„Byl současně mužem víry, kultury a vědy. Z jeho příkladu je zřejmé, že opravdová věda není a nemůže být v rozporu s vírou,“ tvrdí jeho následník, jedenáctý starobrněnský opat Lukáš Evžen Martinec.

Mendel se narodil ve Slezsku jako syn rolníka. Do Brna přišel jedenadvacetiletý Johann v roce 1843 a vstoupil do augustiniánského řádu v opatství na Starém Brně. Tam také dostal řeholní jméno Gregor.

Právě za zdmi starobrněnského opatství Mendel přišel při křížení hrachu jako první na světě na základní principy dědičnosti. „Už dříve se vědělo, že něco přechází z rodičovské generace na potomky. Lidé se domnívali, že potomkovy vlastnosti jsou mixem znaků rodičů. Mendel jako první poznal, že se nedědí znaky, ale vlohy, kterým se později začalo říkat geny,“ vysvětlil Ondřej Dostál z Mendelova muzea.

Svůj revoluční objev Mendel popsal v roce 1865 a představil jej v brněnském Přírodopisném spolku. V té době ale jeho nadšení z objevu genů nikdo další nesdílel. „Členové spolku jej nepochopili. Vědci jeho práci znovu objevili až po třiceti letech,“ vypráví Dostál. To už však Mendel nežil. Na základě jeho objevů začala ve dvacátém století vznikat nová věda, genetika.

Další záliby Mendela už tolik neproslavily. Již jako starobrněnský opat nechal Mendel postavit včelín a věnoval se meteorologickým měřením. Nejprve v domě v Pekařské 100 a později v klášteře na Mendlově náměstí umístil dva přístroje.

„Barometr k měření tlaku a psychrometr ke zjištění vlhkosti vzduchu. Originály Mendelových zápisů máme v ústavu dodnes,“ prozradil ředitel brněnské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu Jaroslav Rožnovský.