K životu potřebuje muzeum. Moc jí chybělo, když v devadesátých letech odešla z Regionálního muzea v Mikulově a vrátila se do rodného Krumvíře na Břeclavsku. A tak se historička Věra Colledani zasadila, aby vzniklo i tam. S další rodačkou Marií Šebestovou obcházely sousedy a jejich půdy. Dohromady daly okolo tisíce předmětů, které mapují, jak se dřív žilo ve vsích Hanáckého Slovácka. Vzniklo muzeum tradic a folkloru. „Sbíraly jsme naprosto vše. Místní to chytlo. Sami pak nosili další věci. A dobrovolně pomáhali," říká Colledani. Jejímu příběhu věnuje Deník Rovnost další díl seriálu Výjimeční sousedé.

Cíl muzea tradic bylo podle Colledani oživit kulturu a společenský život v Krumvíři. „A připomenout dřívější tradice. Začaly upadat po revoluci kvůli rozvoji podnikání a mnoha možnostem, které lidem přineslo. I za socialismu pracovala většina místních v zemědělství. Družstvo organizovalo hody či dožínky. Dnes lidé často odjíždějí za prací do měst. Skončilo místní kino či koupaliště. I tak se naštěstí nedá říci, že je Krumvíř mrtvý," přemýšlí historička.

Prarodiče Colledani i Šebestové měli blízký vztah k folkloru. Ženy se poprvé potkaly při přípravě výstavy o historii krojů na obecním úřadu. V roce 2009 založily sdružení Spolek pro muzeum. „Exponáty kupujeme i v zastavárnách a starožitnictvích. Spolupracujeme s okolními muzei. I další Krumvířané dlouho toužili po tom, aby tu vzniklo muzeum. Jedna žena přinesla nádherný starý kožešinový límec. Nevyhodila ho prý s tím, že jednou snad v obci vznikne muzeum," vypráví Colledani.

Muzeum, kvůli kterému v obci vznikl i spolek, otevřely loni v srpnu. Oficiálně zahájí provoz v červnu, kdy se v Krumvíři koná sedmatřicátý ročník folklorního festivalu Kraj beze stínu. „Katalogizujeme všechny předměty. Máme novou restaurátorku textilu i správkyni budovy. A dům vyklízíme. Ještě před otevřením ho opravíme," podotýká rodačka.

Spolku se podařilo pro muzeum získat starý selský dům z poloviny devatenáctého století. Dochoval se téměř bez zásahu. „Bylo to obrovské štěstí. Pro muzeum je to ideál-ní místo. Žila tam rodina, která si domu velmi vážila. Zachovala původní dřevěné stropy, podlahy, dlažbu. Našli jsme firmu, která se zabývá opravami starých staveb. Pomůže domu vrátit podobu, kterou měl přibližně v době vzniku. Obec dům koupila a spolku ho prodala za symbolickou tisícikorunu," informuje Colledani.

Upozorňuje, že dům potřebuje odizolovat. Majitelé vylili chodníky u domu betonem. Stavba je kvůli tomu vlhká. Do června plánuje spolek opravit interiéry. Pak upraví dvory a mlat, kde chce pořádat společenské akce.

Ve třech místnostech domu bude stálá výstava, představující dřívější život na vsi. „Budeme ji obměňovat podle ročních období. V jedné místnosti bude typická selská jizba, v druhé kuchyň a v další komora. Čtvrtý pokoj poslouží krátkodobým výstavám," nastiňuje rodačka.

Na červen připravují výstavu s názvem Jak se lehávalo. Představí dobové dámské i pánské ložní prádlo. Návštěvníci se v dobovém pyžamu i vyfotografují.

Muzeum nesmí být podle historičky zkostnatělý skanzen. „Chceme, aby u nás lidé zažili legraci a chodili k nám rádi. Chystáme dílny pro děti i důchodce. Už loni jsme například děti učily, jak si vyrobit panenku z kukuřice. Navíc si mohou vyzkoušet, jak se používaly některé nástroje či jak se dřív pralo," tvrdí historička.

Součást muzea je malý vinný sklep. „S jeho opravou jsme začali. Je to spíš malá vinotéka, která představuje vína krumvířských vinařů," říká rodačka.

Členové spolku a Věra Colledani pomáhají i s dalšími kulturními akcemi v obci. Organizovali například dva ročníky tamního festivalu Kraj beze stínu. „Jde o jednu z největších událostí v Krumvíři. Snad se už napotřetí podaří obnovit dětský folklorní kroužek. I když musejí dojíždět členové i z dalších dědin. Na druhou stranu je dodnes místní kroj velmi živý. Na rozdíl od jiných regionů se na Slovácku kroje vyvíjejí. Každá stárka je u nás jiná. Dokonce lze rozlišit, kdo kroj a jakým způsobem oblékal," vysvětluje historička.

Dodává, že pomáhají i s organizací adventu nebo každoročně připravují pro Krumvíř kalendář.

Historička s dalšími členy sdružení také zorganizovala sjezd rodáků. Neuskutečnil se šestatřicet let. „Všem se líbil a už se těší, že za šest let zorganizujeme další," hodnotí.

V Krumvíři se podle ní narodilo mnoho osobností, na které jsou obyvatelé hrdí. „Narodil se tu žák Josefa Václava Myslbeka, sochař Martin Polák. Pomáhal svému učiteli se slavnou jezdeckou sochou svatého Václava v Praze. Pro Krumvíř dotvořil památník první světové války. Pochází od nás i operní pěvec Zdeněk Šmukař a folklorní zpěvák Jožka Šmukař nebo boxer Miroslav Konečný," vyjmenovává.

Velká událost bylo i loňské Otevírání lázeňské sezony. „Šlo o recesistickou akci. Pozvali jsme na prezentaci okolní lázně, Lednici, Hodonín a Luhačovice. Všichni jsme se oblékli do dobového oblečení. Sice pršelo, i tak to byla ohromná zábava. Koupali jsme se v kádi v historických plavkách a večer vyrazili na zábavu v dobových kostýmech," vzpomíná rodačka.

Nečekala prý, do jakých rozměrů se zájem obyvatel o muzeum rozvine. „Spolek jsme zakládali tři, nyní je základna mnohem širší. Pomáhá nám spousta dobrovolníků a sympatizantů. Například s údržbou domu nebo pořádáním akcí. Muzeum také nemůže fungovat bez dárců a sponzorů. Mnohdy jde o dary ze zahraničí," upozorňuje nadšenkyně.

Dodává, že díky sponzorům vztyčí letos v Krumvíři i nový dřevěný kříž. U příležitosti letošního 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Bude připomínat zničený kříž, který stál na konci obce.

Colledani provozuje s manželem firmu zaměřenou na služby spojené s výrobou a prodejem průmyslových armatur. „Muzeum mě plně zaměstnává, ale neživí. Přesto mi to nevadí. Svět je někdy příliš smutný, tak jsem si dala za úkol, že jej rozveselím," plánuje historička.