V předválečném období sloužilo dnešní chráněné území k pastvě dobytka. Les lidé využívali jako zdroj paliva i stavebního dříví. Louky pravidelně kosili.

V první polovině sedmdesátých let, ještě před výstavbou nádrží, vyhlásilo ministerstvo kultury v této oblasti státní přírodní rezervaci. Důvodem byla ochrana přirozeného lužního lesa v původním meandru řeky Dyje.

NOVÝ DÍL SERIÁLU PŘÍRODNÍ KLENOTY JIŽNÍ MORAVY ČTĚTE VŽDY V PONDĚLNÍM VYDÁNÍ JIHOMORAVSKÝCH DENÍKŮ ROVNOST.

Na staletých dubech tam tehdy hnízdil čáp bílý a luňák hnědý, na loukách moták lužní a na vrbách husy velké. Právě hnízdění hus na hlavatých vrbách považuje ekolog a zoolog Mojmír Vlašín za mimořádnou zajímavost oblasti. „Bylo velkou zvláštností záplavového území pod Pavlovskými vrchy. Husy využívaly toho, že v hnízdní době byla krajina většinou zaplavená a četné hlavy ořezávaných vrb nabízely možnost k založení hnízd,“ vypráví Vlašín. Podle ochránců přírody už tento způsob hnízdění v rezervaci dlouho nikdo nezpozoroval.

Chráněné území výrazně ovlivnila výstavba Novomlýnských nádrží. „Důsledek stavby na okolní krajinu byl velmi negativní. Kvůli ní dřevorubci vykáceli cenné lužní lesy,“ upozorňuje Vladan Riedl ze Správy chráněné krajinné oblasti Pálava, která se o lokalitu stará.

Dolní nádrž Nové Mlýny, která sousedí s rezervací, vodohospodáři napustili koncem osmdesátých let. „V té době se konala akce ochránců přírody nazvaná Dno. Účastníci přenesli vzácné druhy rostlin lužních lesů,“ popisuje historii chráněného území plán péče o rezervaci.

Milovníci přírody tímto způsobem zachránili například ladoňku dvoulistou a několik tisíc bledulí letních, které patří mezi kriticky ohrožené druhy. V rezervaci kvete také hrachor bahenní, lakušník Baudotův, česnek hranatý, kosatec sibiřský či ožanka čpavá.

V okolí Křivého jezera se dochovaly porosty s jasanem úzkolistým, jilmem vazem a dubem letním. Na vlhčích místech je nahrazuje vrba bílá a topol bílý.

Pravidelně zaplavované tůně zarůstají v létě rákosím. Na jaře v nich lze spatřit korýše listonoha jarního nebo žábronožku sněžní. V tůních se také rozmnožuje velký počet obojživelníků, například silně ohrožené druhy rosnička zelená a čolek velký. Na Křivém jezeře hnízdí jeden pár orla mořského, luňáci a kormorán velký.

Od druhé poloviny devadesátých let omezuje průtočnost vodních kanálů bobr. Největší evropský hlodavec dokáže postavit několik hrází do roka. Bobr se na jižní Moravu dostal po jeho opětovném vysazení u Vídně.

Před vybudováním vodního díla Nové Mlýny bylo území protkané odvodňovacími kanály. Ochranáři je po vzniku nádrží upravili, aby oblast pravidelně zavodňovaly. Nahrazují tak přirozené povodně. „Systém kanálů slouží k zaplavování lesa. Pomocí stavidel pouštíme do oblasti vodu. Díky tomu se tam zachová charakter lužního lesa,“ zmiňuje Riedl.

Podle Vlašína je ale tento způsob jen chabou náhradou přirozených záplav. „Křivé jezero bylo dřív závislé na pravidelných povodních, které v této lokalitě ničemu neškodily. Naopak, udržovaly charakter území,“ upozorňuje.

Schopnost obnovy lužního lesa pozorovali ochránci v devadesátých letech. Po protestech vodohospodáři hladinu prostřední novomlýnské nádrže snížili o pětaosmdesát centimetrů. „Na břehu jsme tehdy sledovali neuvěřitelně rychlý nástup lužního lesa. To předčilo i očekávání největších optimistů,“ říká Vlašín.

Dodává, že příroda má sama snahu vracet se do přirozeného stavu. Jenže přestože měla být hladina vody snížená v nádrži natrvalo, Povodí Moravy ji po několika letech znovu zvýšilo.

Rezervace je součástí mezinárodně významného mokřadu podle Ramsarské úmluvy Mokřady dolního Podyjí.

