Omyl: Dům pánů z Lipé není dům pánů z Lipé

Pozdně renesanční Schwanzův palác z konce šestnáctého století je známý jako Dům pánů z Lipé. S nynější stavbou na náměstí Svobody ale podle brněnské historičky Mileny Flodrové nemají páni z Lipé nic společného.

„Na místě původně stával gotický dům Čeňka z Lipé. Od něho jej získal rakouský obchodník s vínem Kryštof Schwanz. Dům strhl a na jeho místě postavil od základů nový renesanční palác,“ přiblížila Flodrová počátky Schwanzova paláce. Jím se zabývá další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost Příběhy brněnských domů.

Jako Dům pánů z Lipé začal být palác známý od dvacátého století. „Po vzniku Československa v zemi vládla intenzivní protirakouská nálada a snaha zbavit se odkazu na cokoliv rakouského. Proto se možná domu začalo říkat jinak,“ spekulovala historička.

Dům po Schwanzovi vystřídalo mnoho majitelů. Jednu dobu jej vlastnil i vojevůdce Jean-Louis Raduit de Souches, pod jehož velením se 1500 Brňanů za třicetileté války ubránilo téměř třicetitisícové švédské armádě. „Palác na náměstí mu prodali jako výraz vděku za toto vítězství,“ vysvětlila Flodrová.

Obchodník Schwanz ke stavbě přizval italského stavitele Antonia Gabriho. Na portálu a dvou válcových arkýřích pracoval i sochař Giorgio Gialdi. Původně měla stavba o patro méně. „Čtvrté dostavěli až v roce 1844,“ uvedl historik architektury Jan Sedlák.

V roce 1882 památku restauroval architekt August Prokop. „Udělal to dost svérázně. U válcových arkýřů zvětšil okna, takže musel snížit parapety. Také odsekal hlavy některých postav,“ dodal Sedlák.

Sgrafitovou kresbu po celé ploše omítky vytvořil v roce 1938 Emanuel Hrbek. „Chtěl tím dům přiblížit sgrafitovým výzdobám, které tvořily nedílnou součást české renesanční architektury,“ upozornil historik architektury.

Stopy po druhé světové válce byly podle něho na Schwanzově paláci patrné až do listopadové revoluce. Na statice domu se zase podepsalo to, že dlouho sloužil jako sklad sousedního obchodního domu Rozkvět. Palác nakonec koupila společnost Unistav a v roce 2000 se pustila do jeho kompletní obnovy. „Stavbu jsme koupili v dezolátním stavu. Museli jsme znovu zajistit statiku, opravit rozvody, střechu i omítku,“ řekl stavbyvedoucí z Unistavu Dalibor Weigel. Při rekonstrukci také podsklepili a zastřešili dvůr.

Práce doprovázel i rozsáhlý archeologický výzkum v prostorách dvora. „Narazili jsme na sklep patrového hrázděného domu o ploše 120 metrů čtverečních. Stával na místě ve třináctém století, na jeho konci však vyhořel,“ sdělil archeolog Marek Peška ze společnosti Archaia.