Podnik Moname v brněnských Medlánkách si říká zámecká restaurace. Podle zástupce šéfkuchaře Bobycentra Jana Seiberta naprosto oprávněně. Jako v romantické pohádce se cítí hosté v salonku u kulatého stolu, na židlích potažených krémovou kůží nebo v hlubokých hnědých sedačkách u krbu.

S vkusným prostředím bývalého barokního zámku, zámeckým nábytkem, cihlovou podlahou, lustry ve tvaru svícnů a pískovcovými sochami ladí i jídelníček. Není obsáhlý, ale nabízí pokrmy z kuřecího, vepřového a hovězího masa i ryb.

„Do zámecké restaurace nikdo na smažený sýr nepůjde, takže nabídka jídel je výstižná,“ konstatuje Seibert. Navíc zde připravují pizzu na téměř třicet způsobů. Podle chuti bagety s bylinkovým máslem, kterou číšník přináší před hlavním jídlem, Seibert odhaduje, že i nabízená pizza bude výborná. „Bagetu kuchař upekl z těsta na pizzu, je vláčná a měkoučká,“ vysvětluje svůj úsudek odborník.

Hosty obsluhují dva číšníci předpisově oblečení do košil, černých kalhot a dlouhých zástěr, ze kterých dýchá na hosty profesionalita. Hlavní jídlo s dvousetgramovým masem je na stole za patnáct minut, což si Seibert pochvaluje. Spěchá totiž na čtvrtfinálový zápas hokejistů Komety. Kuřecí steak plněný parmskou šunkou a parmezánem oceňuje na výbornou. „Maso šťavnaté, obloha přiměřená, chuť sýra i šunky výrazná,“ hodnotí Seibert.

Vepřová panenka pečená v italské slanině pancettě je na povrchu díky této specialitě slaná a maso je dobře propečené. Kuchař Seibert oceňuje také přípravu opékaných brambor. „Jsou opravdu opékané na pánvi, ne smažené ve fritéze,“ chválí.

Stejně střídmý, ale zajímavý jako nabídka jídel je v Moname i výběr dezertů. Dva ze tří jsou podle Seiberta perličkou. Čokoládový flan a smetanovou panna cottu přináší číšník na talířích s monogramem restaurace. Dortík s čokoládou a karamelem dochucuje vrstva šlehačky, kousky smetanového dezertu chutnají podobně jako hašlerky po anýzu. Dezerty jsou podle odborníka vynikající a opět proto při hodnocení volí nejvyšší známky.

Při příchodu i odchodu se hostům Moname nabídne zajímavý pohled do kuchyně, která je součástí otevřeného prostoru restaurace. Při placení kartou ovšem zarazí fakt, že dřív než na PIN se terminál ptá na výši spropitného. „Ještě jsem se snad nesetkal, že by si někde o spropitné řekli takto otevřeně,“ podivuje se Seibert.