Obyvatelé okolních vesnic sice Křivé jezero znají, navštěvují ho ale zřídka. „Pro vycházky je tam špatný a podmáčený terén. Ochránci přírody navíc nejsou moc rádi, když se v rezervaci pohybuje víc lidí. Chápu to. Roste tam spousta vzácných květin, které mohou poškodit,“ myslí si třeba starostka nedalekých Milovic Věra Antošová.

Děti utonuly v proudu Dyje

Rakvice - Jedenatřicet dětských životů, které si vzala řeka Dyje, připomíná v severní části národní přírodní rezervace Křivé jezero památník rakvické tragédie. „Starší generace možná ještě zná písničky, které se o tomto neštěstí zpívaly,“ myslí si starosta Rakvic Petr Vajbar.

Obec se nachází asi šest kilometrů od místa neštěstí. Sto šest dětí z vesnice se šestadvacátého května 1936 vydalo s učiteli na školní výlet. Na osmi selských povozech tažených koňmi mířili na pálavské kopce. Kolem osmé ráno přijeli k převozu u Nových Mlýnů.

Z rozbouřené řeky měli žáci strach. Dyje tam tehdy byla široká asi pětadvacet a hluboká sedm metrů.

Vor převezl na druhý břeh první dva povozy. Jelo v nich málo dětí. Třetí povoz byl ale přetížený. Jelo v něm dvaapadesát žáků. Kvůli plašícím se koním se všichni přesunuli do zadní části voru. Dovnitř začala pronikat voda a plavidlo se brzy potopilo. Většina dětí neuměla plavat.

Utopilo se jedenatřicet školáků a kočí s koňmi. Jejich těla vracela řeka postupně. Proto byly pohřby dětí tři. Tělo posledního děvčete vydala Dyje až tři měsíce po neštěstí. „Smutná zpráva o smrti dětí se tehdy roznesla po celé zemi. Psaly o ní i zahraniční noviny,“ vypráví Vajbar.

Žulový památník se jmény všech utonulých dětí nechal u místa neštěstí postavit tehdejší československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. „Neštěstí si připomínáme každý rok. V Rakvicích máme stálou expozici, která se k tragédii váže. Loni jsme nechali opravit náhrobky utonulých dětí,“ říká starosta.

Nechce, aby se na tragédii zapomnělo. „Když od události uplynulo sedmdesát let, pozvali jsme poslední čtyři žijící účastníky neštěstí. Byli rádi, že i mladí vědí, co se tehdy stalo,“ dodal Vajbar.

Kromě památníku u místa tragédie připomíná událost ještě druhý pomník na rakvickém hřbitově. „K oběma památníkům jsme také postavili informační tabule,“ říká starosta.

Křivé jezero

Forma ochrany: Národní přírodní rezervace
Vyhlášeno: 1973
Rozloha: 120 hektarů
Jak se tam dostat: Z Lednice po červené turistické značce na Nové Mlýny. Dál po zelené přes řeku Dyji. Rezervací nevede značená trasa.
Důvod ochrany: Zbytek přirozeného toku Dyje s okolní říční nivou, lužními porosty a významným hnízdištěm ptactva.
Mapa: Turistická mapa KČT č. 88

Chráněné druhy

Bobr evropský
Bobr evropský je až třicet kilogramů těžký hlodavec se zavalitým tělem a plochým ocasem. Jeho přítomnost v přírodě je patrná z ohlodaných stromů. V osmnáctém století ho lidé málem vyhubili. Lovili ho spolu s rybami na postní maso. „Mysleli si, že když bobr žije ve vodě, musí mít s rybami něco společného,“ píše Radomír Dohnal na webu ekolist.cz. Dnes se bobr do moravské přírody vrací díky úspěšnému vysazování v sousedních zemích.

Kormorán velký
Kormorán je zhruba stejně velký jako husa. Má štíhlé tělo, dlouhý krk a nohy s plovacími blánami. Živí se menšími rybami, pro které se potápí. Přiloží si křídla těsně k tělu a prudkým máchnutím nohou se ponoří do hloubky až třiceti metrů. Pod hladinou umí zadržet dech na jednu minutu. Kormorán velký je úspěšný lovec, ostrým zobákem hodně ryb také poraní. Proto působí značné škody na rybnících. V Česku je tento pták chráněný.

Bledule letní
Bledule letní patří ke kriticky ohroženým druhům rostlin. Podle internetového atlasu botany.cz za to mohou úpravy řek v minulosti. Vyskytuje se vzácně. V rezervaci Křivé jezero ale ochránci napočítali sto tisíc kusů této květiny. Roste na vlhkých loukách, v pobřežních křovinách a lužních lesích. Kvete později než bledule jarní a je mohutnější. Dorůstá až do výšky půl metru. Je jedovatá, její cibulky jsou ale po uvaření jedlé.

JANA VONDROVÁ