VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Modernizace ''šalinkaret'' skončila u soudu

Brno /20 ILUZÍ 20 LET DEMOKRACIE/ - Vroce 1994brněnský dopravní podnik zavedl plastové „šalinkarty“ sčárovým kódem. Systém ale nefungoval a po krátké době skončil

8.2.2010 9
SDÍLEJ:

Ilustrační fotografie.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Předchozí díly seriálu 20 iluzí 20 let demokracie najdete ZDE

Předplatním jízdenkám na městskou hromadnou dopravu v Brně jen málokdo řekne jinak než šalinkarta. Tyto průkazky se v devadesátých letech minulého století proslavily ne slangovým pojmenováním, ale kvůli aféře, kterou vyvrcholila snaha o jejich modernizaci. Záměr dopravního podniku z roku 1994 zavést moderní systém, který tehdy nemělo žádné město v České republice, skončil ostudným neúspěchem. Papírové průkazky začal dopravní podnik měnit za plastové s čárovým kódem, jenže po sedmi měsících systém zkolaboval. Nahradit papírové „šalinkarty“ modernějšími se nepodařilo dodnes.

Nepovedenému pokusu zavést modernější předplatní jízdenky v brněnské hromadné dopravě se věnuje další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost s názvem Dvacet iluzí dvaceti let demokracie.

Cestování brněnskou hromadnou dopravou se stalo v devadesátých letech unikátní. Alespoň na pár měsíců. Na jaře roku 1994 totiž přišel do Brna mladý pražský podnikatel Václav Vaníček s nabídkou, že vymění všem cestujícím papírové jízdenky za plastové s barevnou fotografií a čárovým kódem. Vedení dopravního podniku a Brna tento na tehdejší dobu v Česku unikátní nápad okouzlil do takové míry, že už v dubnu podepsaly s Vaníčkovou firmou nazvanou Český rezervační systém, krátce Ceres, smlouvu na deset let.

„Společnost mohla podle dohody uzavírat smlouvy o prodeji předplatních jízdenek se zákazníky a přijímat platby za tyto jízdenky. Do konce roku 1994 však dopravní podnik souběžně prodával i klasické předplatní jízdenky,“ řekla mluvčí brněnského dopravního podniku Hana Pohanová.

Nabízeli výhody

Dopravní podnik si tehdy firmu Ceres vybral, protože její systém měl cestujícím nabízet mnoho výhod. „Například možnost platit v hotovosti, platebními příkazy nebo složenkami. Postupem času také zavedení takzvaného klouzavého tarifu, což umožní využít tuto kartu i pro spolupráci s jinými systémy,“ psal podnikový časopis Dopravního podniku města Brna s názvem Náš cíl. Systém měl začít plně fungovat do 30. září téhož roku.

O výměnu „šalinkaret“ byl velký zájem. Do konce června roku 1994 si plastovou kartičku pořídilo přes padesát tisíc lidí, kteří si takto předplatili jízdné na čtvrt nebo půl roku. Denně se vydávalo kolem dvanácti set karet. Cestující přišel na výdejnu průkazů, kde ho pracovník dopravního podniku vyfotografoval a dal mu kartičku se jménem, fotografií a čárovým kódem, který obsahoval osobní data.

Už od počátku se začaly v systému objevovat problémy. Na pobočkách dopravního podniku se kvůli výdeji nových karet tvořily dlouhé fronty a zařízení na tvorbu plastových předplatních jízdenek nestíhala. Proto se platnost starých „šalinkaret“ posunula až do 31. prosince.

Velkým problémem bylo i to, že revizoři neměli jak kontrolovat cestující. Podle samotné kartičky totiž nešlo zjistit, zda má člověk zaplacené jízdné nebo ne. K tomu potřebovali čtecí zařízení, které umělo osobní data z čárového kódu porovnat s databází cestujících. A těch měl dopravní podnik málo.

Revizoři tak pouze poznali to, že pasažér kartičku má, ale už nevěděli, jestli cestující jízdné skutečně zaplatil. „V září 1994 měli revizoři pouze čtyři z požadovaných padesáti čtecích zařízení. Platební morálka cestujících velmi poklesla a tržby dopravního podniku se podstatně snížily,“ podotkla Pohanová.

