.

Krémová mrkvová polévka je dobrá a je v ní cítit kuřecí vývar. I polévka Minestrone, kterou číšník po chvíli přináší, Dlapkovi chutná. Ale dodává, že by tam mohlo být víc zeleniny. „Cuketa je určitě čerstvá, ale u mrkve mám trochu pochybnosti. Možná byla zmražená, je totiž nakrájená na úplně stejné kostky jako ta z obchodů," myslí si. V jídelním lístku ho zaujala nabídka ryb. „Jsou čerstvé. Máme třeba lososa," říká číšník a vyjmenovává ještě další druhy ryb. Dlapka si vybírá pražmu v solné krustě. Na tu si ale počká. Zhruba po čtyřiceti minutách od objednávky zastaví procházejícího číšníka a ptá se, kdy bude jídlo hotové. „Tak do půl hodiny," říká obsluha a vydává se do kuchyně zjistit stav objednávky. Dlapkovi se líbí, že číšníci vědí, jak dlouho příprava jídel trvá.

Restaurace Leonessa v Brně.

Za moment muž přichází se zprávou, že za osm minut bude jídlo hotové. Od něj se Dlapka také dozvídá, že pokrmy připravuje italský kuchař, jeden z majitelů restaurace. Čas si odborník krátí prohlížením interiéru. Na rozdíl od vchodu působí zařízení místností čistým a moderním dojmem. Zelené zdi doplňují krémové sedačky. Visí na nich nápadité obrazy se záběry z italských měst. Na stole nevadí žádné reklamní nabídky. „Mohla by tu hrát i tichá hudba, ten šum okolo mi vadí," nelíbí se šéfkuchaři.

Mezitím je už na stole hotová ryba. Na první pohled vypadá chutně. „Nejsou tam žádné zbytečné ozdoby," pochvaluje si Dlapka. Také ho potěšilo, že obsluha nezapomněla na rybí příbor. Další chod jsou těstoviny penne s cuketou, krevetami, česnekem, bílým vínem, smetanou a rajčatovou omáčkou. Těstoviny jsou správně uvařené na skus neboli al dente. Nemusí to vyhovovat všem, někteří Češi jsou zvyklí na měkčí. Rajčatová omáčka má pikantní nádech a dobře ji doplňují kousky krevet.

Na závěr si Dlapka objednává dezert Panna cotta a kávu, která se připravuje ze smetany svařené s želatinou a dalšími přísadami. Dezert je efektně naservírovaný a chutný. S jídlem je odborník spokojený. „Vaří tu pravou italskou kuchyni," chválí.