Řidič usedá za volant autobusu. Odpružené sedadlo pod jeho váhou prudce klesá. Startuje, zařazuje jedničku a autobus se pomalu rozjíždí. Ale jen naoko. Kabina vypadá jako skutečná, cvičnou křižovatku řidič vidí před sebou jen na obrazovce. Před ním jsou zabedněná okna učebny, v níž autobusový trenažér stojí. Instruktor sleduje řidiče zpoza stolu na monitoru. „Trenažér je pro nováčky, aby se naučili držet volant, případně řadit. Na monitoru vidím rychlost či otáčky," vysvětluje vedoucí vzdělávání zaměstnanců brněnského dopravního podniku Roman Hapal.

Kabina trenažéru je věrný model Karosy řady 900, který už pomalu z vozového parku mizí. Při prvních jízdách si budoucí řidiči vyzkouší jízdní vlastnosti na náledí, v mlze nebo také viditelnost v noci.

Ovládání tramvají si cvičí nováčci v učebně, kde na zdi visí informační tabule a palubní počítač. Naučí se na zastávkách otevírat dveře, podávat hlášení a ovládat výhybky. „Například když v zastávce na znamení nestaví, musí zmáčknout tlačítko průjezd, jinak se na trati nepřehodí výhybka," upozorňuje instruktor Radek Tomek.

Školicí středisko∙ autoškola brněnského dopravního podniku sídlí v Pisárkách
∙ v učebnách si budoucí řidiči zkusí ovládat palubní počítače tramvají a informační systém
∙ před jízdami si nejprve vyzkoušejí řídit autobusový trenažer

Kromě praktických zkušeností tráví budoucí řidiči hodiny v počítačových učebnách. Nejvíc jich školením neprojde kvůli zdravotnímu a dopravně psychologickému vyšetření. „Je to prohlídka skoro jako na kosmonauta. Projdou asi čtyři z deseti lidí," upozorňuje Hapal.

Kromě dlouhých hodin za volantem musí řidiči z povolání zvládat stresové situace. Zkušení se to snaží zvládat s humorem. „Například u hlavního nádraží si kolegové předávali službu. Jeden vystoupil a tramvaj se vzápětí zaplnila až po dveře. Druhý zůstal venku a poprosil cestující, aby ho pustili dovnitř. Z davu se ozvalo: Jsi mladý, běž pěšky! vzpomíná na nedávnou příhodu vedoucí výcviku.

První zkouškou pro nováčky jsou cestující, kteří se při cvičných jízdách snaží dostat do vozu. Klepou na dveře a často hlasitě nadávají. V případě, že si jde řidič přehodit výhybku, tak automaticky nastupují. „Když jim řeknu, že je svezeme, jen když u nás začnou pracovat, tak rychle mizí," dodává instruktor Jiří Štěpánek.