Další díly seriálu
Test restaurací
najdete ZDE

Šéfkuchař restaurace Moravská chalupa Jiří Vařílek v loňském roce ochutnal jídlo ve čtrnácti podnicích. „Mladí kuchaři se snaží, světové trendy vaření sledují a učí se je použít ve svých restauracích,“ říká Vařílek.

To, že kuchaři mění jídelní lístky podle ročního období, zase v loňském roce nejvíce ocenil šéfkuchař restaurace Šelepka Ivo Ševčík. „Letní gastronomie přála lehkým jídlům a bylinkám. K nejoblíbenějším módním specialitám patřila studená zeleninová polévka gazpacho. Tu měla loni na jídelníčku restaurace Bruna Antiqua v Pekařské ulici. Od podzimu pak mohli gurmáni v restauracích ochutnat české speciality připravené nevšedním způsobem,“ zpětně probírá jídelníček patnácti jím testovaných restaurací Ševčík.

Tak třeba připravili kachnu v restauraci Nová Bohéma. Stehno nebylo ani trochu tučné, maso šťavnaté, s křupavou kůžičkou nahoře. Zajímavě pojal kuchař z Bohémy knedlíky. Do jednoho zkombinoval bramborový a houskový. Speciální bylo i červené zelí. Najemno nakrájené a ochucené jablky, skořicí a hřebíčkem. Nová Bohéma se díky kvalitě jídla, servisu, obsluze a vkusně zařízenému interiéru stala vítězem testu Rovnosti za loňský rok.

Návrat restaurace s kvalitní kuchyní do přízemí Janáčkova divadla ocenili i ti, kteří podnik navštěvovali před jeho uzavřením. „Delší dobu už žiji v Austrálii a byla jsem smutná, když jsem po letech navštívila Brno a Bohému nenašla. Mám radost, že se tradice podniku obnovila, a těším se na další návštěvu Brna. Do restaurace určitě zajdu na jídlo,“ napsala redakci Lída Cludilová, která pracovala v Bohémě na konci sedmdesátých let.

Nejvyšší ocenění dostaly od šéfkuchařů Ševčíka a Vařílka také restaurace specializované na jednu národní kuchyni. Ukrajinský Tryzub, japonská Kodo, francouzská L´Eau Vive, Africana se steaky z krokodýla a zebry nebo Hansen Restaurant s vídeňskou kuchyní? Rozhodování, který z podniků je nejlepší, bylo opravdu složité. „Nabídkou, jídlem, servisem i obsluhou mě nejvíce oslnila japonská Kodo v Králově Poli u Semilassa, tam bylo jídlo famózní,“ tvrdí Ševčík.

Také Vařílkovi se v restauracích s jednou národní kuchyní líbilo. „Preferuji jednostranné zaměření a nedoporučuji restaurace s mezinárodní kuchyní. Vaří tam od všeho něco, a nic dobře,“ myslí si Vařílek.

Černého Petra v hodnocení testu restaurací za loňský rok dostala restaurace Midway. Oprýskané stěny tam zdobila plíseň překrytá rákosovou rohoží, hosté seděli u umakartových kavárenských stolků.

Šunkovou rolku kuchař naplnil sladkou sprejovou šlehačkou a do jídla kung-pao namíchal vše, co v kuchyni našel. Chuťově přímo odporný byl piškotový dezert spojený hodně levným tukem.

Mezi restauracemi, které propadly, skončil i řečkovický Time Out. „Ničím, ani šetřením, nelze omluvit okoralé brambory z předchozího dne. A vydávat mražený polotovar za domácí čerstvý dezert je přímo neslušné,“ připomněl prohřešky řečkovického podniku třetí z hodnotících odborníků Jiří Dlapka.

Uspokojí chuť i zrak

Loni podle testujících šéfkuchařů otevřely dveře hostům v Brně naopak restaurace snažící se jídla připravovat jako luxusní podniky se zážitkovou gastronomií. „Kvalitu nemusí odrážet cena jídla, projeví se v chuti. Ani z drahých surovin nemusí vařit, třeba z bizoní svíčkové, ale z cenově dostupného a kvalitního masa. Dobře a poctivě,“ chválí situaci na brněnské gastronomické scéně Ševčík.
Velký skok udělali také sami restauratéři. Kladou velký důraz na používání surovin v bio kvalitě a v designu interiéru ctí dokonalou jednoduchost.