„Pokuty vybírá Honza Trousil,“ prozrazuje kustod brněnských fotbalistů Lubomír Maršálek. Ukazuje při tom na nástěnku, kam hráči zapisují své nedoplatky. „Na všechno je sazebník. Pozdní příchod, první zápas, otištěná fotka v novinách…,“ pokračuje muž, který se už jedenadvacet let stará o pořádek v brněnské kabině. Z vybraných peněz platí tým společné akce a zbytek dává na charitu.

A kdo že je teď největším dlužníkem? Podle nástěnky nová brazilská posila Elton Lira. Dluží pětatřicet tisíc. „To dostal jako zápisný,“ usmívá se Maršálek.

Kromě nástěnky zaujme uprostřed hlavní místnosti velká televize a vedle ní tabule v podobě fotbalového hřiště. „Tady s trenérem rozebírají záznamy ze zápasů,“ vysvětluje kustod.

V kabině jsou také skříňky hráčů. Která komu patří jde poznat docela lehce. Většinou je na ní hráčova fotka, leckdy vystřižená z časopisu. Domalované vousy svědčí o tom, že v šatně panuje dobrá nálada. „Parta je to výborná,“ ubezpečuje Maršálek.

Hráčům připravuje například tréninkovou výstroj. „Každému ráno chystám věci na jeho místo. Nemám totiž rád, když mi někdo chodí za zadkem s tím, že něco nemá,“ říká Maršálek.

V útrobách stadionu mohou fotbalisté využít relaxační lehátka, vířivku i saunu. „Za Lužánkama tolik místa nebylo. Tam pomalu nebylo ani kde prát,“ vzpomíná Maršálek. „Tady jim pere Maruška. To je ženská k nezaplacení,“ ukazuje na usměvavou kolegyni. „Teď v zimě je to hrozný. To se pračky nezastaví. Od rána do večera, soboty, neděle. Za měsíc spotřebuju tak pětatřicet kilo prášku,“ culí se jedenašedesátiletá Marie Křivánková.

Zázemí fotbalistů je ještě větší. Zasahuje i do prvního patra budovy. Za dveřmi na konci chodby stojí pět postelí. „To je pro přespolní. Kdyby se tu zdrželi, tak aby nemuseli v noci domů a ráno nevyfasovali pokutu za pozdní příchod,“ směje se kustod.

Seriál Deníku Rovnost Neobvyklá místa