Napěněné kapučíno a čerstvý zákusek, výhled přes prosklenou stěnu, a to vše zahalené do atmosféry první republiky. Tím dnes láká návštěvníky Zemanova kavárna v parku na křižovatce ulic Jezuitská a Koliště. Přestože ji lze označit za funkcionalistickou stavbu, oslavila v tomto týdnu teprve třinácté narozeniny. Jde totiž jen o repliku původní kavárny, která stávala o dvě stě metrů dále.

Ustoupila divadlu

Původní Zemanova kavárna, navržená známým brněnským architektem Bohumilem Fuchsem, otevřela dveře prvním návštěvníkům v roce 1926. Stavba pak zmizela takřka přes noc při budování Janáčkova divadla v roce 1964.

„Funkcionalimus tenkrát režimu nesměl být příliš na očích,“ podotýká k rychlému zániku kavárny historik umění Bohumil Samek. „Architekt divadla Otakar Oplatek byl neúprosný a v duchu socialistické monumentality zničil celý park na Kolišti,“ dodává Samek. Podle jeho názoru kavárna mohla zůstat na svém původním místě.

Ještě před Zemanovou kavárnou stávala na Kolišti, dřívějším „velkém korzu“, oblíbená kavárna Café Schopp. „Korzo bylo tenkrát místem, kam jste opravdu museli zajít, pokud jste měli ve společnosti něco znamenat,“ upozorňuje brněnská historička Milena Flodrová.

Možná z toho důvodu si v roce 1925 kavárník Josef Zeman vybral právě dřevěný pavilon Café Schopp, aby z něj udělal jednu z perel brněnského funkcionalismu. Oslovil tenkrát nadějného architekta Bohumila Fuchse, mezi jehož další díla patří například hotel Avion či lázně v Zábrdovicích.

Po zbourání Zemanovy kavárny, která v padesátých letech sloužila jako mateřská školka, se na nepohodlného svědka kapitalismu zapomnělo. Nápad znovu ji obnovit přišel po sametové revoluci od mladých brněnských architektů.

Znovuoživení „Zemanky“ provázely diskuse o smyslu repliky a protesty proti ničení parku ze strany ochránců přírody. „Z hlediska památkového není kopie Fuchsova díla žádným kulturním počinem, spíše jen připomínkou,“ říká architekt Jan Sapák. „Často ji už ale jako repliku nevnímám. Vodím sem své zahraniční hosty, kteří jsou vždy spokojení. Jde jen o sílu zvyku,“ dodává Sapák.

Mladé oklame

Většina mladých lidí stavbu považuje za původní dílo z první republiky, starší generace se zmýlit nenechá. „Historii Zemanovy kavárny znám,“ říká Vladimír Kapusta, který do kavárny přišel s rodinou. „Moc se mi tu líbí, protože alespoň částečně na mě kavárna dýchá atmosférou první republiky. Takovou už v Brně těžko najdete,“ dodává Kapusta.

Vybudování kopie kavárny zaplatila soukromá firma Šperlík. Nová „Zemanka“ však nemohla stát na původním místě, protože by se její návštěvníci dívali z oken přímo na kamenné zdi Janáčkova divadla. Ze čtyř variant vybrali nakonec architekti místo vzdálené asi dvě stě metrů od toho původního. „Jako tehdejší ředitel Památkového ústavu jsem s vystavěním repliky souhlasil. Jen vybrané místo se mi zdálo trochu utopené,“ říká Samek.

Replika Zemanovy kavárny přivítala první hosty u příležitosti stých narozenin architekta Fuchse v roce 1995.

Hana Fasurová