Počet černých pasažérů v Brně se rapidně zvyšoval. „Největší škody nám způsobili novináři. Kritizovali nás, a tím poskytli návod, jak jezdit načerno. Měli raději zveřejňovat jména černých pasažérů,“ zlobil se tehdejší ředitel dopravního podniku Petr Herzog.

Kvůli tomu, že dopravní podnik prodával stále i klasické předplatní kupony, zájem o nové plastové poklesl. „V polovině října se prodávalo denně průměrně jen 350 až pět set kusů. Držitelů předplatních kuponů bylo přibližně tři sta tisíc a do 12. října dopravní podnik vydal pouze 170 tisíc nových karet. Kolem Vánoc se dá tak na pobočkách očekávat kolaps,“ informoval časopis Náš cíl koncem října 1994.

Systém se zhroutil

Vedení brněnského dopravního podniku si uvědomilo, že i když nový systém není špatný, tak firma Ceres jeho zavedení organizačně nezvládá. „Počet prodejních míst zredukovala z několika desítek na jedno v Benešově ulici, tvořily se dlouhé fronty, personál byl neochotný poskytovat jakékoliv informace. Společnost navíc nebyla schopná zabezpečit to, co slibovala ve smlouvě. Systém výdeje se proto během několika měsíců zhroutil. Koncem listopadu výdej nových předplatních jízdenek skončil,“ psalo se v prosincovém čísle časopisu Náš cíl.

Brněnský dopravní podnik pak 1. prosince vypověděl společnosti Ceres smlouvu a na Vaníčka podal trestní oznámení kvůli zpronevěře. Další krok, kterým chtěl soudně zablokovat Vaníčkovo konto však nevyšel podle plánu, neboť mladý podnikatel stihl zmizet i s penězi do ciziny. Podle tehdejších informací unikl do Brazílie, kde se údajně oženil a zplodil dítě.

Policie případ kvalifikovala jako zpronevěru a požádala o vydání mezinárodního zatykače. Brazílie zatykač neakceptovala, Vaníček navíc uprchl i s databází cestujících a o případu nakonec musel rozhodovat soud.

Neslavný závěr

Celá aféra skončila teprve před několika lety, kdy soud definitivně spor mezi Vaníčkem a dopravním podnikem uzavřel.
„Soudní řízení skončilo v srpnu 2005, když dopravní podnik vzal žalobu zpět. Jedinou naší možností bylo předložit kompletní účetnictví žalované společnosti. To ale vlastnila společnost Ceres a dopravnímu podniku se je nepodařilo získat,“ konstatovala Pohanová.

Na druhou stranu však i Ceres žaloval dopravní podnik za ušlý zisk 108 milionů korun. Ceres ale nezaplatil soudní poplatek a tak soud řízení zastavil. V roce 2005 záležitost definitivně skončila. Dopravní podnik tak nenávratně přišel podle některých výpočtů až o třiačtyřicet milionů korun a lidem zůstala pouze plastová kartička, na kterou mohli stejně jako na papírovou nalepovat předplatní známky.

Pozdější analýzy dopravního podniku zjistily, že hlavní problém byl ve špatné smlouvě, která nedokázala pokrýt všechny možné problémy. „Smlouva neobsahovala a nepostihovala všechna úskalí, která se objevila až po spuštění systému. Například po celou dobu prodávaly předplatní jízdenky dopravní podnik i firma Ceres, což ale zřejmě působilo negativně i na platební morálku cestujících,“ vysvětluje jeden z důvodů neúspěchu systému analýza, kterou si nechal dopravní podnik později vytvořit.

Další problém byl s účetnictvím společnosti Ceres, které nejspíš nebylo vůbec kompletní. „Z roku 1994 se nenašla hlavní kniha, pokladní kniha ani bankovní deník,“ dodává analýza.

Potvrzuje i to, že původní záměr, kterým mělo být zkvalitnění služeb pro cestující, se nepodařilo splnit. „Programové a technické vybavení nebylo na takové úrovni, aby mohlo za tak krátký čas vyřešit všechny problémy. Těmi byl například nedostatek předplatních míst, přenos dat i technické vybavení pro revizory. Firma Ceres zřejmě podcenila množství peněz, které byly potřeba k plně funkčnímu a bezporuchovému systému,“ uzavírá studie.

