Každého chovatele zvířete čeká jednou v budoucnosti otázka, co s mazlíčkem, až umře. Možností, jak se po smrti se zvířecím kamarádem rozloučit, je víc. Lidé, kteří bydlí na vesnici, často sáhnou po nejjednodušší variantě. Psa nebo kočku zakopou v krabici na zahradě. To je ale pro člověka, který nemá zahradu, problém. Zbývá mu buď zvíře odvézt do hromadného svozu v kafilerii, nebo ho, tak jak to děláme s lidmi, nechat zpopelnit.
Před osmou hodinou ráno přijíždím do Krematoria zvířat v Brně. Přes ulici zrovna přebíhá zatoulaný pes. Dávám si pozor, abych s ním za chvíli nemusel taky pracovat. U dveří už mě vítá obsluha kremační pece Ondřej Mahovský. „Prvně si dáme kávu, ať máme aspoň něco v žaludku a pustíme se do toho," říká Mahovský.
V devět hodin má přijet člověk, který vozí zamražená zvířata až z Rakouska. Musíme ale ještě předtím zpopelnit jedenáctiletého dobrmana, kterého přivezl z Humpolce další z partnerů krematoria. „Pec už je zahřátá na provozní teplotu. Asi půl hodiny předtím než začínáme kremace, se posílá do systému zpráva přes mobil. Telefon pec zapne," vysvětluje Mahovský.
KAREL SELINGER