Na první pohled působí restaurace Hacienda Mexicana v brněnském Králově Poli profesionálním dojmem. K dokonalosti jí ale stále několik věcí chybí. „Doporučuji, aby se personál naučil nahřívat talíře a odstranil z jídelního lístku pokrmy, které nemají s mexickou kuchyní nic společného,“ radí šéfkuchař restaurace Noem Arch Jan Rimpler. Podnik hodnotil pro další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost Test restaurací.

Restaurace je rozdělená na kuřáckou a nekuřáckou část. „Prostředí je příjemné, stylové. Není přeplácané výzdobou,“ oceňuje Rimpler.

Jídelní lístek je podle něj ale zbytečně velký. „Otevřený se skoro ani nevejde na stůl,“ poznamenává s úsměvem šéfkuchař.

Pozastavuje se také nad jeho obsahem. „Kategorie jsou nadepsané v angličtině. To nemusí vyhovovat každému návštěvníkovi. Stejně tak matou názvy jídel. Některé jsou anglicky, jiné španělsky. Ve španělštině klidně můžou být všechny, když je u nich stejně český i anglický popisek a navíc je doplňují fotografie,“ myslí si odborník.

Jako na fotografii?

Snímky v menu jsou podle něj příliš zavazující pro kuchaře. „Host očekává, že jídlo bude vypadat přesně jako na fotografii, což se kuchaři pokaždé nemusí podařit,“ říká.

Jak se ale nakonec ukazuje, není to zrovna případ Haciendy, kde všechna jídla opravdu vypadají jako předloha pro fotografie na lístku.

Poslední výhrada se týká nabídky. „Je mi záhadou, co dělají v lístku mexické restaurace jídla, jako třeba Italian Risotto nebo French Tartar Steak,“ přemítá Rimpler.

Po objednávce obsluha přináší polévku z lososa a mexické carpaccio, tedy pokrm tvořený plátky hovězího ochucenými omáčkou. „Můžu vám jídlo jemně dochutit?“ nabízí číšník a pohotově se nad talířem naklání s kořenkou.

Šéfkuchař je s polévkou spokojený. „Je dobrá, jen možná moc výrazná. Spíš než balzamikový ocet se do ní hodí smetana, která chuť zjemňuje,“ zmiňuje Rimpler.

Carpacciu ale nelze vytknout nic. Rukola a parmazán ho příjemně doplňují. Jako druhé jídlo si Rimpler objednává pečená kachní prsíčka, která jsou překvapivě zahrnutá do kategorie jídel z plodů moře. „Maso mohlo být méně udělané,“ míní Rimpler, když vidličkou odděluje plátky masa od sebe. „Než se dostanu k plátku, pravděpodobně už bude tuhý. Jídlo je také zbytečně moc slané,“ hodnotí gastronom.

Největší výhrady má proti nenahřátému talíři. „Studený talíř, to je hrozné. Než kachnu sním, úplně vychladne,“ stěžuje si.

Na teplém talíři nepřinesl číšník ani druhé jídlo: marinované řezy grilované hovězí svíčkové a cukety na pečeném bramboru. To mu ale na chuti neubírá. Maso je jemné a pod vidličkou se rozpadá. Brambor má sice spálenou slupku, chuťově ale připomíná hlízy vyhrabané z popela vychladlého ohniště. Takže mu Rimpler vše odpouští. Stejně jako obsluze, která k druhému jídlu zapomněla přinést příbor.

Dezertů nabízí Hacienda asi osm. Na tiramisu, které si Rimpler objednává, je kakaem vysypaný znak restaurace. K čokoládovému brownie číšník doporučuje pistáciovou zmrzlinu. Požadovaná jahodová se podle něj k dortu nehodí. „Je vidět, že se vyzná,“ uznává šéfkuchař.

Mexické tiramisu?

Tiramisu ale podle Rimplera není ze správných surovin. „Spodní část tohoto dezertu má být nasáklá kávou. Tohle chutná naopak ovocně. Nejspíš nějaká mexická verze,“ usmívá se, protože mu zákusek chutná i v neobvyklém provedení.

Dobrý dojem pokazí nedorozumění s placením. Číšník odnáší peníze za útratu s příslibem, že hned přinese nazpět. S několika desítkami korun se ale nevrací. „V krabičce s penězi nebyl účet. Nevěděl jsem tedy, kolik mám vrátit a pochopil to tak, že je vše vyrovnané,“ vysvětluje číšník.

Podle Rimplera ale oddělená účtenka podobný význam nemá. „Kolik jídlo stálo, může navíc zjistit na pokladně,“ upozorňuje Rimpler.

S návratem do Haciendy by přesto neváhal. „Maso je kvalitní. O čerstvost surovin se nebojím, ani přes zbytečný rozsah jídelního lístku. Jídla se tu točí. Kdyby ale restaurace z nabídky odstranila nemexické pokrmy, byl by výběr rozhodně přehlednější,“ říká šéfkuchař.

Královopolská restaurace Hacienda Mexicana