Na bazén Kraví hora v Brně přicházím v osm hodin ráno na druhou plavčickou směnu. Bundu a džíny dávám do skříňky a převlékám se do trička a šortek. U bazénu je totiž skoro třicet stupňů. „Ráno chodí plavat hlavně sportovci a důchodci," říká mi Klement, který se jako plavčík živí už čtrnáct let. Má zrovna první směnu, a proto přišel do práce už o půl šesté ráno. „Z bazénu musím vytáhnout čistící stroj, vydezinfikuji parní saunu, umývám ušpiněná skla," popisuje ranní rutinu čtyřicetiletý Brňan.

Sedíme v prosklené plavčíkárně. Jsou tam dva jednoduché stoly, židle a lehátko pro zraněné. Na nástěnce visí rozpis služeb, který má Klement jako hlavní plavčík na starost. Na stole mají zaměstnanci jen dvě zarámované společné fotografie a telefon. Počítačová obrazovka tam chybí. „Nesmíme tu mít internet, aby nás nerozptyloval," vysvětluje muž.

VÍCE ČTĚTĚ VE ČTVRTEČNÍM VYDÁNÍ BRNĚNSKÉHO DENÍKU ROVNOST