Znojemské sterilované okurky v sedmdesátých a osmdesátých letech doslova ovládly domácí i zahraniční trh. Ve vzpomínkách pamětníků je ale tato plodina spojená hlavně s jejich sběrem. Jednotlivá zemědělská družstva si totiž na sklizeň sháněla brigádníky.

„Ročně jsme museli na poli odpracovat několik sobot. Práce byla rádoby dobrovolná, ve skutečnosti jsme tam ale samozřejmě chodili z donucení. Povinnost pomáhat při sběru se týkala hlavně těch, kteří nepracovali přímo v provozu a v dílnách. Na pole tak museli třeba pracovníci z kanceláří," zavzpomínala pamětnice Miloslava Klimtová.

Sběru na poli se nevyhnuli ani studenti. „Mám na to ale pěkné vzpomínky, sbližovali jsme se tam s dívkami," poznamenal někdejší student gymnázia Martin Pokorný.

ŠESTÝ DÍL SERIÁLU LETNÍ RETRO, VĚNOVANÝ FILMOVÉMU FESTIVALU PRACUJÍCÍCH, ČTĚTE VE STŘEDEČNÍM (8. SRPNA) VYDÁNÍ JIHOMORAVSKÝCH DENÍKŮ ROVNOST.

Historie pěstování okurek na Znojemsku sahá až do šestnáctého století. Tehdy lidé této zelenině připisovali léčivou moc proti moru. Polní pěstování zavedli zemědělci o tři staletí později a brzy vznikla řada prosperujících konzerváren. Okurky se začaly uchovávat ve slaném a kyselém nálevu.

V osmdesátých letech se okurka stala na Znojemsku dominantní plodinou. Ročně jí místní zpracovatelé vyrobili mezi osmi a dvanácti tisíci tun. Část produktů se vyvážela do zahraničí a zajišťovala sedmdesát procent celkového tuzemského exportu okurek. Poptávka po kyselé zelenině však převyšovala nabídku domácích pěstitelů. Okurky se proto musely také dovážet, například z Polska a z Nizozemska.

„Zahraniční odrůdy se ale od té naší lišily. Znojemská okurka měla totiž protáhlý tvar a strupovitý povrch. Holandská se tvarem podobala té naší, povrch měla ale hladký. Naproti tomu polské odrůdy byly víc baňaté a příliš neodpovídaly našim požadavkům. Proto se z nich vyráběly spíše různé speciality, například okurkové řezy," přiblížil starosta Miroslavi Augustin Forman. V osmdesátých letech minulého století řídil znojemský i miroslavský zpracovatelský závod konzervárny Fruta.

Ta patřila mezi světoznámé výrobce této kyselé pochutiny. Kromě sterilovaných okurek a různých specialit značky Znojmia vyráběl závod také okurky kvašené. Zájem o ně měla hlavně židovská obec v Anglii, se kterou zpracovatelská firma obchodovala.

Po listopadové revoluci se díky volnému trhu dostalo do Česka víc čerstvé zeleniny, a to i v zimních měsících. „Proto jsme se snažili ještě víc zaměřit na sterilovanou úpravu okurek," vysvětlil Forman.

Kvůli tunelům se však konzervárna dostala do finančních potíží a roku 2002 zkrachovala. Přestože se na Znojemsku okurky už deset let nevyrábějí, spousta lidí si je i nadále spojuje s právě tímto regionem.

PETRA SVITAVSKÁ