Každého chovatele zvířete čeká jednou v budoucnosti otázka, co s mazlíčkem, až umře. Možností, jak se po smrti se zvířecím kamarádem rozloučit, je víc. Lidé, kteří bydlí na vesnici, často sáhnou po nejjednodušší variantě. Psa nebo kočku zakopou v krabici na zahradě. To je ale pro člověka, který nemá zahradu, problém. Zbývá mu buď zvíře odvézt do hromadného svozu v kafilerii, nebo ho, tak jak to děláme s lidmi, nechat zpopelnit.

Před osmou hodinou ráno přijíždím do Krematoria zvířat v Brně. Přes ulici zrovna přebíhá zatoulaný pes. Dávám si pozor, abych s ním za chvíli nemusel taky pracovat. U dveří už mě vítá obsluha kremační pece Ondřej Mahovský. „Prvně si dáme kávu, ať máme aspoň něco v žaludku a pustíme se do toho," říká Mahovský.

V devět hodin má přijet člověk, který vozí zamražená zvířata až z Rakouska. Musíme ale ještě předtím zpopelnit jedenáctiletého dobrmana, kterého přivezl z Humpolce další z partnerů krematoria. „Pec už je zahřátá na provozní teplotu. Asi půl hodiny předtím než začínáme kremace, se posílá do systému zpráva přes mobil. Telefon pec zapne," vysvětluje Mahovský.

KAREL SELINGER

CELÝ DÍL SERIÁLU NAJDETE V ZÍTŘEJŠÍM TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ DENÍKU ROVNOST