Po příkrých schodech do tmy přicházejí hosté sklepní vinárny a restaurace Pod Radničním kolem. Ocitnou se pod průjezdem staré brněnské radnice s dřevěným kolem, které z Lednice do Brna dokutálel kolář Birk.

Šéfkuchař restaurace U Královny Elišky Jiří Vařílek označuje sklepení za noblesní podnik. Na stolech před hosty září několikaramenné svícny nebo malé lampičky, na teflonových ubrusech je prostřeno a přichystány jsou i sklenice na víno. Intimní atmosféru ruší papírové reklamy na čaje, vína a horké čokolády postavené na stole. „Chápu, že sponzoři majitele restaurace tlačí do takových reklam, ale je to nevkusné,“ myslí si Vařílek. Doporučuje vše založit do jídelního lístku.

Ten mohou hosté prolistovat už před vchodem do restaurace. Z bohaté nabídky si lze vybrat podle chuti, zároveň si i počíst. Lístek je totiž proložený pověstmi z dob obléhání Brna Švédy, příběhy o projezené věži, zvonění na Petrově, o kole, loupežníku Babinském nebo brněnském drakovi. Šéfkuchaře Vařílka zaujala právě vepřová panenka nazvaná Brněnský drak a hned si maso společně s poloviční porcí bramborových mřížek objednává.

Cestu do žaludku v jídelníčku otevírají brány. Měnínská, Brněnská, Veselá, Židovská a Dřevěná. Tak jsou nazvané předkrmy, broskev naplněná nivou se šunkou se skrývá za Dřevěnou bránou. „Myslím, že je to dobré, vůbec nevadí, že broskev je na sýru a šunce jen rozložená. Kuchař vše dozdobil polníčkem, což musím ocenit. Tak má předkrm vypadat. Nezasytí, ale podráždí chuťové buňky,“ chválí odborník.

Brněnský drak a salát s kuřecím masem přináší číšník půl hodiny po objednání. Na jednom z talířů leží dráček vytvořený z okurky. Do ní kuchař zapíchl dva hřebíčky místo očí, jazyk vytvořil z malého kousku červené papriky. Šéfkuchaři Vařílkovi se na první pohled maso nezdá.

„Myslím, že na mě zbyla špička z panenky. Je moc vysoké, víc bych ho naklepal,“ poukazuje před zakrojením Vařílek. V kritice pokračuje i po prvním soustu. Maso je podle něj vysušené, přestože Brněnský drak se má podávat krvavý. „Schválně jsem číšníka neupozorňoval na přípravu. Myslel jsem, že je to samozřejmé,“ vzdychá nad talířem šéfkuchař.

Navíc zjistí, že kuchař nechal v mase blánu. Na pečeném mase ji zkušeně odkrajuje. „Nemůžu říct, že to nebylo chutné, jenže za tu blánu kuchař pochvalu dostat nemůže. Kdyby maso rozklepal, nadělal by s tím víc parády,“ hodnotí výkon kolegy a odkrojenou blánu rovná doprostřed talíře. „Aby se kuchař podíval,“ říká s šibalským úsměvem Vařílek. Číšník, který odnáší talíř, si blány hned všímá, uznává špatnou přípravu masa a profesionálně slíbí, že s kuchařem promluví.

Druhé z jídel, kuřecí maso obalené v cornflakes je šťavnaté, dobrý dojem z jídla kazí čínské zelí v salátu. „Je to taková levná varianta, jak dát zeleninovému salátu objem,“ vysvětluje Vařílek.

Snaha ušetřit a nepovedená příprava vepřové panenky pokazila podle šéfkuchaře Vařílka dobrý dojem z restaurace Pod Radničním kolem. „Za znalosti a přístup by číšník mohl dostat jedničku s hvězdičkou. Velice vkusné prostředí jsem v tomto sklepení nečekal, ale to maso za sto osmdesát korun se nepovedlo. A to mně vadí,“ dodává.

Kromě běžných jídel nabízí restaurace i specialitu k vybraným moravským vínům – domácí uzený špek na prkně. K tomu jednou týdně i cimbálovou muziku. Aby hosté ani v přítmí sklepení nezapomněli, že jsou na Moravě.