Čipy místo papíru

I přesto, že se dopravní podnik ještě později pokusil o obnovení plastových „šalinkaret“, zůstalo jen u plánů. Sama myšlenka modernizace předplatních jízdenek tím ale nezapadla a znovu se objevuje v současné době. Společnost Kordis, která má na jižní Moravě na starosti Integrovaný dopravní systém, chce totiž nahradit klasické papírové předplatní jízdenky čipovými kartami.

„Máme zpracovaný projekt, teď vše závisí hlavně na penězích,“ uvedl na konci minulého roku ředitel společnosti Kordis Jaromír Holec. I přesto, že čipy jsou modernější než kartičky s čárovým kódem z devadesátých let, výhody mají být pro cestující podobné. Konkrétně Jihomoravané získají možnost platit jízdné pomocí převodu na účet, což mohou dělat pohodlně z domova a nemusejí stát fronty na přepážkách.

Nový systém přinese i další výhody. Lidé zaplatí za cestu mezi dvěma místy a je jedno, kterou trasu si zvolí. „Například mezi Brnem a Hodonínem jezdí linky po dvou trasách, z nichž každá vede jinými tarifními pásmy. Kdo jezdí jednou trasou, nemá předplacenou druhou. To skončí. Snazší práci budou mít i revizoři, kteří dostanou snímače, na kterých ihned poznají, zda má cestující zaplaceno,“ doplnil Holec. Pokud vše půjde podle plánu, začne systém plně fungovat už od roku 2012.

Přestože se ozývají hlasy politiků připomínající staré neúspěchy, tak podle ředitele Kordisu něco podobného nehrozí. „Za ty roky technika pokročila. Tentokrát navíc nejde jen o Brno, nýbrž o celý kraj. Díky provázanosti integrovaných systémů vlastně o celou republiku. Proto vše připravujeme pečlivě,“ ujistil Holec.

Vážení čtenáři, seriál 20 iluzí 20 let demokracie najdete také v tištěné podobě každé pondělí v Brněnském deníku Rovnost.

Autor: Michal Kárný

8.2.2010 VSTUP DO DISKUSE 9
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Další omezení. Výměna parovodů, opravy kanalizace zkomplikují dopravu po Kolišti

Ilustrační foto

Po ulici chodil s větví a tvrdil, že je na Slovensku. Muž skončil na psychiatrii

AKTUALIZOVÁNO

Čelní srážka dvou aut si vyžádala pět zraněných a zablokovala silnici I/43

Černá Hora – Zvýšit opatrnost by měli řidiči, kteří aktuálně projíždějí okolo Černé Hory. Na silnici I/43 se po nedělní půl čtvrté odpoledne srazila dvě osobní auta a tvoří překážku v provozu.

ONLINE ROZHOVOR: Ptejte se ředitele Českého rozhlasu Brno Jaromíra Ostrého

Jižní Morava – Před čtyřmi lety se vrátil do Brna z pozice šéfredaktora Dvojky Českého rozhlasu. Jako ředitel Českého rozhlasu Brno má za sebou čtyři roky bez přestávky a teď právě pracuje na rozdělení brněnského a zlínského studia.

AKTUALIZOVÁNO

Vběhl do kolejí a srazila ho tramvaj. Skončil v nemocnici s poraněním hlavy

Brno - Ke střetu tramvaje s mladým chodcem v Kníničské ulici v brněnských Žabovřeskách v sobotu před devátou hodinou večer vyjížděli jihomoravští hasiči, policisté i záchranáři. Muže s poraněním hlavy převezli do nemocnice v Bohunicích.

Chtěl jsem strašně dát gól. Bylo ve mně příliš emocí, lituje Koné vyloučení

Brno – Po gólu Michala Škody měl zřejmě největší radost na stadionu Francis Koné. Vyloučený forvard fotbalové Zbrojovky sledoval po červené kartě zbytek prvoligového zápasu s Teplicemi z tunelu, po výhře 1:0 cítil velkou úlevu. „Mentálně jsem v zápase byl, fyzicky ne,“ pronesl trpce tožský forvard.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT