Nad kolejemi v ulici Poříčí může leckomu zůstat rozum stát. Že po dráze, která je uprostřed silnice a nad kterou chybí elektrické vedení, občas projede vlak, ví mnoho Brňanů. Dnes speciální soupravy stále vozí na výstaviště exponáty a příležitostně i návštěvníky.

A proč se na křižovatce ulic Poříčí a Křížová vlaková dráha napojuje na tramvajové koleje? Lokomotivy totiž dřív nejezdily po vlečce k výstavišti, ale přivážely řepu do bývalého cukrovaru. „Nikdy jsem se nad tím nepozastavil. Možná je to proto, aby mohl vlak v případě nouze do středu města,“ spekuloval nad účelem kolejí kolemjdoucí Milan Svoboda.

Také další lidé kroutí hlavami. Proč musí každý den přecházet zdánlivě zbytečné kolejiště, netuší. „Jezdí tu občas historická tramvaj. Viděla jsem ji tu s vnukem. Koleje vypadají, že jsou staré, asi to má něco společného s veletrhy,“ uvedla Jaroslava Krtinová.

Ani jeden z chodců pravý důvod zvláštního napojení neodhalil. Při pátrání po tom, proč tato odbočka vznikla, totiž vyšlo najevo, že je starší než vlečka vedoucí k dnešnímu výstavišti. „Vlaková vlečka vedla původně k bývalému Bauerovu cukrovaru právě po trase ulicí Křížovou. Až v padesátých letech dvacátého století prodloužily brněnské veletrhy koleje do svého areálu tak, jak to známe dnes,“ objasnil záhadu pracovník Technického muzea Miloš Tlaskal.

Na začátku 20. století vedly vlakové koleje z nákladového Dolního nádraží do Bauerova cukrovaru a do dalších továren ve starém Brně. Materiál tehdy dovážely vagony i do papírny nebo do kosárny, která vyráběla zemědělské nářadí. V té době mohli Brňané sledovat, jak na městské křižovatce jezdí vlak, podstatně častěji. „Do cukrovaru sváželi cukrovou řepu i z jiných polí, než jaké cukrovar bezprostředně obklopovalo,“ přiblížil Tlaskal historii budovy, která shořela 26. května 1906.

Cukrovar i pole patřily tehdy brněnskému právníkovi a podnikateli Viktoru Bauerovi. Až do roku 1954 byla mohutná stavba ještě k vidění. Pak padl i vysoký komín cukrovaru.

Na Bauerově rampě, jak se říká celé oblasti, pak Moravský zemský výbor začal budovat současné výstaviště. To pak starou vlečku továrníka Bauera upravilo a zavedlo až do svého areálu. „Odkoupili jsme vlakové koleje, protáhli jsme je až do areálu výstaviště. Po kolejích přijížděly z nákladního nádraží vlaky a dopravovaly k nám exponáty,“ uvedl bývalý ředitel Technického úseku Veletrhů Brno Josef Černošek.

Občas po historických kolejích do areálu výstaviště jezdí i tramvaje. Jsou to však výstavní exponáty, lidi nepřepravují. „Využili jsme toho, že koleje tramvají i vlaků mají stejný rozchod. Vlečka končila mezi pavilonem B a D, kde pak exponáty vykládal jeřáb,“ upřesnil dlouholetý architekt brněnských veletrhů Zdeněk Müller.

V současnosti využívá napojení kolejí Technické muzeum v Brně. „Jezdí tudy náš parní vlak Karolína, když ho vypravujeme na výstaviště. Případně tudy vozíme tramvaje jako exponáty,“ potvrdil Tlaskal z Technického muzea.

Dráhu zatím používají i Veletrhy Brno. „Vypravujeme například speciální vlak pro postižené děti, které v něm přijedou na veletrh Rehaprotex. Občas vlak přiveze i nějaký exponát,“ uvedl Černošek.

Tuto možnost ale brněnské veletrhy nebudou mít dlouho. Při chystaném přesunu brněnského hlavního nádraží budou muset kolejnice odstranit. „Vybudování mostu přes Svratku by stálo sto padesát milionů. Musíme vymyslet, jak se se starými kolejemi a cestou na výstaviště vypořádat,“ dodal Černošek.

ANETA ŠEDÁ